Archiv

First topic message reminder :

Archiv. Police podobné těm v knihovně jsou zde přeplněny krabicemi s nejrůznějším harampádím.
Najdete zde vše od hadrů na podlahu přes brýle na čtení až po diamantový náhrdelník. Ale musíte si to zasloužit! Věc budete mít pouze v této místnosti, pokud loď neuzná, že si ji zasloužíte splněním zkoušky. Zjeví se vám totiž, pokusíte-li se s něčím odejít, to, čeho se opravdu bojíte. Překonáte svůj strach?

Tato místnost má však jednu zvláštnost.
Mění se. Pokud si přejete, aby byla jiná, bude. Pokud se z ní má stát komnata velkolepého sídla, bude to tak. Má-li mít holé stěny, budou takové. Chcete-li, aby se v ní někdo objevil, objeví se. Ale bude pouhou iluzí. Nebude existovat a skutečný člověk či zvíře, jehož kopií má být, nebude poznávat nikoho, koho by potkal v této místnosti, kde se sny stávají skutečností.

Řekla bych, že je dost jiná..., zamyslela jsem se. Je modernější a má trochu jinou atmosféru. A hlavně, co jsem přešla, zjistila jsem, že se tam cítím líp a víc doma. Nevím jak to popsat, myslím, že si lodě vytvářejí s lidmi nějaké pouto. Dřív jsem na Destiny nedala dopustit, ale teď se tu už tak dobře necítím a strašně se chci vrátit... S tím pobytem nevím, někteří se během dělení mohli i rozhodovat, ale v zásadě myslím, že to závisí na povaze tvých schopností. Pokud bys jo chtěl být jinde, tak by to asi šlo zařídit, ale jinak máš být tam, kam patříš, dodala jsem. To je v pořádku, jsem na tom podobně, usmálajsem se.

"Umm tak ja zasa preradiť určite nechcem , len som sa pýtal lebo niekedy by som sa rád pozrel ako to vyzerá tam vlastne rád objavujem to asi preto ."Chvíľu som mlčal ale nakoniec som ešte dodal ."No a loď je vlastne zariadená podľa toho aký je kapitán či ako to vlastne je ?"

Já myslím, že by se dalo domluvit na návštěvě. Berenika o tom jednou mluvila, že lodi spolu pořád můžou komunikovat přes portály... tedy myslím že my můžeme komunikovat... ale zatím k tomu nějak nedošlo, což mě mrzí. Umírám touhou vědět, co se děje na Insignii, povzdechla jsem si. Myslím, že s tím řazením máš pravdu, ale přesně tomu nerozumím. To se ptej Bereniky, usmála jsem se. Jako obvykle příliš mnoho dotazů, na něž jsem neznala odpověď - a docela ráda bych ji znala.

((sorry, jdu pryč ))

Stiskla jsem mu ruku a pak ji stála. "Těší mě, Palo.." Přitakalä jsem, prostě jsem si jedno z jmen vybrala.
"Noo, to máš pravdu, Destiny je opravdu, opravdu veeelká loď, sama nevím, kolik místností ještě má! Ale čím víc jich objevím, tím víc ztrácím přehled!" Zakřenila jsem se a no, moje zmatené vyjadřování bylo zpátky. Navíc jsem u toho i dost gestikulovala a naznačit, jak je to tady velké, muselo vypadat dost komicky.
"Hmm, takže jsi tady nový? Ale zdá se, že už aspoň základy víš, že? Takže nemusím nic vysvětlovat, momentálně se nacházíš v Archívu, v místnosti snů, alespoń pro mě. Cokoliv potřebuješ, najdeš zde. A chceš třeba, aby z tohohle bylo, hmm.. Co já vím, nějaký zámek obrostlý břečťanem, takhle místnost se jím stane. Tak šup, co vidíš ty? Každý vidí něco jiného, třeba támhle Ayllí vidí koncert.." Ukázala jsem rukou za sebe a pak se pousmála.
"Hmm a a co tu dělám já? Respektivě my? Chtěla jsem tu Ayllí provést, je taky nová a noo, tohle místo jsem jí chtěla ukázat a teď jí vysvětluji něco o schopnostech, ale s tím jsi se už také potkal nebo ne?" Zeptala jsem se ho a usmála se, měla jsem to ve zvyku, už odmalička. Pak jsme si všimal přicházející eM, no odbře, možná už tu byla déle, ale já jako obvykle jsem reagovala trochu později, nebo spíš zase se musela vrátit myšlenkami zpátky z planety Neznámá na Destiny.
"Jé, ahoj eM, promiń, taková trošku pozdější reakce, nějak jsem noo.. byla mimo.." Nějak jsem se to pokusila zakamuflovat, noo moc mi to nešlo.

