Taneční sál

Taneční sál na tak velké lodi, jako je Destiny, nesmí chybět.
Uprostřed stropu zdobeného malbami připomínajícími umělce jako Leonarda da Vinciho visí zdobený lustr. Svíčky na něm jako kdyby nikdy nedohořely a plamínky se na nich objeví pouze ve chvíli, kdy někdo vstoupí. Taneční sál se nachází dvě patra nad strojovnou, takže hluk z ní k němu nedoléhá. Mimo jiné je na pravé části zádi lodi, takže je z jeho oken krásný výhled na mraky a zároveň je uvnitř dostatek světla.

Nachází se zde všechny možné hudební nástroje. Loď se přizpůsobí vašim touhám.
Celou dobu ale zůstane v rohu před oknem klavír. Jinak se sál zdá prázdný až na pár polštářů nahrazujících židle na zemi. Zatančíte si?

Poslouchala jsem, jak za mnou zaklaply dveře a sálem se rozeznělo ticho.
Přerušily jej až mé kroky. Rozléhaly se jako všemocná ozvěna. Samota v takovéto místnosti je vskutku nádherná a nezapomenutelná. Je třeba ji využít. Mohla jsem začít hrát na klavír. Objevil by se vlastně jakýkoli nástroj a Destiny by ještě vedla mé prsty tak, aby všechny tóny zněly dobře. Pokud by se jí tedy chtělo. Ale tentokrát jsem neměla náladu já.

Zamířila jsem k několika polštářům, které byly v rohu u stěny.
Sál byl hezky v přítmí, obvykle by sem dopadalo světlo, ale nyní nebyla ani jedna hvězda vidět blízko paluby. Zkrátka nádhera. Dokonalé místo pro přemýšlení. Posadila jsem se, havraní vlasy rozhodila na polštáře a rudýma očima hypnotizovala strop. Nechtěla jsem usnout. Klavír začal hrát tichou, melodickou písničku sám od sebe. Jako kdyby mě chtěl i přes mé protesty ukolébat do spánku. Ponořila jsem se do přemýšlení. Byla spousta věcí, které jsem ještě musela udělat. Neusnout a promyslet je bylo jednou z nich.

Destiny mě dovedla do tanečního sálu, normálně bych zatančila něco divokého, ale měla jsem chuť se rozněžnit a zatančit si klasiku, takový mix. Sálem se rozezněla hudba, a já se pomalu vlnil apodle hudby, zavřela jsem oči a vnímala pohyby svého těla a spojovala je s hudbou

Když přestala hudba hrát klidně a zabrousila do tanečních rytmů, přetočila jsem se na polštářích na bok.
Kdy jsem usnula?
Zhluboka jsem se nadechla a chvíli jsem se ji sledovala.
Je tanečnice? Jde jí to skvěle.
"Tančíš ráda?" vyrušila jsem ji přece jen po nějaké době.

Zastavila jsem se zrovna když jsem chtěla udělat piruetu a otočila se za hlasem.
"Ou Avalon, jo tančím ráda, u nás.....teda tam dole....prostě tančila jsem a učila to i děti. Mám to ráda." usmála jsem se

Faito

Po několikerém prohlédnutí chodeb jsem otevřel dveře do tanečního sálu, kde byla kapitánka a Reina. Usmál jsem se na obě a posadil se vedle dveří. Poslouchal jsem, o čem si povídají.

Periferně jsem si všimla pohybu u dveří a viděla v nich Faita. Fajn před ním tančit fakt nebudu, bych se určitě zmrzačila. pomyslela jsem si s mírným úsměvem na rtech jsem ho pozdravila
"Ahoj."

Faito

Ahoj... řekl jsem jen a díval se dál na ty dvě. Byly obě krásné. Jedna byla nespoutaná, hrdá, zatímco ta druhá v sobě měla jakési kouzlo nevinnosti a čistoty. Bylo to zajímavé. Jako se dívat na jin a jang. Usmíval jsem se a úplně jsem zapomněl na nějakou ránu. Děkoval jsem, že mohu být tady na lodi. Zatím to tu bylo krásné.

"Omlouvám se, že jsem odešla tak narychlo z té jídelny." podívala jsem se na něj s mírnými rozpaky ve tváři

Faito

Vůbec nic se neděje, každý máme své povinnosti. řekl jsem opět klidně s úsměvem a nepřestával ji sledovat. Byla opravdu krásná...Trochu jsem zapomněl na kapitánku a podíval jsem se Reině do očí. Tváře mi zrudly jako ředkvičky, ale spoléhal sjem na to, že jsem daleko.

"Neměla jsem povinnosti, ale líbí se mi jak mě omlouváš." usmála jsem se na něj zářivě, když se po chvíli naše oči setkaly, opět jsem znervózněla a po chvíli jsem uhnula pohledem.
"No ...ehm ... tančíš?" začala jsem si pohrávat s pramínkem vlasů nervózně a zkoušela nahodit nějaké téma.

Faito

Jestli myslíš ty skákačky, co jsou na moderních diskotékách, pak jsem ten nejhorší tanečník na světě. řekl jsem a kysele. Pak jsem se ale usmál. Do tanečních sjem chodil...tři roky, hodně mě to bavilo. Takže asi ano, asi tančit umím.

"Tak schválně co waltz?" narovnala jsem se nadšeně, dlouhou jsem s nikým netančila. V duchu jsem prosila Destiny o nějakou píseň

https://www.youtube.com/watch?v=20BZICRBycA

Přišla jsem k němu a mírně jsem se mu poklonila a byla zvědavá, jestli mi to také oplatí.

