Hostinec

First topic message reminder :

Jídlo v místním hostinci beze jména se nedá jíst.
Postele jsou tvrdé a sotva se na nich dobře vyspíte. Jsou po dvou, pohlaví se nerozlišuje, takže nikdo neví, s kým může skončit v jedné místnosti.
Přes všechna úskalí je však toto nejbezpečnější budova v celém přístavu lebek s výhledem přímo do propasti jako kdyby do ní budova měla za chvíli sklouznout. Jen málokterý zloděj si troufne k oknům.
A ten, kdo si troufne, spadne do propasti. Vyklánění se z oken se zkrátka nedoporučuje.

"Tak môžem odísť s Willom?" spýtala som sa kapitánky, "hoci, ten ešte veľmi nevyzerá, že sa s tým zmieril." pozrela som naňho súcitne. No čo, prinajhoršom ho naspäť odtiahnem, cestu si pamätám.

"Výborně, v tom případě zůstaň jak dlouho chceš," nedělala jsem si hlavu s tím, že ho tam nechávám.
"Momoniko, samozřejmě můžete odejít. Cesta není dlouhá ani složitá. Jsem si jistá, že trefíte. Je mi líto, že takto odvolávám akci, ale není jiná možnost."
Sama jsem se vydala z hostince rázným krokem opačným směrem než oni.
Musela jsem ještě najít ostatní.

(Přesun)

ts, jaká drzost, jak se vůbec opovažuje
i když bych zde nejraději zůstal, věděl jsem, že se musím odtud dostat nějak pryč a jediná možnost byla vzducholoď, kterou naneštěstí vlastnila ona, tak nějak uraženě jsem vstal, hodil jsem na pult pár věcí které jsem měl v kapse a odkráčel jsem dveřmi pryč
- přesun

Will tam pořád stál a o všem přemýšlel "pokud je to tedy pravda, tak se tu musím zorientovat, vypadá to, že jsme různorodá posádka, která je na tom stejně, proto tu nemohu projevit slabost, tak se vzchop ty srabe" řekl a konečně se narovnal, dokonce i zapomněl na svou nevolnost. Pak se porozhlédl kolem a zase začal poslouchat. Když si vše vyslechl, měl chuť říznout toho Ryuujiho a sebe na důkaz, že ty jeho žvásty jsou falešné, se svým lenním baronem se znal moc dobře a pokud tenhle floutek vyrůstal v šlechtických poměrech jeho lennímu baronovi nesahá ani po paty. Pak se najednou rozhodlo, že se všichni vrátí na palubu. Nebyl z toho moc nadšen, ale přece jen tam mělo být bezpečněji. Když Momonika nabídla, že se vrátí s ní, tak se pousmál "za tvou společnot budu rád a omlouvám se za to, že jsem se tak choval, ale tahle magie je mi neznámá a docela mě to vyděsilo" řekl a opět jí nabídl ruku "teď slibuji, že už nevyletím a budu se chovat jak se správný gentleman má" řekl a podíval se na Kapitánku Beraniku "pokud by bylo možné, rád bych si s vámi potom promluvil" řekl a s Momoniko vyrazil k bráně.

(přesun)

Prijala som jeho ruku. Ešte stále ma celkom udivovalo, ako sa správa, akoby z iného storočia, no, vlastne tak trocha aj vyzerá. Ale na to sa ho budem môcť opýtať aj neskôr. A pod jeho vedením som sa aj so Cherryl vydala späť k bráne.