Knihovna

First topic message reminder :

Hned po příchodu vás doslova praští do nosu vůně starých knih.
Velice příjemně praští. Tedy nemáte-li alergii na prach, který mnoho z knih pokrývá.
Ty jsou tu naskládány i v několika řadách a regály se pod nimi doslova prohýbají. Najít něco za méně než dvě hodiny se zdá zcela nemožné.

Pokud si však knihovnu projdete lépe, zjistíte, že jsou knihy jako beletrie, poezie a další jsou v pravém rohu, mapy v levém a uprostřed se nalézá Archiv všech schopností.

Loď ráda šprýmuje a často, když už už vidíte název toho, co chcete na hřbetu jedné z knih... Stačí mrknout a je pryč. Můžete vidět, jak se pak přesouvá. Putuje vzduchem někam jinam. Loď tak sice zabraňuje usazování prachu na používaných knihách, ale zároveň nikdy nenajdete jednu věc na tom samém místě.

Dorazila jsem do knihovny, v místnosti se svítilo a panoval tu ten obvyklý ničím nerušený klid. Pousmála jsem se a pohledem propátrala celou místnost, začala jsem procházet uličkami, ani nevím, co jsem přesně hledala. Možná jsme tu jen bezcílně bloudila..
Když v tom mi do rukou padla jakási knížka, podívala jsem se v jaké sekci se nacházím, v archivu schopností. Musela to být jedině Destiny, která mi tu knížku přihrála rovnou do rukou. Rty jsem rozšířila do širokého úsměvu a pak se šla posadit na jedno z křesel. Přejela jsem po hřbetu knihy, vypadala staře a přesto mě upoutala. A pak už jsem ji otevřela a hledala všechno důležité, co by mi mohlo jakkoliv pomoci.

Dorazím sem. Zbožňoval som túto vzducholoď, dokázala komukoľvek pomôcť. Spokojne som nakráčal sem. Bolo tu ticho. Až priveľmi, aj napriek tomu, že to bola knihovňa. Začal som prechádzať od poličky k poličke. Snažil som sa niečo nájsť o medicíne. Uvidel som Leu. Kývol som na ňu avšak nebol som si istý, či ma videla cez knižku. Len som sa usmial a hľadal ďalej."Anatómia ľudského tela časť 1, Froidove chorobopisy, 1000 a 1 o ľudskom tele, Medicína všeho druhu, Prvá pomoc, Základy prvej pomoci, Encyklopédia Ľudské telo." hovoril som nahlas a knižky si ukladal na ruky. Našiel som jeden opustený stolík pri knihách. Položil som knižky na stôl. Posadil sa na stoličku a začal pozorne čítať. Išlo to celkom rýchlo a bolo to dosť zaujímavé a nemal som v pláne prestať.

Háá! Tak i větší objekty, hmm? A dokonce i myšlenkou? Pfe, když to sotva dokážu jen dotykem, no to mi dá ještě dost práce.. Povzdechla jsem si a knížku odložila o kousek stranou, když jsem zaslechla vrzání podlahy a kroky, které kolem mě prošly, vzhlédla sem a patřily Pietroviči. Jen jsem mu pozdrav opětovala, chvíli ho zvědavě pozorovala, no nakonec jsem si řekla, že ho rušit nebudu.
Na křesle jsem se protáhla a promnula si oči. Pousmála jsem se a rozhodovala se, jestli knížku do archivu schopností vrátit nebo si jí vzít sebou na kajutu. Ne, na to jsem byla příliš líná. Tak jsem aspoň odněkud z kapsy vytáhla bloček, že si udělám poznámky.
Knížku jsem si zase přitáhla blíž, abych se po krátkém odpočinku zase vrhla do studií, a že těch informací bylo požehnaně. Podepřela jsem si hlavu rukou a otočila na novou stránku.
Pokud to tu dneska nezalomím, bude to zázrak! Měla jsem opravdu zajímavé vyhlídky pro dnešní noc.

Dlho, dlho som študoval a prečítal všetky tieto knihy. Bol som znova o niečo múdrejší. No začali sa mi zatvárať oči. Všetky dôležité pojmy som si zaznačil do notesa, ktorý bol v jednej z kníh. Neviem komu patril ale mne sa hodil. Bol prázdny, nepokrčený až priveľmi dokonalý aby som ho mohol mať. Potom som len dopadol hlavou na knihu a zaspal. Všetky knihy ma obkľučovali a môj posledný pohľad patril na Leu a oči sa mi pomaly zatvárali. Sedatíva boli priveľmi silné, no to som zistil, až keď som prečítal všetky tieto knihy. Rozmazával sa mi zrak a ja som zatvoril oči a zaspal.

