Obytné části - Chodby a prázdné pokoje

First topic message reminder :

Zde se nachází dlouhé chodby vedoucí do jednotlivých kajut.
Procházíte jimi, klepete na dveře. Najdete tu i schodiště nebo prázdné pokoje plné tajemství.

Každá je vybavená lehce, útulně, ale nechybí jim ani jistá nadčasovost.
Snílci zde najdou vše, co potřebují. Kdo rád kreslí, najde zde papír s pastelkami.
Kdo rád píše, pero a blog jsou hned v prvním šuplíku. Zkrátka každý má to, co chce a co si zaslouží.
Je možné, že pokud loď pozná, že jste provedli něco špatného, nic na vás ten den čekat nebude a vyspíte se na tvrdém dřevě, až vám z postele zmizí peřiny.

Kajuty jsou vždy pouze pro jednoho. Je až s podivem, jak se jich sem vešlo tolik.
Krásné sny...

((teda děcka... ts ts ts XD))

Dalšího rána mě vzbudil hlad. Převalila jsem se na posteli, a i když se mi odtud ještě nechtělo, začala jsem se pomalu nutit ke vstávání. Vůbec mi to nešlo, oblečení jsem měla rozházené po celém pokoji a zakopla jsem o roh postele, to mě ale na druhou strau dostatečně vzbudilo, tak jsem si zanadávala a oblékla se. V koupelně jsem pak zkonstatovala, že to mohlo být horší, opláchla jsem si obličej, vyčistila zuby a rozčesala zcuchané vlasy. Pak jsem se vydala posnídat.

(přesun)

(Ale čo ?! XD veď sa nič nedialo ! XD )

Otvoril som pomaly oči a pomaly som sa posadil .Benerika ešte stále spala.Preto som potichu vstal hodil na seba svoju mikinu a pomaly mieril z izby preč.Musí byť asi poriadne unavená ... Pomyslel som si na odchode.
/presun

Zapadla jsem do své provizorní kajuty a plácla sebou na postel. Chvilku jsem jen tak klátila nohama ve vzduchu a přemýšlela o nesmrtelnosti chrousta (a fénixe?), pak jsem se neochotně zvedla, provedla nějakou tu večerní očistu a vrátila se do pelíšku, abych ten den nějak pořádně ukončila. Netrvalo dlouho a už jsem spala.

Dalšího dne jsem se vzbudila s hlavou plnou starostí. Podivný, nevysvětlitelný neklid mi zabalil celý žaludek do neproniknutelného obalu, který mě stahoval a nedělal mi vůbec dobře. Všechno mě podivně svědilo a neměla jsem stání. Zamračeně jsem přecházela po pokoji, pak jsem si sedla a třepala koleny, pak jsem se zase zvedla. Něco bylo špatně. A já se ještě víc než doposud chtěla vrátit na Insignii a přijít na to, co to se mnou je. Rozhodla jsem se najít Bereniku a vyžádat si rozkazy - pokud nemáme jít v blízkých hodinách na plánovanou misi do přístavu, pak k čemu tady jsem?

(přesun)

Jako vždy po používání svých schopností jsem byla schopná prospat dny i noci. Tentokrát jsem se probudila s trhnutím. Zatočila se mi hlava a chvíli jsem se rozkoukávala. Ale největší šok byl, že jsem se rozpomínala na minulost jen mlhavě. Jak jsem si lehla k němu a pak... Pootočila jsem se a zjistila, že je pryč. Pozvedla jsem obočí.
Výborně, Ber... Chudák... Musí z tebe být v šoku...
Postavila jsem se a odplížila pryč.

(Přesun)

Vrať se... bylo poslední co jsem slyšel když jsem se vzbudil zpocený jak myš ve své posteli. Posadil jsem se. Nebyl jsem ve své posteli. Byl jsem na Destiny. Přijdu si tu nesvůj. Navíc mi přijde že bych byl mnohem platnější jinde. Půjdu najít eM. (přesun)

Dojdu do stejného pokoje jako před tím. Lehnu rovnou do postele i v oblečení, pouze boty jsem si sundal. Za nedlouho jsem usnul ale ještě předtím mé myšlenky letěly na jedno místo.

Tiše jsem zapadla do své provizorní kajuty, shodila oblečení, navlékla na sebe pyžamo a v mžiku jsem už spala. Zítra nás možná čeká velký den..., byly mé poslední myšlenky.

Z ničeho nic jsem se zvedl a musel zhluboka dýchat. Co se to sakra děje...asi opravdu začínám bláznit... řeknu si nahlas a zvednu se z postele. Hodím přes sebe deku a vydám se na čerstvý vzduch. (přesun)

Probudila jsem se přesně v deset hodin, jak hlásily kulaté hodiny nad krbem. Nebylo se čemu divit, jelikož hlasitě odbíjely na znamení toho, že je čas vstávat. Nevěděla jsem, že tady mají budíky...

Trochu malátně jsem se vypotácela z postele, přičemž jsem si zamotala nohy do deky a chvilku mi trvalo se z ní vymotat. Když jsem si uvědomila, co nás čeká, žaludek mi stáhlo rozrušení. Snažila jsem se ho ovládnout a přesunula se do koupelny pro trochu vzpruhy.

Ranní koupel mi udělala dobře. Zkusmo jsem vyvolávala firebally a spoustěla je k zemi jako jojo. Byly dnes nanejvýš poslušné. To je dobře... to je dobře.

(přesun)

Olafe!, zavolala jsem chodbou. Hergot vrať se, já to nemyslela zle a potřebujeme tě!, dupla jsem si. Nebyl čas ztrácet čas. Ještě ho snad budu přemlouvat, aby nasazoval krk.

Obrátím se "Jdi k bráně,mě už to nezajímá" pokračuji v chůzi do pryč.
"A jestli za mnou půjdeš a budeš mít řeči typu jak mě potřebujete...tak si vzpomenu co jsem se učil" zabručím.
"Sbohem" řeknu.

Olafe no tak, nedělej fóry, vyhrkla jsem. Já to přece vážně nemyslela zle. Nevím jak ty, ale já už ty potvory zažila. Dvakrát. A není to sranda, vážně není. Nechci tomu vystavovat někoho, kdo nemá žádné schopnosti. Můžeš se umět nakrásně mlátit, ale ty potvory to nezastaví, když nemají fyzické tělo nebo když jsou to knížata, co ovládají všelijaké triky. Byla jsem překvapená, že chceš do něčeho takového jít, ale jestli chceš, tak sakra pojď, já ti nebráním. Jen jsem se o tebe bála..., dodala jsem a byla jsem už rudá.

"Dost mluvení" vypadne ze mě.
"Sbohem" dodám.
Poškrábu se na hlavě Nic...budu se nudit na lodi přemýšlím za chůze.
A zmizím za rohem chodby.

(přesun)

Zůstala jsem stát jako zkoprnělá, když mě v tom Olaf nechal. Snažila jsem se popadnout dech, ale vůbec mi to nešlo. Sesunula jsem se na podlahu. Dýchej, sakra, dýchej..., rozkazovala jsem si. Záchvaty paniky si ale nevybírají. Chytila jsem se za čelo a mnula si spánky, teď nebyl vhodný čas brečet a zoufat si. Já vím, že nejsi kapitán, ale hej, ty to zvládneš, přesvědčovala jsem sebe samu, držíc se za srdce, které jako by mi chtělo vyskočit z hrudníku. Pomalu jsem se sebrala z podlahy. Co teď?

(přesun)