Neige

Jméno:
Neige Levi
(křestní jméno - Neige - je nesklonné. Přezdívkám se vyloženě nebrání, ale pokud jí nějakou řeknete, riskujete, že se nebude líbit. Příjmení přijala sama, neboť si myslí, že by se za svůj původ neměla stydět a zakrývat ho)

Vzhled:
Hnědé vlasy, dlouhé někam do půli zad. Hnědé oči, na nosu brýle, bez kterých by byla tak trochu slepá. To je snad vše podstatné.

Schopnost:
לייענען פיייקייַט פון מאָרפאַלאַדזשיקאַל פעלדער
(Schopnost čtení z morfologických polí)


Každá věc na světě, každý živočich, každý živočišný druh i každá osoba, cokoliv, co kdy existovalo má své morfologické pole. I kdyby od určitého druhu byli jen dva poslední jedinci, tento druh bude mít svoje unikátní osobní morfologické pole, bez něj prostě nemůže existovat. Menší pole se vlévá do většího, které se také vlévá do jemu nadřazenému, toť přirozený řád věcí. Každé pole obsahuje informace, díky kterým objekty vědí, čím jsou, základní údaje o nich, informace jak fungují, z čeho jsou přesně tvořeny, některé časté jevy dějící se v jejich okolí a v případě lidí i vzpomínky. Každý z nás podvědomě přijímá z morfologického pole některé důležité informace. Díky tomu je například možné přenášení emocí – pokud jste ve společnosti lidí, kteří jsou rozzuření, je těžké zůstat klidný, zatím co ve veselé společnosti vyžaduje zachování si deprese mnohem více úsilí, než v klubu sebevrahů. Živočišné druhy od sebe také mohou přebírat základní vzorce chování, pokud je příjme za své dostatečný počet jedinců, otisk informací v myslích zbytku druhu je dostatečně silný na to, aby se podle tohoto vzorce začal chovat celý druh(viz. Teorie sté opice). U lidí tento princip neplatí, nebo minimálně ne zcela. Lidská pole jsou také díky tomu, že mají dar myslet nejsložitějšími poli ze všech.

Toliko k morfologickým polím a nyní k schopnosti samé (to bude již stručnější). Lidé jsou normálně schopni čerpat pouze ze svého morfologického pole (a to ještě ne zcela) a částečně z druhového. K ostatním polím nemají přístup, stejně jako opice nemá např. přístup do morfologického pole slimáka. Schopnost čtení z morfologických polí v zásadě spočívá v dovednosti „rozšířit“ své vědomí do morfologických polí, která by neměla být lidem vůbec přístupná / měla by být přístupná jen z části. Tato schopnost má však velmi často negativní účinky na paměť – ta se také nachází v morfologickém poli. Její otisky jsou ale méně hluboké, než například zažité zvyky a tak se expandováním vědomí do jiných morfologických polí částečně mažou, jako když voda maže stopy v písku. Tento důvod platí pro slabší techniky – u technik silnějšího rázu je důvod jiný ( a to ten, že v případě, že vědomí expanduje do složitějších morfologických polí, potřebuje poté čas, aby se opět synchronizovalo s jeho vlastním)

Charakter:
Neige se snaží být na všechny lidi milá a vstřícná. Spíš brečí, než aby křičela. Občas jí popadá nezadusitelný záchvat vzteku, ale místo aby si zlost vylévala na lidech, uteče pokud možno na nejbližší osamělé místo, kde mlátí (případně kouše) do polštáře tak dlouho, dokud jí to nepřejde (v případě kousání to bývá většinou ve chvíli, kdy jí začnou bolet zuby ). Pokud jí je útěk znemožněn, zpravidla začíná řvát, nikdy se však ještě nestalo, že by se uchýlila k fyzické agresi. Obdivuje dovednosti druhých lidí, ať už v kterémkoliv odvětví. Co se týká seznamování je stydlivá, ale většinou se po nějakém čase k oslovení neznámé osoby rozhoupe. Vyjímkami jsou náhodná setkání, které odbourávají zábrany rychleji. Přes tohle všechno cítí, že všechny její emoce jsou jen maskami - stačí se chvíli zastavit a cítí za nimi vnitřní klid, který se tam nachází, do kterého by mohla kdykoliv vstoupit a zrušit tak emoce, které jsou nad ním. Této znalosti nicméně nevyužívá, protože by podle ní pak život nebyl zábavný. Občas jí využívá v případech, kdy se nechce smát (jako jsou například hry typu "rozesměj mě" a nebo divadelní představení, ve kterých náhodou účinkuje).