"Hmm tak až ju stretneme môžeme jej povedať nech teda skúsime to komunikačné niečo ... "Povedal som smerom k eM a potom som pozrel k Lei pritom som mal ocásek zasa v tvare otáznika . "Čože vidím ? Hmmm tak ... "Pozrel som sa okolo a až vlastne teraz som si všimol že sme boli vlastne v prírode všade stromi po ktorých sa dalo skákať , proste dalo sa tu vystrájať .
"No ja teraz skôr ako som sa zamyslel vidím že sme skôr v lese ... "Zastrihal som zmätene ušami a potom sa ale usmial. "A o tých schopnostiach som už počul a ale ešte som žiadnu nevidel a dokonca ani ja ešte žiadnu nemám ! "Posťažoval som si trocha

Hmm, les?
"Nooo.. Tak nemusíš se bát, každý ji neobjeví hned, já třeba až po týdnu, to možná i dýl, začalo mi připadat divné, že mám v pokoji najednou tak uklizeno a přitom jsem zakopávala o každou věc, přestože jsem ji "neviděla".." podotkal jsem, nemusel to chápat, byla to jen narážka na mou schopnost, i když jsem stále netušila, k čemu mi pořádně je. Zatím přinášela jen problémy.
"Hmm.. Každý ji prostě objeví jinak tu schopnost a v jinou dobu!" Dodala jsem a pousmála se. Pak jsem si ho zase prohlédla a musela roztáhnout rty v úsměv, při pohledu na ten ocásek.
"Eh, budu mít takový, divný dotaz.. Fakt jsou ty ouška a ten ocas.. noo opravdové?" Zeptala jsem se, to jsem ještě neviděla. Potlačila jsem nutkání, si to ověřit tím, že si na ty ouška šáhnu, abych se ujistila, jestli to není optický klam, no včas jsem se zadržela.

"Ehm ? "Ako sa opýtala ja som sa trocha zasmial a dal som dole z hlavy kapucu a jedno uško som skryvil a potom s nimi zastrihal ."Hej sú pravé , no ale ja zas niesom zo zeme ja som z jeden plenétky mimo vašej galaxie ale neviem ani ako reč som zvládnul hneď ako som sa sem dostal ."Povedal som a kapucu som si dal radšej zasa na hlavu . "Tam odkiaľ som je to úplne normálne no ... preto aj takéto oblečenie a tak , v tedy tam bolo zimšie a tu to vôbec mi ani nevadí .. ale tak zatiaľ mi naštastie nikto nenadával že som nejaký divný čo som vlastne rád ."Zaškeril som sa trocha a začal som kývať ocasom zo strany na stranu ."No a napríklad toto je môj hnusnýýý zlozvyk! Začne si takto kyvkať a niekedy o tom ani neviem .. "

"Whá, náhodou někomu, jako mě, to přijde děsně roztomilé!" Pokývala jsem hlavou a usmála se.
"Hmm, planety mimo Galaxii? Ani mi nepřišlo, ale tak, člověk si tady zvykne na ledajaké úkazy.." Znovu jsem přikývla a pousmála se."Na Destiny podle mě není nikdo, kdo by byl vyloženě bručoun, nebo pruďas, všichni mi tu přijdou v pohodě.." Jo, když ty se dš do řeči i s kaktusem.. Mé svědomí bylo jako vždy milé. "Hmm, že by třeba i mohl vypovídat něco o tom, jak se řeba cítíš? To by mě zajímalo, jestli by se takhle kýval, i kdyby jsi byl rozzuřený.." Kupodivu mě to rozesmálo, ta představa.
"Jinak, už jsi našel svoji kajutu? Najde ji každý, co já vím, a noo.. Je přesně taková, jakou si ji představuješ.." Podotkla jsem a pousmála se, alespoň ta má tak je.
"Eh a umm, no omlouvám se, někdy jsem příliš, ukecaná, no dobře, někdy až moc.." Nevinně jsem se zaculila a zkřížila ruce za hlavou.

