Jídelna a kavárna

First topic message reminder :

Snad nejoblíbenější místnost všech hladovců. Tato místnost slouží jako jídelna, ale zároveň i jako cukrárna, kavárna a mnoho dalšího v jednom. Děli se na dvě pomyslné části. První je samotná jídelna, ta se skládá ze dvou velkých stolů, které jsou hned vedle sebe a oba jsou obklíčeny šesti židlemi.
Na každém stole je vždy nějaká dekorace ať už ve formě mísy s ovocem či zeleninou, nebo nějakou květinou. Pokud si někdo přisedne k tomuto stolu a pomyslí na to, co si přeje k jídlu, Insignia mu to s největší pravděpodobností splní. Ani o zbytky a nádobí se není třeba starat. Ty zmiznou stejně tak, jak se jídlo objeví.
Druhou pomyslnou částí je jakási odpočívárna na druhém konci pokoji. Ta se skládá z velkého koženého gauče, pár sedaček a kupu pohodlných polštářku. Ve středu toho všeho je konferenční stolek, který je prosklený. Pokud nemáte hlad, ale chcete jen něco dobrého zakousnout, či si dát lahodný nápoj, nenajdete lepší místo. Navíc je jedna stěna jídelny prosklená, takže se můžete kochat krásami vesmíru.

"Zdravím.." povedal som a sadol si za stôl vedľa eM. Zostával som ticho, otočil som sa a sledoval ako čierna diera pomaly mizne.

To je fakt děsně cool. Ušetří to spoustu kroků, pokývala jsem hlavou a smála se na Petra. Pak jsem si objednala lasagne. Jíš taky něco jiného? - Mind your own business Představivost už mi zase běžela na plné obrátky. Co všechno by se dalo s takovou schopností dělat... Má to nějakou omezenou vzdálenost, na kterou to můžeš používat? Třeba - můžeš se transportovat i z lodi na loď? zajímalo mě.

"Neviem ešte som to neskúšal..Ale viem to, že môžem "skočiť" len tam, kde som bol alebo viem presnú polohu." poviem a usmejem sa ako ju to vzalo. Čo dnes? Čo dnes...Hm...dnes to bude fast food, poprosím.. pomyslel som si a predomnou sa objavil hamburger, hranolky a 0,5l pohár plný CocaCola. Pustil som sa do jedla aj keď som veľmi nemal chuť do jedla.

No ty si dáváš, poznamenala jsem, když jsem viděla ten hamburgr. Zdravý životní styl hadr. Tak to dává smysl, s tou schopností myslím, uvažovala jsem. Kdyby člověk nevěděl, kam jde, mohl by klidně skončit někde ve zdi nebo se zhmotnit s nohou zakleslou v odpakovém koši. Což by asi dost bolelo, zkonstatovala jsem a napila se ze sklenice vynikajícího pomerančového fresh džusu. Musela jsem se tomu usmát. Dokud jsem žila na Zemi, byla jsem jedno kfc za druhým. Teď, když jsem měla tu možnost, že mi někdo vyvařoval podle mých přání, jsem toho ale náležitě využívala a dopřávala jsem svému žaludku mnohem hodnotnější stravu. Ostatně, bylo to zapotřebí, když se měl člověk udržet v dost dobrém stavu na to, aby zvládal ty šílenosti, co se tu děly. Na Zemi jsem taky nikdy neběhala a nesportovala, a tady? Už během jídla jsem přemýšlela, jak si dám chvilku dácha a pak půjdu cvičit, možná si zaplavat. Nebylo třeba tak brzy po boji na Aetheře to přehánět.

Při té vzpomínce mě bodlo u srdce. Vrátily se mi starosti o Eseratha. Co budeme dělat s Eserathem? zeptala jsem se nahlas.

"No musím mať nejaké to doskočisko..." povedal som a prežúval."No...hamburger som už dlho nemal. Tak aspoň raz za čas..." poviem a zoberiem si trochu z hranoliek a napijem sa z pohára.

Po chvíľke jedenia som mal konečne dojedené a bol som úplne plný. Ešte som si pomaličky popíjal z pohára."Neviem...kiežby sa už vrátil späť do tela..." poviem nahlas. Potom som začal uvažovať, čo ak by som ho zobral so sebou na Aetheru a možno by sa vrátil späť do tela. Alebo, čo ak tam pôjdem sám. Alebo...