Životopis:
Neige se narodila do obyčejné rodiny vyšší střední vrstvy s poněkud neobvyklými kořeny. Ze strany její matka se táhla rodiná větev Židovská (její prababičce se původ během druhé světové války povedl zatajit - dokonce si kvůli tomu změnila příjmení - od té doby je toto téma v její rodině tabu) a ze strany otce větev, o které se říkalo, že "přišla odkudsi z Asie", které se ve středu Evropy spojili v jednu jedinou, prostřednictvím jí (správně, jsem těžce neoriginální a zasadila jsem to vše do naší malé prohnilé republiky české - ikdyž ono se to tam vlastně zasadilo samo a mě nikdy nešlo zahradničení, tak proč to nenechat tam, kde to je? ). Malá Neige v této rodině spokojeně rostla, její táta vlastnil studio na reklamy a to její mámě umožňovalo, aby se jí plně věnovala. Tato idylka však trvala jen do doby, kdy je táta opustil. Pro Neige to bylo naprosto nečekané, zvláště proto, že jí máma řekla že: "Táta šel jen na chvíli na procházku."
V té době jí byli čtyři a tak se náhle z normální spokojené holčičky s neobvykle rozsáhlou slovní zásobou a zálibou v hraní si s angličáky, stalo vystrašené dítě, které mámu nepustilo pomalu ani na záchod ze strachu, že také zmizí. Situace se ale postupem času uklidňovala, protože její táta nebyl žádný hlupák a bral si jí každou neděli k sobě. A tak z Neige nakonec vyrostla zdravá školačka, s copánky dlouhými až po zadek a strojeným úsměvem na všech fotografiích, které se dochovali. Záliba v angličácích jí sice opustila, nahradila jí ale zcela jiná zábava. Od chvíle, kdy se Neige naučila číst se z ní totiž stal učiněný knihomol. Byla schopná přečíst neskutečná kvanta knih a v knihovně už jí moc dobře znali, neboť se tam - tehdy ještě i se svou paní na hlídání - stavovala tak často, jak mohla. Zato se školou začínala mít během třetí třídy vážné problémy. Chodila na přísnou křesťanskou školu, kterou vedly řádové sestry a jejich stará třídní učitelka si na ní zasedla. A s postupem času se to jen zhoršovalo, až nakonec byli rodiče donuceni zařídit Neige přestup. Na začátku páté třídy Neige přestoupila v podstatě na úplný opak školy, na kterou chodila do teď - její rodiče se rozhodli pro alternativní waldorfskou pedagogiku. A udělali velmi dobře.
To bylo období, kdy se pomalu vytrácela z jejího života ona náruživá láska ke knihám. Ale, stejně jako to bylo v případě angličáků, i ji mělo nahradit něco jiného. Její učitelce - která byla přesný opak té předchozí - se totiž povedlo v ní probudit něco, co se povede málokdy. Hlad po informacích. Neige se chtěla učit a chtěla poznávat stále víc a víc. Bylo to úplně jiné, než na normální základní škole. "Waldorf" razil metodu "pozoruj, pochop, poznej, vyvoď" , která se zkrátka opakovala neustále dokola, takže pochopení následovalo pochopení a celá látka byla jeden přirozeně se vyvíjející prvek. A tak se Neige úplně zabrala do poznávání a chápání všeho, co bylo možné. Velmi se zajímala o mechaniku, matematiku a fyziku, ale nepohrdla ani biologií, či dokonce výtvarkou, protože jedno přirozeně vyplývalo z druhého. Tento idylický stav věcí trval (opět) krásné čtyři roky, po kterých přišel přechod na střední školu. Nebylo to špatné - u příjímaček byla na všech školách jedna z prvních deset, takže se bez problémů dostala i na Waldorfské lyceum, na které taky chtěla, ale stále tomu něco chybělo. Byla to nejspíš ona paní učitelka, která jí přirostla za těch pět let až neskutečně k srdci. A tak Neige začala opět unikat do světa své fantazie, stejně jako tomu bylo v dobách její knihomolské etapy života a čím dál častěji se zavírala do svého pokoje, vymýšlejíc tam nějaké svoje sci-fi vynálezy, případně důkladně studující nějaký domácí spotřebič. Ostatně, ono vynalézání a zkoumání věcí bylo také něco, co dělalo problém jejím spolužákům. Tedy, spíše to dělalo, ještě spolu se všeobecným míněním, že je šprt, problémy jí. A to, že jí rodiče neustále brali na různá sezení s psychology, aby potvrdili její genialitu - což se jim bohužel většinou dařilo - jí na reputaci dvakrát nepřidávalo. Proto také doufala, že s novou školou příjde šance na nový začátek. Byla pravda, že lidé v její třídě nebyli špatní, byli to vesměs sympatičtí a velmi originální lidé, Neige však s nimi bližší vztahy nenavazovala z pouhé opatrnosti a ze strachu, že kdyby zjistili, jaká je, zachovali by se stejně, jako lidé v její bývalé škole. Být zavřená u sebe v pokoji jen se svými myšlenkami a nápady jí sice tak docela nestačilo, ale snažila se přesvědčit sama sebe, že ano. Proto, když se jednoho dne potom, kdy ulehla do postele přemýšlejíc nad tím, jakou chemickou látku mohou obsahovat ohřívátka na ruce, slibujíc sama sobě, že hned zítra nějaké rozstříhá a podrobí důkladné kontrole, objevila před zvláštní vzducholodí, jají rozmýšlení trvalo jenom chvíli. Mohla by tam přeci poznat nové lidi a kdo ví, třeba najít i někoho, kdo jí pochopí. A navíc tam bude přece určitě spousta věcí ke zkoumání!