Zasmial som sa a potom som prehovoril aj ja ."Tak to potom máme spoločné aj ja keď začnem rozprávať je problém ma zastaviť no a s tým rozrušením máš pravdu ... nieje pekné keď takto dobre typuješ ! Ale aspoň to teda nikomu nehovor dobre ? ."Nevinne som sa usmial a doslova som primel môj ocásek nech sa teraz nehýbe XD . Bude treba si dávať pozor ! "Ehm a s tými izbami som to už začil už do izby prvý nevojdem !" Takže tak to bolo ... tá kapitánka ma nachytala tss ! "No ale svoju vlastnú vlastne nemám ... , a inak to že tu nieje žiadny bručoun je vlastne dobre a inak umm ten výraz ehm roztomilé radšej nepoužívaj "Zazubil som sa na ňu .

"Eh, mě radši nenadopovat žádnými energickými nápojemi, nedej bože kafem! Jsem noo, dejem tomu potom až příliš hyperaktivní" Zazubila jsem se. "Háá já to vážně uhádla? Dobře, mlčím jako hrob!" Podotkla jsem a zamkla si pantomimicky usu na klíč, jako malá.. Sama nad sebou jsem protočila očima. Noo, stejně jsem byla potěšená, že jsem to uhádla. Musela jsem se tak pousmívat, protože jinak bych se rozesmála, jak se snažil, aby se ocásek nekýval, nechtěla jsem být nijak nezdvořilá.
"Hmm, tak jí určitě najdeš, někdy v budoucnu" Pokývala jsem hlavou. "Eh, nemám říkat? Dobře, tak si to slovíčko budu jen myslet!" Podotkla jsem a pousmála se.

"Ále ani to nieje dobrý nápad ! Radšej ho nechať tak napakoji lebo toto roztomilé určite nieje ... "Obraňoval som sa proti tomu slovíčku . Pritom môj ocásek začal zasa sa hýbať zo strany na stranu .U mňa vôbec nebol zvyk že si to niekto myslel a nie ešte dievča keďže u nás na planéte také niečo mali všetci ."Hmm tak zasa ja kávu nerád je na mňa príliž horká ... a vlastne ja nerád moc také bublinkové ... no a ty si hovorial že si tu tiež vlastne nová ? Ako dlho si tu ?"

Nehodlala jsem mu odporovat, myslet si prostě budu své.
"Hmm, hádat se s tebou nebudu, protože svou pravdu stejně mít budu.." Zakřenila jsem se, ano, až přehnaná tvrdohlavost se nevyplácí.
"Noo, neřekla bych zrovna nová.." Dodala jsem. "Těch pár týdnů už tu budu!" Zakřenila jsem se. "Co ty? Kdy ses tu objevil?" zeptala jsem se a hned na to mě napadla další otázka.
"A hmm noo.. Bude to další taková divná otázka, jen..u každého nováčka mě to vždycky šíleně zajímá, proč jsi.. proč jsi vlastně vstoupil na palubu Destiny? Měl jsi k tomu nějaký důvod no jen tak bez rozmyslu?" zeptala jsem se ho.

"Umm prečo ? Nevedel som čo je to predomnou a ja som strašne zvedavý vždy ma lákalo objavovať a tak ... no a k tomu tam kde som bol kto by tam ostával ?A ty ... prečo si vstúpila ? "Usmial som sa a z takým víťazným tónom som začal hovoriť . . "A nie aj tak pravdu nemáš tým som si v tomto ja určite istý .... "Problém bol ale v tom že ja som bol aj tak tvrdohlavejší a tak trocha som musel mať posledné slovo XD .

