Obytné části - Chodby a prázdné pokoje

First topic message reminder :

Zde se nachází dlouhé chodby vedoucí do jednotlivých kajut.
Procházíte jimi, klepete na dveře. Najdete tu i schodiště nebo prázdné pokoje plné tajemství.

Každá je vybavená lehce, útulně, ale nechybí jim ani jistá nadčasovost.
Snílci zde najdou vše, co potřebují. Kdo rád kreslí, najde zde papír s pastelkami.
Kdo rád píše, pero a blog jsou hned v prvním šuplíku. Zkrátka každý má to, co chce a co si zaslouží.
Je možné, že pokud loď pozná, že jste provedli něco špatného, nic na vás ten den čekat nebude a vyspíte se na tvrdém dřevě, až vám z postele zmizí peřiny.

Kajuty jsou vždy pouze pro jednoho. Je až s podivem, jak se jich sem vešlo tolik.
Krásné sny...

"Noo, já a bojovník oplývající fyzickými vlastnostmi, no jasně, jedině se nadupat hormonama.." Podotkla jsem a usmála se, odpověď byla jasná, já zůstávám tady. Když jsem zaslechla kolik lidí odchází trochu jsme posmutněla.
"Hmm, no jde vás dost, a samejch skvělejch lidí, zajímalo by mě, co já tady budu dělat!" Pousmála jsem se. "No, ale tak nevadí! Třeba se dá ještě setkat! A navíc, je to jen další událost, nemělo by to vaše životy nijak narušit, loď jako loď, ne?" Snažila jsem se o optimismus!
"Hmm, no, tak jak teda hodláš strávit ten poslední den tady? Doufám že ne tu bloudit jak duch bez těla" Podotkla jsem potom.

"Hmm, taky pravda! A tak, když můžete přijít, tak to není nic hrozného! Přeci jen, určitě si i tu druhou loď oblíbíš stejně jako Destiny, věřím v to!" Pousmála jsem se, chtěla jsem ho trošku povzbudit, no přesto to, co jsem řkala, jsem myslela smrtelně vážně.
"Noo, tak to máš práci na celou noc! I když, všechny asi ne, do některých se jen tak lehce dostat nedá! No, tak jak chceš, já měla původně v plánu zamířit do Archivu, ale aby ti nějak všichni neutekli, ti co odchází!" Dodala jsem.

Přikývla jsem.
"Noo, říká se, že je tam všechno, co si přeješ, co si představíš nebo co potřebuješ. A mě šíleně chybí sporty, v kajutě jsem basketbalový míč nenašla, tak to jdu risknout tam a klidně můžeš jít se mnou, když se ti chce.." Dodala jsem a pousmála se.

Jen jsem přikývla.
"I já jsem ráda, tak, se prozatím měj, určitě se ještě uvidíme" Houkla jsem ještě, nesnášela jsem loučení, i když tohle tak nějak loučení nebylo, přeci jen kdykoliv může se vrátit. Kdym i zmizel z dohledu založila jsem ruce v bok a odrhnula si vlasy z tváře.
Yosh, Leo, tak kudy? Zeptala jsme se samy sebe, ale to už mě nohy vedly jinam, Destiny bděla nad každým. Pousmála jsem se a chodby opustila.
(Přesun.)

Loď mě zavedla do známé chodby. Má kajuta už tu nebyla, ale spokojila jsem se s jinou, podobně příjemnou. Nechyběla v ní velká postel. Tak to má být, usmála jsem se a plácla sebou do ní. Za minutku jsem už spala.

Jdu po chodbě kde tuším kajuty. Vejdu do prvních dveří které by měly být volné. Místnost je malá útulná, na přespání stačila parádně. Uložil jsem se do postele. Natáhl si nohy a pořádně se zamyslel.
No jo už aby jsme byly zpět...doma je doma...copak asi dělá Ell... přemýšlím ale za chvíli usnu.

Že já zas prospala celý den..., pomyslím si, když se vykulím z postele. Je mi hanba. Někde na lodi na mě možná čeká Berenika a já sei tu vychrňuju. Rychle jsem se upravila, v místní koupelničce provedla nejrychlejší hygienu a běžela se hlásit do služby.

(přesun)

Po krátké procházce jsem zapadla zpátky do své "hotelové" kajuty, skácela se na postel a rychle usnula. Zdejší prostředí na mě prostě mělo spavý vliv.

