Přístav lebek

Brána. To je jediné slovo pro přístaviště, které ho zcela charakterizuje.
Nachází se kupodivu hluboko ve skále. Daleko od vody v jeskyni, z níž vede jen jedna cesta ven. Přístav pro ně se nachází směrem k přednímu východu jeskyně. Ten je ovšem přibližně čtyři stovky metrů nad zemí, která dál pokračuje v propast.
Z druhé strany přístavu je ona pomyslná cesta.
Brány. Lemované prastarými kořeny stoletých, ne-li tisíciletých, mohutných stromů. Je jich tu nespočet.
Každá brána je doplněná krátkým popisem. Stačí projít a místo nárazu do skály se ocitnete někde jinde. Jen jedna brána vždy vede zpět do přístaviště k lodím. Ty ostatní vedou na místa, o kterých se mnohým ani nesnilo. Některé brány jsou neprozkoumané, jiné rozbité. A ty, které fungují vás mohou zavést tam, kde nebudete žít dlouho. Nicméně pořád je tu několik desítek funkčních bran vedoucích ke vzdáleným městům i planetám.

Jakmile projdete bránou, objevíte se v kruhu na opačné straně. Pak už je jen na vás, jestli najdete bránu i na onom místě. Pokud ne, či je-li rozbitá, může se stát, že se nikdy nedostanete zpět.

Nicméně vzhůru. Vzhůru, vzduchoplavci, do přístavu lebek.
Vzhůru ke slávě bran.

Jakmile jsem prošla bránou, prudce jsem se otočila.
Můj výraz byl zcela nečitelný. Rozdala jsem pár instrukcí pro nižší vrstvu a během chvíle se kolem naší brány začaly hromadit bedny. Pak se postupně budou pronášet, zatímco Snílci budou ve městě.
Byla jsem zvědavá, kdo projde za mnou.

Jako vždy jsem se po cestě bránou cítila zvláštně.
Mrazivý, ale příjemný pocit probíhající celým tělem mě fascinoval. Zhluboka jsem se nadechla přístavního vlhkého vzduchu a znovu jsem se zahleděla na povrch brány.
Snílci.. Kdo z vás má dost odvahy a projde?

Jakmile jsem se objevila na druhé straně Brány, praštila mě do nosu vůně zdejšího prostředí. Byla tak jiná oproti naší lodi. Tak neznámá a plná nebezpečí, že se skoro chvěla. Ten prostor kolem nás byl ohromný a všude to tu žilo. Spatřila jsem před sebou kapitánku, jak mluví s různými podivnými lidmi, a rychle jsem se k ní přidala. Jeden nikdy neví, radši se jí budu držet.

"Vítej, Em," pousmála jsem se na ni, ale vzápětí už byl na mé tváři znovu ten nepřístupný výraz, s jakým jsem jednala s místními.
"Vše je zařízené," dodala jsem, když se shon okolo mě rozpustil.
"Teď jen počkáme, zda se k nám ještě někdo připojí a pak se můžete rozejít.
Ale opatrně. Jsou tu všude jen jeskyně. Pokud možno se držte blíž brány."
Protáhla jsem se. I já si stále zvykala na zdejší prostředí.

Rýchlo som sa poobzerala okolo seba a hľadala niekoho, kto šiel predo mnou. Zbadala som eM a kapitánku. Postavila som sa poblíž nich, v rukách stále Cherryl a čakala som, čo bude. Nervózne som pri tom pokukovala po okolí.

"A co tu máme přesně dělat?", zeptala jsem se kapitánky. "Máme se procházet a pozorovat? Upřímně, nepřipadám si tu zrovna jako že bych se rozeběhla do nejbližší putyky na pivo", pokusila jsem se s nadsázkou zamaskovat fakt, že ze všeho nejradši bych se teď držela jí, jediné osoby, která věděla, co od místních čekat. Nemohla jsem se zbavit dojmu, že na tohle bylo ještě moc brzo. Že jsme na to ještě nebyli připraveni. Nepřeskočili jsme zase nějaké školení?