Na chvíli jsem se zamyslela.
"Tak jednoduše, vždycky jsem chtěla vypadnout z toho stereotypu, možná proto jsem začala snít a dostala se tak sem, snila jsem vždycky o dobrodružství, o neznámu! A tak se mi to splnilo a jsem dnes tady. Občas.. občas mi, ale přátelé chybí, ale tak, rozhodla jsem se takhle a člověk už to nezmění, ani bych své rozhodnutí už nikdy zpět nevzala, i kdybych měla tu možnost, protože Destiny se pro mě stala domovem, světem, kde tě netíží žádné problémy..!" Zase jsem se rozmluvila, no s tím už nic nenadělám. Zase jsme se usmála, přišla jsem si totiž až moc zamračená. No, při jeho poslední větě, mi ten úsměv zamrzl na tváři.
"Heeem tak ty jsi si jistý hmm? To asi budu teda to slovo používat čáástěji.. Tvoje ouška jsou táák.. Hmm, mám to dokončit?" Vyplázla jsem na něj jazyk, tse, mě někdo přesvědčovat o opaku, nemožné!

"Et ehm ... "Nevedel som prečo no rozrušovalo ma to .Bolo to aj vidieť nie na mne ale na ocásku ako sa sem a tam pohyboval za mojím chrbtom ."Vieš o tom že ale robiť si z niekoho žarty nieje pekné ? Lebo to čo hovorí vážne tak nieje ... je to umm ako sa tomu hovorí úplne prirodzené normálne , ničím zvláštne ... takže niečo také nemáš prečo dokončovať keďže to je inak ."Mrkol som na znak toho že zasa mám ako keby pravdu ja a tým som jej tvrdenie nepotvrdil.

"To nebyl žert, jen zkonstatování holého faktu!" Zatvářila jsem se jako kdybych pochytila opět všechnu moudrost světa a pokyvovala hlavou.
"Jen chci říct, že pravdu mám já, možná trochu i ty, ale hlavně já, víš, tohle je tvrzení proti tvrzení, budu si myslet své a ty taky, hm?" Ačkoliv jsem an kompromisy nebyla, byly bychom tu takhle do zítřka! No, možná taky do skonání našich životů, protože jsem se nehodlala vzdávat. U mě věta, moduřejš ustoupí neplatí, ještě bych mu dopřála ten pocit vítězství.
"Víš, že vyvracet někomu teorie se nedělá, ale fajn, tvůj projev nesouhlasu beru v potaz, maličko.." Zakřenila jsem se.

"Umm ale určite fakt len zo svojej strany lebo normálne to tak aj tak nieje a dobre môžeme to teda nechaj ."Aj tak som si nemohol odpustiť na konci niečo povedať a aby to radšej nechala tak začal som hovori o niečom inom , už som bol teraz zasa úplne v kľude ."Umm vieš tak ma napadlo ja som vlastne nevidel ešte žiadnu schopnosť nikto ju ešte nepoužil všetci ju len popísali nemohla by si mi ty ukázať svoju aby som ju videl ? "Opýtal som sa a ako som k nej pozeral všimol som si že ona je vyššia! Ako som si to uvedomil zastrihal som ušami a potom si tak pomyslel .Tsssss .... dúfam že si to nevšimne , tie ušká by ma aj tak mali robiť vyšším !

Chtěla jsem k jeho poznámce ještě něco dodat, ale radši jsem toho nechala, rozjela by se nová debata, a já už věděla, že by dopadla jako ty ostatní. Katastrofou. Prostě se dohadovat neumím, i když mi tvrdohlavost nechybí, když i dojdou slova, to je i tvrdohlavost prd platná. Jeho další otázka mě dostala.
"Ukázat mou schopnost? Umm, to jsem chtěla ukázat zrovna Ayllíí, než jsi přišel. Ale noo, není ničím zvláštní, v pdostatě jsem doteď na její využití nepřišla, ale dobře, ukážu ti jí. Máš u sebe nějakou věc?" Zeptala jsem se ho a pousmála se. "Cokoliv, nějaký předmět.." Dodala jsem a pousmála se.