Procházela jsem chodbami, zastavovala se sem tam před nějakými dveřmi a chvíli poslouchala spokojené oddechování většiny spících.
Takhle sama jen s Destiny v srdci jsem se cítila skvěle. Opravdu skvěle.
Uprostřed zamyšlení jsem si uvědomila jednu bolestnou skutečnost. A to, že ještě nemám hotovou ani část svých povinností. Vydala jsem se rázným krokem ke své pracovně.

(Přesun)

Uách, dobré ehm - ráno, zívla jsem, když jsem se vykutácela z postele. Druhá noc na Destiny se na mně podepsala, a tak jsem se rozhodla využít zdejší pohostinnosti o něco víc a dát si pro začátek sprchu.

(přesun)

Můj hotelroom už na mě čekal. Pro lepší pohodlí a větší teploučko jsem hodila pohledem ke krbu a zapálila v něm tak ohýnek. Pak jsem shodila oblečení, navlékla se do měkkého kalhotového pyžama a zalezla si pod deku. Zpracovávala jsem dojmy z dnešního dne, myšlenky a nápady. Za chvilku jsem ale začala poctivě dřímat.

Dalšího dne jsem se probudila nezvykle brzo, alespoň co jsem mohla soudit podle velkých kulatých hodin, visících na stěně. No sláva, pomyslela jsem si a zajásala, že vlna spavosti zase přešla. Snad alespoň dnes něco dokážu.

Rozvláčně jsem se oblékla a umyla a vydala se začít svůj den.

(přesun)

Uprostřed chodeb v útrovách Destiny jsem se zarazila.
Nechtěla jsem jít na ošetřovnu?
Ne, že by se mi tam chtělo, ale na nějaké prášky na bolest hlavy jsem opravdu ěla políčeno už celou noc. Jen jsem byla líná si pro ně dojít.
Po chvíli promýšlení jsem se s povzdechem otočila a místo na palubu jsem se vydala hloub a blíž k zádi směrem k ošetřovně.

(Přesun)

Procházela jsem chodbou a zastavila u prvních dveří, které neměli cedulku.
Vlastně jich tu bylo víc, ale tyhle byly první, které byly dostatečně daleko od rušného centra dění. Vzala jsem za kliku, ale nakonec jsem se zarazila.
Zajímalo by mě, na co myslí...
Šibalsky mi blesklo v očích.
"Prosím, běž první. Ráda bych, abys šel první," čekala jsem, jestli opravdu půjde. Pak by se totiž pokoj zařídil dle jeho myšlenek nebo spíše podvědomí, které nemohl ovládat.

Zplihle jsem se přiloudala do "své" kajuty. Zapálila jsem oheň, spíš už ze zvyku, a šla se vykoupat. Kajuta mě pro tuto příležitost obdařila pěknou minikoupelničkou, kterou skoro celou zabírala ohromná rohová vana. Okamžitě jsem do ní začala napouštět horkou vodu, tu nejvíc horkou vodu na celém světě, a do ní jsem se celá ponořila. Nic neslyšet... nic nevidět... nic nevnímat..., meditovala jsem.

Když už jsem byla solidně rozmáčená, přesunula jsem se do pelechu a šla to zaspat.

"Umm kľudne ... "Nevedel som prečo presne ale ja som s tým nemal problém preto som teda vošiel do vnútra prvý .Ako som vošiel bolo tam jemné stlmené svetlo . Bola tam aj jednolôžková postel ale na ktorej boli dva vankúše blízko seba ako keby tam už blízko seba niekto ležal . Ja ako som tam pozeral akosi mi zaškubalo v oku . Wth ?! Zastrihal som ušami a môj chvostík bol doslova teraz ako výkričník . Ako som bol dnu a rozhliadal som sa okolo seba cítil som sa nervózne . Aj keď v miestnosti bolo príjemné teplo , ale také aby sa tu bolo v krátkom farby čo sa tu kombinovali boli také hrejivé mne sa to aj tak nechcelo zdať . Mal som ťastie že som dokázal zahnať svoje myšlienky aj tak som nevedel prečo sa to tak z hruba podobá tomu čo som videl ako keby ja .