"Procházet se a pozorovat je dobrý nápad. A vyměňovat..." blesklo mi v očích a vytáhla jsem několik pytlíčků.
"Tabák a dýky. Co jinde najdete, tady uplatníte." Našla jsem po kapsách i dostatek různobarevných kamínků napodobujících drahý kov a každé jsem podala příspěvek s namíchaným zbožím.
"V ulicích města jsou lidé, kteří by vám za jednu dýku daly vlastní dům." rozesmála jsem se. "Zkrátka cokoli vás zaujme, to získáte za toto."
Připravila jsem si ještě pár věcí pro ostatních ve stejných menších pytlíčcích.
Měla jsem jeden i pro sebe.
"Mimo jiné tu můžete najít úžasné knihy."

(Máte povoleno založit si tu jakékoli místnosti s tím, že budete dbát na to, že jste v jeskyni. Napadá mě hřbitov, bar, obchod... A vše temné a středověké.)

Objevil jsme se u ostatních."Takže co teď?Dostanu už odpovědi kapitánko?"řekl jsem s úsměvem ale mírně jsem rozdýchával ten příchod sem.

"Ok", protáhla jsem a převzala od kapitánky pytlík "platidel". Kapesné. Při zmínce o hodnotě jsem to raději rychle schovala do vnitřní kapsy u svetru. Měla jsem pocit, že by asi nebylo dobré zbytečně s tím místním mávat pod nosem a říkat si tak o přepadení nebo tak něco.

"Knihy, to zní dobře. Bar v podstatě taky", ušklíbla jsem se. Zdálo se ovšem, že kapitánka má pro svůj pobyt nějaké jiné plány, takže držet se u ní se mi asi nepoštěstí. Tak kde jsou ti chlapi, když je člověk potřebuje? Rozhodně jsem si netroufala vydat se vstříc tomu neznámu sama.

A to jsem na tom ještě byla dobře. Děvče s psíkem vypadalo vyloženě ztraceně. Měla jsem za to, že takhle čerstvý Snílek tu vůbec neměl být. Copak ostatní, ti alespoň vypadali kurážně, ale ona? Taková křehká, nevinná, to prostě nějak nebylo správně, hodit ji do něčeho tak nebezpečného. A co teprve to štěně. Modlila jsem se, ať se jim nic nestane.

"Alfio... Samozřejmě. Můžeš se ptát." pousmála jsem se.
"Zdá se, že Em by se tu ráda porozhlédla. A možná bys na ni u toho mohl dát pozor a vyslechnout si některé odpovědi. Já se zatím postarám o slečnu s mazlíčkem, vyhovuje vám to?"
Zhodnotila jsem si přítomné a přišlo mi to tak nejlepší.
Dee a Eserath si zjevně vybrali rychle. Em a Alfio mi také připadaly jako dobrá dvojice. Nováčka jako Momoniku jsem si raději chtěla vzít na starost sama a i Phata bych raději měla na očích.

"Dobrá s tím souhlasím."usmál jsem se a došel jsem k Em."Takže jsme dvojice.Nevadí ti to?"usmál jsme se na ni a porozhlédl jsem se okolo."Co tu vlastně máme dělat?"

"Ďakujem." Prijala som vrecko s platidlami. Pri zmienke o knihách mi určite zasvietili oči nadšením. No potom som si uvedomila, že ešte nemám dvojicu. Dúfala som, že sa nás niekto ujme. Prinajhoršom sa budem za niekým nenápadne zakrádať, sama sa tadiaľto potulovať... nepríjemná predstava. Osloviť niekoho ako zvyčajne neprichádzalo do úvahy.

"Já to rozhodně beru", usmála jsem se povzbudivě na Alfia. Teď, když jsem nad tím přemýšlela, připadal mi vlastně ještě vhodnější jako bodyguard než éterický Eserath. Ta jeho jizva - no, zjevně už se alespoň jedné divoké bitky zúčastnil. A vyvázl z toho živý, to byla dobrá zpráva. "Podle kapitánky je náš první úkol porozhlédnout se, seznámit se s prostředím a pokud možno, nenechat se u toho zabít", zakřenila jsem se. "Takže - kam to bude, pane?"

"Hmm pokud by ti to nevadilo rád bych se někam posadil a zeptal se tě na pár otázek ohledně této lodi a toho co tu vlastně dělám."prohrábl jsem se ve vlasech."Vůbec nevím kde to jsem a ani nic jiného takže i když to nedávám najevo jsem trošku zmatený z toho co se tady děje."s rukou stále ve vlasech jsem vytvořil na rtech poněkud vtipný úsměv.

"To by mi vůbec nevadilo", přitakala jsem. Události posledních minut probíhaly dost rychle i na mě, natožpak na úplně nové snílky. Těm to muselo připadat úplně šílené, jako v nějakém zběsilém snu. Hh, snu. No nic.