Plno, plno myšlienok, ktoré mi zaplavilo hlavu. Vedel som, že bez kapitána tu budú stratený, tak som im chcel pomôcť. A najviac to asi zobralo eM. Zostával som ticho a rozmýšľal a rozmýšľal.

Co když nemůže? Napadlo mě to, když jsme odcházeli. Nevíme, jak to funguje. Třeba musí to jeho... vědomí nebo co to bylo, projít bránou k tělu. Nebo se tam něco stalo, třeba s ním ten bastard něco provedl, mohl ho nějak zajmout a někde ho drží, nebo jsme možná tím odchodem skrz bránu nějak přeřízli spojení... zajíkla jsem se. Ale to asi ne, kdyby... kdyby byl... to bychom se dozvěděli. To bych věděla, konejšila jsem spíš sama sebe než někoho jiného. Zatřepala jsem hlavou, abych tu myšlenku setřásla. Každopádně se tam asi zajdu podívat. Chci vědět i co je s Ellie, naposledy jsem ji viděla ležet na ošetřovně, musím se podívat, jestli je tam ještě. Když jsem dojedla, objednala jsem si ještě kousek bábovky. Jak jsem sladké nemusela, bábovce jsem nikdy neodolala.

Šiel som po chodbe a premýšľal kde by mohla byť ta kaviareň,Kde može byť,už začínam byť poriadne hladný.pomyslel som si,z brucha sa mi ozývali nepríjemné zvuky no snažil som sa ich tlmiť,nechcel som aby ma niekto počul.Šiel som ďalej,po chvýli mi došlo že som stratený.Čo budem teraz robiť,mal by som niekoho nájsť a spýtať sa na cestu.Uvidel som nejakú ženu"Paní prosím vás nepoviete mi kde by tu mohla byť kaviareň,som tu nový a ešte to tu nepoznám."spýtal som sa jej."Samozrejmé chlapče pojdeš rovno a odbočíš doľava a potom po chodbe do prava.Uvidíš veľké preklenné dvere a si tam."odpovedala mi a usmiala sa."Veľmi vám ďakujem paní."povedal som a usmial sa tiež.Pozdravil ju a utekal smerom ku kaviarni.Dúfam že ma neoklamala a že na konci cesty ktorú mi opísala bude tá kaviareň.pomyslel som si a utekal ďalej.V bruchu mi škvŕkalo čoraz silnejšie no zrazu som dobehol k nádherným preklenným dverám s krásnym zlatožltým lemom po bokoch.Ak ta kaviareň bude taká krásna ako tieto dvere tak sa mám na čo tešiť.No už dosť okulkovania je čas vojsť.pomyslel som si a otvoril dvere.Vošiel som dnu,bol som udivený s tej krásy ktorú som mal pred očami.Uvidel som zopár známych tvári Pietroviča a eM no len som im zamával nechcel som sa k nim približovať hladný.Poobzeral som sa po kaviarni no nebola tu žiadna kuchárka alebo samoobslužny pultík s jedlom.V tvári sa mi objavil smutný pohľad.Podišiel som ku stolu a sadol si na stoličku.Čo ja by som v tejto chvíli dal za dvojitý cheesburger a veľkú porciu hranoliek.Bol som z toho skleslý a zavrel som oči,no zrazu som zacítil vábyvú a známu voňu.Bola očarujúca a hladkala moje zmysli.Otvoril som oči a predomnou na stole bolo to,na čo som pred chvíľou myslel.Rozžiarila sa mi tvár.Páni tak toto je úžasné.zdá sa že ľod plní želania ľudí čo sú na palube.No nebudem tu strácaŤ čas premýšľaním radšej sa do toho pustím.pomyslel som si a celý šťastný som zobral cheesburger do ruky a začal som ho jesť.Jedol som pomaly a každé sústo som vychutnával.Mal som fakt radosť.

Zostával som ticho. Len som pozrel na eM. Donesiem ti ho... pomyslel som si a trochu sa pousmial aj keď smutno. Zrazu som len znova zmizol v čiernej diere obrovskou rýchlosťou. Zostala tu ešte chvíľku po mne a ak by niekto do nej vložil ruku tak by sa premiestnil tiež. Bola to jedna z nevýhod.

