Strojovna

Všechno tu hučí, ale když se dostanete za dveře, stroje ztichnou.
Otáčí se tu kolečka jako v hodinovém strojku. Bůh ví, jak loď vlastně funguje.
Prostory strojovny jsou zcela dole a táhnou se pod celou lodí, přičemž celou dobu zejí prázdnotou.
Mezi spletí trubek, koleček a nepoznaných strojů se dá najít ledacos... Ale běda těm, kteří přijdou nepozváni.

Dřív než jsem došla ke dveřím, otevřela je Destiny sama.
Tyhle byly těžké a otvíraly se špatně, možná proto. Jemně jsem se pousmála na znamení díku mé milované lodi. Tedy do chvíle, kdy se na mé tváři objevil čistě profesionální výraz.
"Výborně," šeptla jsem sama pro sebe a otočila prvním kolečkem.
Z trubky se vyhrnula pára. Následně z druhé, třetí... A čtvrtá zůstala nezměněná.
Tak.. Teď je to v pořádku...
Strojovna nebyla místem, kde by se člověk zdržoval rád. Přetočila jsem kolečka zpátky a kovovými dveřmi prošla zpět do útulnějších chodeb Destiny.

(Přesun)

Sestup do nejnižších částí lodi mne vskutku nenadchl, ale postoupila jsem ho vlastně s čistým svědomím, že po dobu mé nepřítomnosti zde bude vše v naprostém pořádku. Alespoň jsem v to tedy doufala.

Přešla jsem k několika strojkům podobným těm hodinovým a upravila jejich tikot na pomalejší. Stačilo jedno na okamžik zabrzdit a zpomalily všechny. Usoudila jsem, že to stačí a znovu zmizela.

(Přesun)

Po sestupu do nižších pater jsem byl doveden před vchod do strojovny.
Je to celkem daleko...a je to tu temné pokrčím rameny a kousek od dveří umístím bednu kterou jsem přinesl.

Tady nebude nikomu vadit a až nám kapitánka ukáže které místnosti tu můžeme zabrat,tak bednu odtáhnu tam mudruji si sám pro sebe,posadím se na bednu a na chviličku spočinu.

(Off cca do 20.00)

Opět jsem se probudil Zase jsem usnul..ech nadávám sám sobě.
Vstanu protřu si oči,podívám se na bednu A takových ještě bude poznamenám si pro sebe.

Rychlým krokem se řítím do archívu.

(přesun)

Mírně zadýchán dorazím před masivní dveře vedoucí do strojovny.
Položím bednu kterou jsem nesl vedle té jenž jsem přinesl již včera.
"Uff" radostně vydechnu když složím bednu na zem.

Tak ještě překontroluji jestli se nic nerozbilo říkám si,sejmu víko jedné z beden a začnu důkladně prohlížet každou věc která je v ní uložená.
V pohodě,ok,jo.... létá mi myslí při kontrole.

Pokládám víko na druhou bednu "To by bylo" prohlásím nahlas a opráším si oděv.
Sednu si na jednu z beden,podepřu si rukou bradu a zírám do zdi.
Pokud vím kapitánka je furt mimo loď,takže zatím tu budu dřepět hodnotím situaci.
Opřu se o stěnu v hlavě si představuji nákresy,v duchu již stavím vysílačky i mnohé jiné stroje či zařízení.

Ani nevím kolik hodin jsem strávil svými představami co všechno sestrojím,postaví,vymyslí...
A zas kus života v prde... řeknu si pro sebe.
Postavím se zkontroluji ještě pro jistotu bedny,vše se zdá v pořádku,tak tedy není důvod se zde déle zdržovat.

(přesun)

Přikvačil jsem si to k vchodu do strojovny.
"Dnes mi řádně hrabe" pokývám hlavou.
Začnu hýbat s bednami,jednu dám ke stěně,druhou tak abych si mohl pohodlně natáhnout nohy.
Sednu si opřu se o zeď,natáhnu nohy.
"Je pravda,že bych něco mohl dělat,akorát s ručními nástroji...nemám ani svěrák.." mluvím nahlas k sobě...
Tak to pokračuje...a pokračuje...

Vyspaný,vzhůru již několik hodin,hladový,žízní stravován jsem se konečně zvedl z beden.
Rozhýbu se.menší rozcvička,abych uvedl do chodu ztuhlé tělo....
Když již funguji,poškrábu se na hlavě a vyrazím pryč.

(Přesun)

Vrátil jsem se se do strojovny a hned jsem se přihnal k bednám,otevřu víko jedné z nich,kontroluji obsah bedny...otevřu i druhou bednu a pár věcí z ní hodím do první bedny,obě opět zavřu.

Popadnu první bednu do náruče Těžká,ale co,aspoň se nebudu nudit usměji se mírně podivně a vzhůru zpět nahoru.