S potěšením jsem zaklapla poznámkový bloček a zandala si ho do kapsy od mikiny. Knížku jsem zavřela, už jsem dál číst nemohla, klimbala jsem a usnout jsem tu nechtěla. Vstala jsem a porozhlédla se. Spatřila jsem Pietroviče a pousmála se.
Nejsem jediná, komu se tu dneska chtělo spát.
Ani ho přes tu haldu knih ho nebylo vidět. Zapadla jsem do jedné z uliček, vrátila tam knížku, ačkoliv jsem věděla, že příště na tom samém místě nebude, nikdy není nic tam, kam jsme to dali. Systém Destiny. Musela jsem se usmát, většinu věcí jsem stejně měla zapsané v bločku. Rozešla jsem se směrem k východu, směr kajuta, jak jsem plně doufala, snad už účinky neviditelnosti pominuli a já konečně najdu svojí postel.
(Přesun.)

Po dlhom spánku som sa zobudil. Úplne vyspaný. Po chvíli som si uvedomil, že som zaspal v knihovni. Pomaly som dvíhal hlavu a pozeral okolo seba. Natiahol som sa a pozeral po knihovni pohľadom. Nikto tam nebol. Chcel som ešte chvíľu zaspať ale pustil som sa znova do študovania kníh a zaznačovaní si najdôležitejších pojmov.

Po chvíli začnú znova bolesti. Vytiahnem jednu striekačku s obsahom sedatíva. Prstami ťuknem páru krát do ihly a potom v strede ruky. Pichnem si to tam, jemne vzdychnem úľavou, obsah injekcie si vpichnem do žily. Bolo mi už lepšie a vedel som, koľko mililitrov sedatíva si vpichnúť aby som zase nespôsobil spánok ale zase aby stĺmilo bolesť. Potom som len injekciu vyhodil a ja som ďalej čítal a poznačoval si veci.

Po podrobnom zápise všetkých dôležitých faktov som knižku zaklapol. Chvíľu som to rozdýchaval. Kruhy pod očami, bledá pokožka. Úplne unavený, nič som nevládal. Sedel som nad tými knihami niekoľko hodín. Natiahol som sa znova, pomaly sa postavil. Knihy som uložil. Zobral som svoj notes o veľkosti zošita. Bol celý čierny a ladil mi z tričkom. Usmial som sa. Notes som držal v ruke a pomaly sa vybral preč.
/presun/

Pomalu jsem došla do knihovny. Nevěděla jsem, jestli tady něco takového je, ale zákon knihoven říkal, že bude. A bylo. Stolky určené pro studium byli zašoupnuté za pár policemi, kterých tu všeobecně byla spousta. Olafovi plány jsem položila na jeden z nich a doufala, že nikam neodletí. Chvíli jsem je pro jistotu pozorovala, ale když neprojevili žádné stěhovavé tendence, rozhodla jsem se pustit do útrob knihovny. Cíl byl jasný. Musela jsem najít nějakou část, která by byla věnovaná elektronice. Chvíli jsem jen tak bezcílně pobíhala mezi regály, nežli jsem se náhle prudce zastavila. Do očí mě totiž trknul jeden titul. Vrátila jsem se o pár kroků zpět a zabočila do jedné užší uličky. Bylo to ono! Až na to, že se zde nějakou záhadnou cestou objevila jedna kniha o životě hmyzu byla celá jedna police této uličky věnovaná elektronice.
Fajn!
Zběžně jsem začala vytahovat jednotlivé tituly. Ty knihy, které jsem vyhodnotila jako prospěšnou mé věci jsem si střádala v náručí. Vrzo jich byla pěkná hromada. Donesla jsem je ke stolu, ale ani zdaleka jsem neměla tolik času, abych je všechny nastudovala. A tak začalo další třídění, hlavně podle toho, jestli jsem rychlým prolistováním knihy a důkladným prostudováním obsahu objevila to, co jsem skutečně potřebovala. Nakonec mi na stole zbyli tři knihy. Naštěstí jsem je nepotřebovala číst celé. Stačila mi jen jedna určitá část. Začala jsem si dělat hojně poznámky do svého notýsku a již automaticky k tomu používala zrcadlového písma.
Fjůůů. Jestli se mi tohle povede, tak to bude zázrak.
Zaklapla jsem po nějaké době všechny tři knihy.
Teď příjde ta těžší část.
Čapnula jsem Olafovy papíry znovu do rukou a s novou vervou vyrazila ven z knihovny. Na knihy, které zůstali na stole jsem úplně zapoměla. To, jak se některé z nich po čase zvedají a odlétají do polic jsem již neměla tu čest pozorovat.
(přesun)

Dorazil som do knižnice. Tak fajn akú knižku by som si rád prečítal?... No neviem asi sa tu len zatiaľ poobzerám.. Začal som rukou pomaly prechádzať po chrbáte kníh. Pfff... aké sú zaprášené... povedal som si a kýchol som. Ale to bolo iba raz a pokračoval som v skúmaní ďalej...