Jedna postel, ale dva polštáře?
Tentokrát jsem neodolala a odhrnula si vlasy z čela. Tohle jsem chtěla vidět dobře. Jemně jsem se pousmála.
"Tak to vypadá, že si půjdeme lehnout, ne?" nadhodila jsem mírně nervózně, ale následně jsem se protáhla a neodolala jsem zívnutí.
Ukázala jsem k posteli a čekala, jestli zase půjde první. Na druhou stranu kdyby šel první, sledoval by mě, jak si lehám. Byla jsem zcela nervózní a snažila jsem se nedat to znát.

"Ehm áno .. môžme .. " Ja som teraz ale bol nervózny snažil som sa to zo seba dostať ale akosi to teraz nešlo vôbec som to nečakal , takto som ale vykoľajený dlho nebol .Nakoniec som toho teraz veľa nepovedal a ľahol som si teda vlastne prvý , potom som pohliadol k nej .Ako som ale ležal bolo vidieť z poza chrbta môj chvost ako je zasa neposedný , predsa len toto bolo jediné čo vedelo ukľudniť ale nie dostatočne !

Pomalu jsem si začala rozepínat knoflíky u kabátu.
Mohlo to vypadat zvláštně, ale nehodlala jsem spát v něm. Černé tričko na raínka, spíš taková napůl košilka, úplně stačilo. Kabát jsem přehodila přes židli, která jako kdyby se tam objevila právě pro tento účel. Pak už jsem si lehla vedle něj. Postel, zdá se, byla celkem malá. Ležela jsem na boku.
Zhluboka jsem se nadechla a zkusila se přetočit. Dosáhla jsem však jen toho, že jsem teď byla opřená o jeho hruď. Znovu jsem zčervenala, ale zároveň jsem zjišťovala, že se mi to líbí. Trochu jsem se uvelebila a vlastně jsem se mu nevědomky tak nějak schoulila do náruče. A takhle mi trvalo jen chvíli než jsem usnula. Dlouho jsem se necítila tak bezpečně a ten pocit mě ukolébal do spánku.

Pozoroval som ju ako si dáva dole svoj kabát . Potom ako si ľahla toto všetko som ešte uniesol no ako sa potom pretočilo a bola u mne tak blízko to ma naozaj trocha rozhodilo , nebol som na niečo takéto zvyknutý a ešte to bolo dievča čo som dnes prvý krát stretol ! Nehovoril som alebo nemyslel som si že to bolo nejak zlé ale bol som trocha norvózny ale len doposiaľ do vtedy než som zistil že zaspala .ÁÁÁ! A ja ako nemám myslieť zvrhlo ? Veď ma to samé k tomu ženie .... ešte že už ale spí ... Ako som o tom tak premýšľal aj na mňa už prichádzalo spanie preto som privrel oči a potichu som dýchal .Hmm musím uznať že ale krásne vonia , a vidím to ja tak že keby nebola taká unavená asi by takto nezaľahla Tak trocha som nemal dať jednu ruku preto som ju dal opatrne prez ňu .Môj ocásek bol asi jediný čo sa zo mňa hýbalo ale spomaľoval a spomaľoval až som nakoniec zaspal aj ja sám .

Dosť neskoro v noci som sa zobudil akosi som nemohol spať .No ale príčinu som vlastne nevedel lebo sa tu spalo dobre .Nakoniec som sa ale pomaly postavil a hľadal som prikrývku . Nemohol som ju nájsť ani za nič no po chvíľke sa mi zjavila pred očiami .Zastrihal som ušami a potom som prikril Beneriku. Potom som sa vydal na menšiu pochôdzku po lodi .
(presun)

Potichu som vošiel do miestnosti kde som bol aj predtým , bolo už naozaj neskoro a zasa ma chytla únava. Ja som sa aj normálne takto prebúdzal takže som to nebral za nič nové .Než som si ale ľahol dal som si dole svoju mikinu čo bol naozaj nezvyk lebo vždy mi tá mikina zakrývala farbu ocásku a ušiek . No keby som takto zaspal asi by mi bolo horúco a to dosť .Položil som si to vedľa postele a nakoniec som si ľahol na kraj .Musel som ale skonštatovať že tu bolo docela málo miesta preto som sa nakoniec prišupol bližšie k Benerike ktorá tu vlastne spala .Teraz už ale vlastne netrvalo dlho a zaspal som aj ja .