/názorná ukážka/

/presun/

He? Kam šel? vyhrkla jsem a nechápavě se podívala na ostatní, včetně Petra 2, pro nějž budu muset vymyslet přezdívku, aby se to nepletlo. Po tom dnešním snu jsem přemýšlela o Magnetovi...

Půjdu na ošetřovnu, kdyby mě někdo hledal. Zatím, mávla jsem na pozdrav a ještě s plnou pusou se tam vydala.

(přesun)

Odkývala som eM a dojedla svoje jedlo.
"Pôjdem sa ešte prejsť. Majte sa..."
Vstala som a zamierila aj so Cherryl preč z jedálne.

(presun)

Slovom
"Ahoj."
Som pozdravil Momo a dopil džús. Po istej dobe som vstal a zamieril k dverám s tým, že by som sa mal ísť vyspať. Otvoril som dvere, v ktorých som zmizol.
(presun)

Cheesburger som držal v oboch rukách a pomaly ho dojedal.Ostalo posledné sústo ktoré som si rýchlo vložil do úst.Bolo to vynikajúce.pomyslel som si.Zobral som obrúsok ktorý bol vedľa taniera a utrel si ním ruky a ústa.Bodol by nejaký nápoj na spláchnutie.pomyslel som si a usmial sa.Tak si to vyskúšame.Želám si multivitamínový džus.sústredil som sa,otvoril som oči a predomnou bol pohár džúsu.Zobral som ho do ruky a priložil si ho k perám.Napil som sa.Páni je fakt multivitamínový.To je úžasné.Vypil som ho do dna a potom prázdny pohár položil na stvol.Postavil som sa a išel som k dverám.Otvoril som dvere a šiel som preč.

/presun/

Došel jsem do jídelny a rozhlédl jsem se kolem. Všechno bylo při starém. Usmál jsem se a přišel k jednomu ze stolů.
Insignie prosím mám hlad jako vlk. Připrav mi něco pořádného. Děkuji. poprosím Insignii.
Najednou se přede mnou objeví dvě velké misky ramenu. A vrchovatý talíř plný lahodných špaget. Zanedlouho mám celý tento "oběd" v sobě, zapiji to velkou sklenicí vody, poděkuji insignii a vydám se pryč.

(přesun)

Přiběhl jsem do jídelny. A poprosil jsem Insignii o něco k jídlu a pití. Připravila mi velký tác. Stála tam konev čaje, voda, nějaké zákusky, nějaká uzenina, rohlíky. Prostě občerstvení. Vezmu to a vydám se pomalu zpět abych to nevytrousil.
(přesun)

Objavili sme sa v strede jedálni. Usmial som sa."Tak a sme tu. Aký bude môj honorár?" poviem a položím ju na stoličku. Sadnem si a začnem jesť jedlo, ktoré mi pripravila Insignia.

Brhm, ty si taky musíš všimnout všeho, podmračila jsem se, otočila se zády a stáhla si tričko přes hlavu, abych ho obrátila. No co, v plavkách už mě viděl, podprsenka nebude velký rozdíl.

Honorář? Tos mi neřek, že si tě musím zaplatit, zasmála jsem se, když jsem přemýšlela, co si dám k večeři. Vyhrála to domácí uzená rolka s párkem a vajíčkem a bramborovou kaší. Co bysis jako přál?, ptala jsem se s plnou pusou.

"Veď ťa mám vždy na očiach. No dnes sa nepracuje zadarmo. Aj ja musím niečo získať. A čo také mi môžeš poskytnúť?" spýtal som sa zvedavo a postupne prežúval. Rýchlo som dojedol a popíjal si džús."Dobrú chuť.." dodal som.

Pff... já nevím, uvažovala jsem a futrovala jsem se výbornou večeří. Můžu ti ohřát čaj, až vystydne, zasmála jsem se. Napadla mě jedna věc, kterou jsem uměla opravdu dobře, ale nebyla jsem si jistá, jestli bych v tom flirtování nezašla už příliš daleko, kdybych mu nabídla masáž. Horečnatě jsem se snažila přijít na něco "nezávadného", ale pořád se mi do hlavy pletly nemravné myšlenky. Chmm... ty jsi případ, pomyslela jsem si.

