Archiv

First topic message reminder :

Archiv. Police podobné těm v knihovně jsou zde přeplněny krabicemi s nejrůznějším harampádím.
Najdete zde vše od hadrů na podlahu přes brýle na čtení až po diamantový náhrdelník. Ale musíte si to zasloužit! Věc budete mít pouze v této místnosti, pokud loď neuzná, že si ji zasloužíte splněním zkoušky. Zjeví se vám totiž, pokusíte-li se s něčím odejít, to, čeho se opravdu bojíte. Překonáte svůj strach?

Tato místnost má však jednu zvláštnost.
Mění se. Pokud si přejete, aby byla jiná, bude. Pokud se z ní má stát komnata velkolepého sídla, bude to tak. Má-li mít holé stěny, budou takové. Chcete-li, aby se v ní někdo objevil, objeví se. Ale bude pouhou iluzí. Nebude existovat a skutečný člověk či zvíře, jehož kopií má být, nebude poznávat nikoho, koho by potkal v této místnosti, kde se sny stávají skutečností.

Trénink míření dopadl nad očekávání dobře. Byla jsem sama se sebou spokojená. Bylo mi už notné horko, ale potlačila jsem touhu svléci se do podprsenky. Sice byla sportovní, nikoho by to pohoršovat nemuselo, ale... no dobře, vyhrálas, zahuhlala jsem ke své "druhé polovičce", tedy té části mého já, které už bylo vážně velké horko. Možná by to nebylo tak zlé, kdyby mi zase nezačala stoupat teplota, ale zdálo se, že tomu se už prostě nevyhnu. Asi to bude součástí mých schopností napořád. Nebo aspoň dokud nepřijdu na to, jak s tím bojovat. Shodila jsem tedy i tílko, odhodila ho do kouta k ostatním věcem a jala se pokračovat v tréninku.

Rozpálila jsem oheň ve svých dlaních. Střídavě jsem ho vysílala před a za sebe, kroužila jím kolem sebe jako nějakým zvláštním ohnivým poi, koule jsem zmenšovala a zvětšovala, spojovala a rozlepovala, zkoušela jsem jich udělat víc než dvě a i když s námahou, šlo to. Nakonec se mi podařilo rozmístit jich kolem sebe asi pět, šest, a všelijak jsem jimi hýbala. Vypadalo to ale spíš neřízeně, pořád do sebe vrážely a znovu se spojovaly, nedokázala jsem se prozatím korigovat tak, aby mě bez srážek obkružovaly. Napadlo mě, že s trochou tréninku to půjde použít jako dobrý štít. Prozatím to ale byla jen taková hračka.

Jako další přišel na řadu trénink firewallu. Má stěna už byla o poznání silnější a pakliže stíny mohly být ohněm poraněny, byla jsem rozhodnuta použít tento trik k jejich zbrždění, jakmile by se k nám mohly blížit. Nejdřív jsem si s tou stěnou hrála jen na místě, lehce jsem ji roztahovala, až byla větší než já a zaujala plochu přibližně dva na tři metry. Pak jsem stěnu ohýbala, ruce se mi přitom třásly a místy jsem dost funěla, jako bych tahala těžké balíky, ale nakonec se mi podařilo ohnout ji skoro do úplného oblouku. Skoro jsem se jí obalila, ale jakmile jsem se snažila ohnout ji i zeshora a utvořit tak kolem sebe kupoli, celá se mi zhroutila na hlavu a ošlehla mě.

Kupodivu mi to nic neudělalo, chvilku jsem si zaraženě prohlížela své ruce a drbala se ve vlasech, jestli mi náhodou někde neohořely, ale nic. He... to je zvláštní..., pomyslela jsem si a pokračovala. Tentokrát jsem stěnu zkoušela vysílat před sebe. Moc se jí ode mě nechtělo, ale nakonec si dala říct. Se supěním se mi povedlo vyslat ji až k ohořelým figurínám a přímo před nimi jsem ji asi minutu držela. Pokud budeme mít štěstí, mohu takto stíny na chvilku zdržet. Pokud ovšem budeme mít štěstí...