"Umm môže to byť aj niečo malé ?"Opýtal som sa a na rukáve som si odopol spinku(ziherku) dolu z rukáva a podal ju teda jej ."Lebo nič iné vlastne u seba nemám .... "Bol som naozaj zvedavý čo vlastne má za schopnosť .

"Hmm, cokoliv.." Podotkla jsem. "Mohla bych i něco v téhle místnosti, ale vzhledem k tomu, že podle mých představ jsem já ve sportovní hale a ty v lese, asi má schopnost nebude účinná.." Přikývla jsem a vzala si sponu.
"Hmm, pozoruj ji ano? Jako když třeba co já vím, se díváš na kouzelníka a snažíš se přijít na to, jak to dělá, že třeba tu ženskou v krabici nerozřeže. Jediný rozdíl mezi mnou a jím je, že já tě neklamu" Zakřenila jsem se. Položila si sponu na dlaň a ta během mžiku byla pryč.
"Noo, jednoduše řečeno, mou schopností je neviditelnost. Zatím to umím pouhým dotykem, ale trénuji i pouhým pohledem.." Pousmála jsem se.
"Ta spona je tu jinak stále ona jen no.. Není vidět.." Zakřenila jsem se, a přehodial si ji do druhé ruky. Spona se opět zviditelnila.

Mně to teda přijde dost zajímavé, řekla jsem konečně po dlouhé době něco, když jsem se vytrhla z přemýšlení o něčem, co mě napadlo krátce po našem příchodu. Promiňte, já se půjdu na chvilku projít, dodala jsem trochu nepřítomně a zmizela z místnosti.

(přesun)

"Júúú ale naozaj pekná schopnosť predstav si že budeš môcť zneviditeľniť potom seba ... budeš smi môcť chodiť ako chcieť a kamkoľvek nie ?"Potom som si všimol ako šla preč eM "Dobrúú teda ... "Povedal som smerom k nej a potom k Lei."Hmm ako by som len ja vlastne brebudil tak moju schopnosť ? Rád by som ju objavil čo najskôr ... "Možno viem akú mám schopnosť ale to ... sú len záblesky skôr takže mi asi len hrabe .

Vpadla jsem do archivu. Potřebovala jsem místo k tréninku a potřebovala jsem ho mít jen pro sebe, a takové jsem ho taky našla. Měla jsem zvláštní pocit, že tu někde někdo je, ale nikoho jsem neviděla. Napadlo mě, jestli se tato místnost přizpůsobuje potřebám lidí, možná jich zvládne i několik najednou. No, nemělo moc smyslu nad tím dumat, to se stejně nedozvím.


Shodila jsem svetr a vrchní tričko a zůstala jen v tílku. Nohavice kalhot jsem ohrnula a udělala z nich tak tříčtvrťáky. Už jsem dobře věděla, že se zpotím, nebylo proč si to dělat těžší. Naskočila jsem na běžící pás a pro rozcvičku si dala pár minut běhu. Není čas ztrácet čas, vzpomněla jsem si na kamarádovo oblíbené heslo.

Když jsem se dostatečně zahřála, pokračovala jsem zvedáním nějakých těch lehčích činek. To mě ovšem moc nebavilo, a tak jsem toho brzy nechala. Protáhla jsem si ruce a nohy, opřená o kamennou zeď jsem si prošlapala kotníky a pak jsem se přesunula do vzdálenější části místnosti, která byla velmi strohá až na řadu velice hořlavých panáků a různých terčů. Můj dosavadní trénink nebyl až tak tvrdý, přesto jsem však cítila, že se vyplatil. Byla jsem vzpružená, fit a odhodlaná jít do toho naplno a dokonale své schopnosti ovládat. Na důkaz toho odhodlání jsem se smrtelně vážným výrazem zamířila a sejmula první dva panáky jedním jediným fireballem. Jakmile se rozhořeli, s válečným úšklebkem jsem se jala bombardovat i ty další a nepřestala jsem, dokud jim všem nedoutnaly hlavy. Jen počkejte, zajdové..., pálila jsem jednu kouli za druhou a nesmírně mě to bavilo.