(přesun)

Pomalu jsem došla i s velkou baterií a bednou s kabeli ke schodům vedoucím dolů do strojovny.
Fajn, to chci vidět, jak to tam teď donesu, měřila jsem si schody skeptickým pohledem, ale nakonec jsem jen raźně kývla hlavou.
Musím to zvládnout! Proti tomu, co jsem zažila před chvílí jsou nějaké schody brnkačka. Něco takového mě přece nezastaví.
Byla jsem již téměř u konce, když se schody rozhodly ukázat, že nebudou tak snadným soupeřem. Rozhodně ne pro toho, kdo nese ve spocených rukou pořádně těžkou baterkou a na ní ještě balancuje s bednou plnou kabelů. Právě ona baterka se totiž s nimi rozhodla spolčit. A tak jsem začala na druhém schodu od spodu tančit podivný tanec za jediným účelem - udržet baterku v rukou. To se mi k mé vlastní úlevě nakonec povedlo. Úleva ale netrvala celkově moc dlouho, protože hned v zápětí mi to podklouzlo a já letěla - baterkou a bednou napřed ze schodů.
Po okolí se rozlehla pěkná rána a já ležela na baterce a kabeli se váleli všude kolem. Olaf tu naštěstí nebyl. Začala jsem se pomalu sbírat ze země.
K sakru! Já jsem teda vážně odborník.
Po nějaké té době spotřebované na sesbírání kabelů a ujištění se, že baterky nejsou tak křehké, aby jim takovýhle pád ublížil jsem začala hledat v krabicích, co sem nanosil Olaf pájku. S tím jsem naštěstí byla úspěšná. Svářečka se nacházela se hned v druhé krabici, kterou měla zabranou v podstatě sama pro sebe. Vytáhla jsem jí ven a důkladně si prohlédla její kabel. K mému očekávání byl uzpůsobený pro Evropské zásuvky - konec konců, Olaf byl Evropan. Teď už stačilo jen všechno správně zapojit a -
Vzala jsem do ruky baterku a mírně řečeno strnula na místě. Bylo to špatně! Ta baterka byla udělaná jinak, než bylo v nákresech v knihách a to byl pro mě vážný problém. Smutným pohledem jsem se zadívala na baterku.
A já mu chtěla dooprvady pomoct. To snad není možné. Tím vším jsem si prošla a k ničemu to nebude?!
Vzala jsem jí do rukou, ale na nic víc jsem se nezmohla. Obrátila jsem jí na druhou stranu a najednou, jako by se ve mě něco zlomilo. Bylo to jako moment osvícení. V tu chvíli jsem konečně pochopila, jak že to funguje a nechápala jsem, jak mi něco tak jasného mohlo celou dobu unikat. Rychle jsem šáhla po kabelu a pak dalším a ještě jednom. Bylo to přeci tak triviální! Po chvíli byla již fungující svářečka připojená pomocí kabelů na baterku. Spokojeně jsem se zvedla a bedničku s kabeli přidala k ostatním. Ještě jsem na vrch přidala malý vzkaz pro Olafa.

Vzkaz:

Otočila jsem se a -
spojení se přerušilo. Měla jsem pocit, jako bych na něco důležitého zapoměla. Promnula jsem si spánky a rozhlédla se po okolí. Támhle to byly bez pochyby dveře od strojovny, ale co jsem tady dělala? Chtěla jsem přece pomoct Olafovi. Pohled mi padnul na svářečku zapojenou do proudu.
Ah... tak on už na to přišel sám, pomyslela jsem si trochu zklamaně a zamířila do jídelny si alespoň trochu spravit náladu.
(přesun)

Po dlouhé procházce útrobami lodi a po zastávce ve své kajutě,kde jsem na sebe rychle natáhl kalhoty,ponožky i polobotky,jsem dorazil ke strojovně.
Bedny,svářecí potřeby zapojené...koukám,koukám.
Nakonec se pohodlně uvelebím na jedné z beden,vytáhnu si papír a opřen o stěnu si začnu cosik čmárat.

Všechny papíry co jsem měl u sebe jsou popsány,pokresleny vším možným od náčrtků po výpočty a nesrozumitelné poznámky v norštině.
Hezky si srovnám všechny papíry na hromádka,postavím se.

Moc práce,kafe,kafe,kafe zasekl se mozek jako gramofonová deska.
Poslechnu jej a vydám se na dobrou černou kávu.

(přesun)

Došel jsem na své oblíbené místo ke svému harampádí.
Usadím se na bedně z druhé bedny sundám víko a začnu se hrabat v bedně Voltmetr,zkoušečka,startovací kabely? udivuje mě co jsem našel...

"Co to tu dělá....hmmm autobaterie"?" mluvím nahlas s hlavou strčenou v bedně.

Kopnu do baterie,málem si tím zlomím palec na pravé noze Takže bez schopnosti jsi na nic... projeví se má zlost jak vnitřně tak oním nakopnutím baterie do auta.
Hmmm možná jsem to přehnal...asi jsem si zlomil prst poskakuji na jedné noze.
Takže dokud nezískám schopnosti nepostavím ani zapalovač naštvu se,sednu si zase na bednu a naštvaně přemýšlím.

Po chvilce přemýšlení Ono stejně nic nepostaví....mám jen půlku plánu dílny a nechci být nezdvořilý.. vstanu a začnu chodit sem a tam.

No nakonec skončím asi stejně jak s nějakou schopností či bez ní...je čas uvažovat co budu dělat... dumám co bude dál.

Chvíli poskakuji sounož na místě Pokud na něco nepřijdu..tak to vidím na mašli během pár týdnů usmívám se přiblble při poskakování.

Přestanu vymýšlet kraviny,uklidím bordel který jsem udělal během svého emocionálního kolapsu.
Prdím na to,stanu se živou hnijící mrtvolou vymyslím ve své hlavě a směji se.
Baterii schovám za jednu z beden,ještě teď mě bolí onen zhmožděný palec na noze,kašlu na bolest a vydám se do jídelny.

(přesun)