Faito

Přišel jsem blíž a podíval se na ni. Měřil jsem si ji pohledem a přemýšlel, jak moc ji budu vláčet. Lehce jsem se dotkl srdce a mírně sklonil hlavu. Smím prosit? zeptal jsem se spíše teatrálně. Pak jsem ji lehce vzal za ruku a počkal jsem, až se zavěsí. Usmál jsem se, chvilku napočítal tempo (to mi nikdy moc nešlo), a začali jsme tančit. Byla to krása. Reina se skvěle nesla a byla lehká jako pírko. Párkrát jsme si na nohy šláply, alvůbec mi to nevadilo. Byl jsem jako ve snu. Skladba byla smutná, romantická a její oči byly tak hluboké. Když skladba skončila, pohladil jsem ji hřbetem ruky po tváři a z oka mi stekla slza. Jsi nádherná...
Úplně jsem zapomněl na to, že tam je kapitánka a dívá se na nás Destiny. Musel jsem to zkusit. Buď ucukne a budu za blbce, nebo se podvolí a už nikdy se jí nepodívám do očí. Lehce jsem ji chytl za ramena, přitáhl k sobě a políbil ji. Jen krátce, zato jsem do toho dal všechny city, které se ve mě mísily. Na košili se v místě srdce rozlila stříbrná barva a začala se rozšiřovat, až nakonec obarvila celou košili do měsíčního odstínu. Ani Reinino oblečení nezůstalo stejné. Temně rudé šaty se zlatými lemy na ní byly jako květ leknínu na průzračné říční hladině. Prostě dokonalé.
Naposledy jsem se jí podíval do očí a hledal jsem v nich odpověď. Nic jsem neříkal, jen jsem čekal...

Připadala jsem si jako obláček na nebi, který se vznáší pomocí Faitových tanečních dovedností. Chtěla jsem říct, že mě příjemně překvapil v tanci, ale on dříve řekl, že jsem nádherná. Chtě nechtě jsem zčervenala a mírně sklopila zrak. Když hudba ustala a já pohlédla vzhůru na něj, jeho dotek mu musel prozradit, že jsem měla jistě lehce zvýšenou teplotu, co jsem ale nechápala, byla ta slza a pak.....pak ten polibek. Málem se mi zatočila hlava, ještě že mě držel. Cítila jsem, jak se probouzela má síla a nějak se přelívala i na něj. Bylo na něm vidět, že ... že čeká na mě. Oči mi svítily tak nějak nadšením, ale nebyla jsem schopná ze sebe vyplodit slovo natož větu. Jen jsem stála naproti němu a dívala jsem se mu do očí také. Musel v nich vidět co cítím a o čem přemýšlím a mírný úsměv tomu i nasvědčoval.

Faito

Bylo to jako tisíc let. D9vali jsme se jeden na druhého a probíhala mezi námi konverzace, které nikdo jiný nerozuměl. Tak nakonec mě přece loď dovedla k mým nejtajnějším touhám. řekl jsem s úsměvem a až teď mi došlo, že se na nás musí dívat celou dobu kapitánka. Zavřel jsem oči a otočil hlavu. Podíval jsem se na kapitánku a zazubil jsem se: Tak, střídačka...

https://www.youtube.com/watch?v=Tfa6fRjPlUE

Dáme si trošku samby, ne? řekl jsem a naznačil pohyby pánví, které byly naprosto přehnané a komické. Pak jsem se zasmál, rozeběhl jsem se, doklouzl jsem ke kapitánce a chytl ji za ruku. Vtáhl jsem ji do kola a začal jsem tančit sambu, kterou jsem znal z tanečních.

Bylo to až podivné, jak rychle jsem se dokázal změnit z toho zamilovaného a vážného muže do energického mladíka. Smál jsem se a sem tam moje rty odříkávaly části písničky. Ani kapitánce jsem se nezapomněl dívat do očí, ale byl v nich plamen někoho, kdo chce rychle zasunout ty nádherné myšlenky do pozadí a vytáhnout je, až mu bude nejhůř nebo nejlépe. Teď jsem se hodlal bavit.

Přinutil mě svými slovy usmát se a už jsem ho jen sledovala jak se komicky pohybuje a začala se smát, ale taky se pohybovat do rytmu hudby. Sledovala jsem tu komickou dvojici kapitánku a Faita jak se snaží tančit sanbu. I když stále mi v hlavě zněly jeho slova, je to jako by věděl, že se mi o něm v noci zdávalo.

Jen jsem se usmívala jako sluníčko spokojená s tím, jak se mi to na lodi vyvíjí, když mě vytáhl z mé skrýše uprostřed polštářů. Menší problém byl, že já a tanec, to nešlo dohromady. Samozřejmě jsem se učila, ale jen příležitostně od Snílků, sama jsem přece nevyrůstala na zemi. Rozhodně jsem to nezvládala tak s přehledem jako Reina. Naštěstí to šlo dost dobře na to, abych se neztrapnila. Obvyklý tanec. Nic světoborného. Usmívala jsem se, ale občas mi pohled přece jen sklouzl k nohám. Nechtěla jsem udělat chybu, což se mohlo stát lehce.

Sledovala jsem, jak září a byla ráda, že se mu tu líbí.
I Reina vypadala šťastně.
Je to perfektní...
Dokonce jsem se na pár posledních vteřin i vžila do rytmu. Jakmile skladba dohrála, jemně jsem se uklonila.
"Tančíte oba skvěle, ale lépe vám to půjde spolu."