"Pf..na to mám Insigniu. Nie, nie. Nechcem nič, úplne mi stačí to, že som s tebou. Takou príjemnou osôbkov. Len skôr ma trápi, čo dnes. Je už večer, veľa sa toho robiť nedá. Asi sa utiahnem do prázdnej izby a uvidíme, čo ďalej." poviem trochu sklamane. Pozrel som na stenu a začal hlboko premýšľať, aj keď nebolo nad čím.

Tak, noc je ještě mladá. Vždycky můžeš jít na procházku, i když já osobně už mám pocit, že jsem tu všechno viděla a prošla, a už mě to nějak... nebaví..., zamyslela jsem se. Trénovat teď taky nemá moc smysl, mám dojem, že co jsem se v tuhle chvíli mohla naučit, jsem se naučila. Číst se mi nechce, ještě tak šachy bychom si mohli zahrát nebo tak něco, napadlo mě. Pravdou bylo, že jsem byla neskutečně znuděná. Nedokázala jsem si představit téměř nic, co by mě teď nadchlo. Víš, jednou jsem přemýšlela, jaké by to bylo, kdybych měla taky vlastní loď. Měla jsem to úplně vymyšlené, jak by vypadala, jak by se jmenovala... tam by bylo pořád co dělat a kam jít, usmála jsem se zasněně. Prázdná izba... to zní otřesně. Hele ne že bych něco navrhovala, ale ten gauč u mě je pořád volný, zasmála jsem se. Víš jak jsem říkala, že i já občas trpím na noční můry... bylo to příjemné nebýt tam sama. Věděla jsem, že se nemusím bát, když jsem s tebou... a zdály se mi docela fajn věci, pokývala jsem hlavou.

"Ja som mal sen o cestovaní. Precestovať celý svet, každý centimetrík. Spoznávať nové krásy, kultúry, tradície a jedlá. Potom, keby som už bol starý tak by som sa konečne usadil. Mal rodinu a prežiť pokojne zostatok života." zasnil som sa."Ale to sa nikdy nestane. Nikdy som nemal šťastie na ženy a nevycestoval som ďalej ako zo štátu. Ách..chýba mi domov. No povedz o tvojej lodi, zver sa mi. Ja si to rád vypočujem..Tak dnes prespím na gauči. Je celkom pohodlný." poviem a zasmejem sa. Pozrel sa na eM a potom som si užíval ten krásny výhľad.

No, není toho moc. Ale byla krásná. Taková... celá útulná. Měla nádherné dřevěné chodby, prosklené barevnými vitrážemi, bylo tam kouzelně příjemné světlo a tam, kde nebyla okna, byly všude svícny nebo papírové lustry. Měla nádherný můstek, ohromnou kruhovou místnost s okny od stropu až k podlaze. Byla to lomená okna, gotická, a byl jimi vidět celý vesmír. A byly tam různé kouzelné místnosti jako tady, jedna, co se měnila podle toho, jak jsi ji potřeboval mít, byla tam příjemná malá knihovnička propojená se společenskou místností, kde byly gauče a křesílka a takový zvláštní hudební nástroj, něco jako klavír... no a každý tam měl samozřejmě fajn kajutu, ty byly ve dvou patrech a ta spojovalo úžasně vyřezávané točité schodiště... nenudím tě? zasekla jsem se, když jsem si uvědomila, že už mluvím nějak moc dlouho. Prostě... byla by to fajn loď, mávla jsem rukou. Vidíš, to já nikdy plány do života neměla. Ale asi by byly podobné. Byla jsem taková neposeda. V žádné práci jsem dlouho nevydržela, všechno mě po čase začalo svírat a a nebavit, nesnášela jsem stereotyp, a tak jsem nakonec odevšud odešla. Myslela jsem si, že budu ještě trochu cestovat. Anglie, Irsko a tak. Nový Zéland třeba. Chtěla jsem vidět Sydney a Ameriku, takové ty věci, co by člověk měl vidět. Možná bych se jela podívat do Indie a do Číny, to jsou pro mě takové totálně nepředstavitelné země. Ale nevím, co bych dělala ve skutečnosti. No, to se ani nedozvím, domluvila jsem s ohromným knedlíkem v krku. O své rodině jsem nedokázala mluvit bez ohromného bodnutí u srdce. Stýskalo se mi po nich tak, že jsem to nedokázala vypovědět.