Prechádzal som knihy a pozeral sa po nejakej čo by ma zaujala ale žiadnu som nenašiel. Ach.. to tu fakt nieje žiadna ktorá by ma bavila? Nakoniec som našiel jednu knihu... s notovými zápismi. Vybral som ju z regálu a otvoril som ju. Sadol som si na zem a vybral som si flautu a podla notového zápisu som si začal hrať...

Ako som si hral cítil som niečo zvláštne a to niečo ma donútilo prestať si hrať svoje. Cítil som v sebe hudbu.. teda skôr vo svojej mysli sa mi zjavila Tanečná sál a v nej hudba... ale ja som tam nebol. To niečo mi dávalo veľké nutkanie ísť sa tam pozrieť. Sakra... čo to je za pocit? Nevedel som čo to je a odolať tomu nutkaniu bolo nad moje sily. Ach.. no tak dobre.. aj tak by som sa mal isť vyspať... Odložil som knihu do poličky a zložil som flautu a uschoval som si ju. Nechal som sa viesť Destiny do tanečnej sáli. (Presun)

Vstoupila jsem do knihovny a ihned se zanořila do jejích uliček. Zapátrala jsem v poličkách a brzy našla knihu dost podobnou té, jakou měla ve svém inventáři knihovna na Insignii - bichličku menšího formátu, nadepsanou zdobným "Phoenix". Nebyla tak ohořelá a ohmataná jako ta z Insignie, ale přesto se zdálo, že se jedná o stejný výtisk. Zanořila jsem se s ní do křesla a trochu popohnala svíčku stojící na stolku, aby mi pořádně posvítila. Nač si kazit oči, že.

Brmmm.... ššš... psss..., ševelila jsem, jak jsem přelétávala řádky a hledala odpověď na jednoduchou otázku - zdali by náhodou moje recentní návaly intuice nemohly mít něco společného s mou schopností. Krátkou zmínku jsem našla ve výčtu možných projevů schopnosti, který byl až překvapivě dlouhý. Těžko říct, jak tomu bylo u ostatních elementů, ale elementálové ohně zjevně mohli oplývat tisícerými schopnostmi, které záležely především na jejich lidské povaze a temperamentu. Zvýšená intuice byla na seznamu rovněž a psaly se tam o ní zajímavé věci, mimojiné že dohnaná do extrému mohla způsobovat i vize o budoucnosti, věštění nebo vševědoucnost. Zkusila jsem si představit sebe, jak vím všechno. Vůbec mi to nešlo. Já? Já nevím nikdy nic... tohle... to je zase impossible..., dumala jsem nad tím.

Nicméně tohle počtení mě začínalo utvrzovat v tom, že ty mé "návaly" nebyly náhodou. Ostatně vždy jsem se považovala za silně intuitivní a emotivní bytost. Když se mohly takhle "rozjet" mé emoce a vše co s nimi souviselo, proč ne i intuice? Mohlo to ale pokračovat dál? Mohla jsem se stát neomylným radarem něčí blízkosti, něčích emocí nebo plánů? Mohla jsem předvídat budoucnost? Už nejednou se mi to doopravdy stalo, už během svého pozemského života jsem mívala "talent" na věštecké sny, takže ostatně proč ne...

Všechno to přemýšlení mě brzy zmohlo. Podívala jsem se na hodiny a zhrozila se. Bylo už k ránu. Knihu jsem zaklapla, založila do police a rozhodla se pro dnešek to už zalomit.

(přesun)

Vošiel som pomaly do knihovne a pozeral som či tu niekto nieje nechcel som vôbec aby ma tu niekto videl . Keďže som nebol typ čo veľmi knihy poznal alebo tak len som niečo proste potreboval nájsť .Nikto tu nieje ! Tak ... a teraz len nnájsť to čo chcem aby som mohol pokračovať ... hoci som niekde inde som to stále ja tak ale kde len ... Podišiel som ku knihám a hľadal som vlastne podľa písmena preto som dúfal že to dlho trvať než to nájdem nebude.

vešla jsem do knihovny Perfektní zrovna to co potřebuju, něco o mích schopnostech... pomyslela jsem si viděla jsem tam nějakou postavu ale nevšímala jsem si ho a hledala svou knihu o psychických schopnostech po hodině hledání jsem konečně našla něco co by se mi mohlo hodit. Posadil ajsem se tam na zem opřela se o regál a začala studovat

po delší době studování jsem se sbalila protože se ozval můj žaludek a hlásil, že je načase, abych ho doplnila zásobami jídla proto jsem vyrazila do jídelny pro něco k snědku (přesun)