Přistoupila jsem k Momonice a když jsem si všimla, jak jí zazářily oči, pousmála jsem se.
"Prosím, budu tě následovat, kam budeš chtít," rozesmála jsem se. "Nemám nic důležitého na práci, takže mě ber jako takovou... Ochranku?"

Ještě jsem se zamyslela a zavolala na ostatní než mi zmizí z dohledu.
"Večer běžte do Hostince. Je tu jediný, nepřehlédnete ho. Pro posádku Destiny mají speciální pokoje."
Pak už jsem se otočila zpět k druhému členu mé dvojice.
"Kam tedy půjdeme?"

"Co zkusit najít ten hostinec?", navrhla jsem svému partnerovi, když se kapitánka otočila a začala se věnovat své svěřenkyni. "Nevím, čeho jiného se tu chytit", povzdechla jsem si. Chtělo by to mapu.

"Dobrá to nezní jako špatný nápad a když už tam budeme můžeme zkusit i něco zjistit."usmál jsem se."Tak mě tedy veď.Spoléhám na tebe."potom jsme ji následoval.(Omlouvám se ale dnes tu už nebudu musím jít na oslavu takže s mojí postavou jednej jak uvážíš za vhodné Ale nevyužívej toho )

"Ach... Mne je to jedno. Kam poviete. Nechcem byť na obtiaž," nervózne som sa usmiala. Ľahko sa prispôsobím, len aby som nebola pre niekoho príťažou. A aj tak som väčšinou nemala vlastný názor.

((To mi naprosto vyhovuje, já už toho mám taky dost . Neboj, ve vší počestnosti ))

Uf. Veď mě. Jako bych to tu bůhvíjak znala, povzdychla jsem si nervózně a snažila se dodat sama sobě trochu kuráže. Nejradši bych zůstala stát na místě, přístavy v mých představách nikdy nebyly obzvlášť bezpečné, a tenhle se zdál být ještě mnohem horší. Ale nebylo zbytí. A tak jsem hrdě vykročila prvním směrem, který se mi zdál trochu schůdný, a vedla nás. Snad ne na porážku

(přesun)

"Ulicí vpravo jsou obchody, vlevo Hostinec, chceš-li se nejdříve ubytovat. Stmívá se, takže by to možná bylo vhodnější." zavrněla jsem a následovala jsem Momoniku směrem, který vybrala. Již mě tu znali, takže se nám příliš lidí nepletlo pod nohy. Sem tam jsem se ujistila, že dokáži najít myšlenky ostatních. Nedokázala jsem je číst, jen najít. To znamenalo, že jsem mohla být klidná a oni byli v pořádku.

(Já zase všude následuji Momoniku. Stejně jako Alfio již musím bohužel jít, omlouvám se.)

"Hej, myslím, že ten Hostinec bude najvhodnejší," odvetila som. Vybrali sme sa teda tam. Po ceste som hltala okolie očami. Fascinujúce a desivé zároveň. Cherryl som už pustila na zem, ale stále som ju mala bezpečne na vodidle a viedla ju popri nohe.
(Presun)

Jakmile jsem se zde objevil, otřepal jsem se, jelikož průchod přes bránu mi nebyl dvakrát příjemný, jako by mi tělem projela vlna mrazu a já s tím nemohl nic dělat, jediné, čím jsem si mohl nějak ulevit, bylo otřepat se.
Přijal jsem od kapitána pytlíček platidel a už jsem v hlavě začal uvažovat, k čemu bych je ta využil. Postupně se začali všichni vypařovat a já zde zůstal sám spolu s nemnohými, kteří se ještě vypařili.
Mému zraku neušlo, že se ke mně s největší pravděpodobností asi přidala jedna ze slečen, takže jsem se rozhodl, že ji tedy budu doprovázet, vypadala velmi plaše, na rozdíl ode mne.
Otočil jsem se tedy na ni a jemným hlasem jsem se optal, co budeme dělat.
"Máte nějaké přání, kam byste chtěla jít?"
Optal jsem se zdvořile, nechtěl jsem ji vystrašit, vypadalo to, že pravděpodobně chtěla vypadat nenápadně.

(Ok, upravil jsem to, je to v tom komentu tak zajímavě zaonačeno )

((K tobě už se "přifařila" Dee, viz příspěvek v 7:54 ))