Uprostřed toho všeho jsem si vzpomněla na Ellu. Alespoň vědět, že jsou všichni v pořádku... Ale to jsem, alespoň podle mého, věděla. Pokud to, co jsem cítila, byly opravdu jejich emoce, pak nebyli v žádném bezprostředním nebezpečí, ale rozhodně taky nebyli šťastní a klidní. Cítila jsem napětí, jakési očekávání a pnutí, které způsoboval mimojiné fakt, že jsme byli tak dlouho mimo svou loď. Byla jsem si už jistá, že se nejedná o náhodu. Insignia si na nás skutečně činila nároky a dost možná že spolu ty dvě lodi komunikovaly jako dvě velké vesmírné bytosti. Destiny nás nevyháněla, ale zároveň nás neměla za své. Byla k nám pohostinná a cítila jsem, že nás zase ráda vidí, ale přijala zkrátka ten fakt, že už nejsme její posádka, a byla rozhodnutá se podle toho řídit. Naše přítomnost tady jako by narušovala běžný chod věcí, rovnováhu. Už abychom byli doma, zasnila jsem se a snažila se vysílat pozitivní vibrace k Insignii a všem na její posádce. Kdyby tak existovala možnost se s nimi spojit a říct jim, že jsme v pořádku a že se brzy vrátíme...

A až se tak stane, byla jsem rozhodnutá uspořádat tu největší pyžamovou party ever. Jestlipak se na lodi dá dostat taky alkohol, zadumala jsem se a překráčela místností, abych si zblízka prohlédla výsledky své práce - ohořelé panáky. Mmm..., zavrněla jsem spokojeně a jala se je dodělat ručně - pořádně je rozmlátit. Byly už pořádně načnuté, takže mi to nedalo moc práce.

Když jsem ztrouchnivělé dřevo rozmetala po celé místnosti jako vzteklá lvice, oprášila jsem si nad tím nepořádkem ruce. Tééda..., vydechla jsem, když jsem si ten svinčík prohlédla. Jen škoda, že stíny nebudou tak bezbranně stát. A kdoví jak je to s tím jejich fyzickým tělem. Ale nehodlala jsem se jim vydat zadarmo, to tedy ne. Bůhvíproč jsem si před sebou vybavila Eserathův obličej a představila si, jak tím svým neodolatelně posměšným hlasem říká "Make your daddy proud". I will, ušklíbla jsem se té představě, sebrela svoje oblečení a vydala se do sprch, smýt ze sebe všechnu tu dřinu.

Zamávala jsem archivu na rozloučenou. Fajn místnost, pískala jsem si, když jsem vyšla ze dveří.

(přesun)

"Umm no teda ja zatiaľ pôjde takže maj sa .... "Omluvne som sa usmial , a po chvíľke som nakoniec teda odišiel preč .
(presun)

Tak nějak jsem se pozapomněla, dalo by se to připrovnat k tomu, že jsem usnula ve stoje, ale spíš jsem byla až příliš zaměstnaná vlastními myšlenkami, než abych nějak vnímala realitu. Probrala jsem se až po chvíli, když jsem zjistila, že Paul odešel. No, ani jsem se nestačila rozloučit. Hodila jsem to za hlavu a pak se zběsile porozhlédla, já jsem jen doufala, že nezmizela i Ayllí, to bych už asi začala propadat panice z toho, kolik času jsem ztratila lelkováním. No, dobře Ayllí tu k mé velké úlevě byla, tak jsem se jen pousmála a šla za ní. Poklepala jsem jí na rameno.
"Haló, vzdoholoď Destiny volá Ayllí, vím, že je Andy Sixx jistě skvělej, ale můžeš si ho představit kdykoliv jindy" Zakřenila jsem se. Vždyť je to jen představa. Ačkoliv já viděla něco jiného než ona, kdo by neznal Black Veil Brides a jejich výstřední koncert? Škoda, že já ho zažila jen z televizní obrazovky.