Ošetřovna

First topic message reminder :

Snad nejstrašidelnější a k životu nejvíce potřebná místnost. Kdo nemá rád lékařské prostředí, ten si tuhle místnost nezamiluje. Podlaha je vykachličkována matnými světle šedými kachličkami. Stěny jsou světle zelené a sem tam se zde objeví i nějaký povzbudivý motiv.
Co se týče vybavení, je zde plno skleněných vitrín, které obsahují léky, injekční stříkačky, tablety, sirupy a mnoho dalšího. Ty jsou až v samotném čele místnosti. Po stranách je asi 15 lůžek, všechny stejné, aby si pacienti navzájem nezáviděli lůžka. Polohovatelná lůžka s barevnými prostěradly a malým nočním stolkem na pravé straně. To vše poskytuje ošetřovna svému pacientovi. Doktora tu ale nikdy nenajdete, Insignia se totiž o své zraněné dokáže postarat sama. K tomu ji pomáhají strašidelně vypadající přístroje, které jsou hned vedle skleněných vitrín s léky.

Momo má pravdu řeknu Ell s úsměvem a naleji si čaj a vezmu jednu lahodně vypadající kremroli. Kousnu si a zapiji ji čajem který má naprosto ideální teplotu. A hai řekla jsi to dobře... řeknu s úsměvem. Jde ti to dobře...to já nikdy na jazyky dobrý nebyl...vlastně ani anglicky pořádně neumím... řeknu se smíchem.

"Ja viem len pár... asi 6...." Porátala som ich na prstoch a potom som sa usmiala na Momo. "Ďakujem ešte raz!" Usmejem sa znova. "Hmm... počuj... naučil by si ma japonsky?" Spýtam sa Kaeho.

Nom... řeknu byl jsem celkem zaskočen, ale příjemně musím říct. Většina lidí na mě kvůli tomu koukala jako na nějakého blázna. Umm...tedy jo určitě to můžu zkusit... řeknu Ell s úsměvem.

"Nechám vám súkromie, pôjdem sa prejsť ešte do parku," povedala som. Zložila som Cherryl na zem a postavila sa. Bolo mi nejako zvláštne. Smutne i šťastne.
Cherryl na mňa nejako divne pozerala (lebo ma vidíte ako pumu), ale nedbala som na to a vykročila k dverám.

Tak tichý hlas... Úplně se ztrácel v dáli, ale nedal mi pokoje...
Něco říkal, ale nemohl jsem mu rozumět. Byl tak daleko, jako bych ohluchnul a nemohl na to přijít. Nikdo nemluvil, byl to hlas odnikud, ale já přesto cítil, že tam něco je... Ale co to bylo? Co jsem mohl dělat?
Najednou! Objevil se přímo přede mnou obličej Insignie a já věděl, že musím vstát. Musím!
Vystřelil jsem z postele a zvedl jsem záda a chytil se za kolena.
"Neee!"
Zaječel jsem a s é zadýcháním jsem se zadíval kolem sebe. Bylo tu tolik světla, musel jsem si zastínit oči, abych se vůbec mohl dívat okolo. Co se to stalo? Proč jsem tady?!

Nevydržela jsem to. Cestou do kajuty mé nohy automaticky zabočily. Ne že bych Insignii nevěřila, ale bylo to prostě už příliš dlouho a já se musela přesvědčit. Musela jsem ho vidět na vlastní oči.

Se zrychleným dechem jsem vstoupila na ošetřovnu. Bylo tu celkem živo. Kdo všechno tu ale byl, jsem vnímala jen rozmazaně, když jsem spatřila Eseratha, sedícího na lehátku, po dvou týdnech zase při sobě.

Opatrně jsem přišla blíž. Jen o dvě lehátka vedle. Nechtěla jsem jít blíž, bála jsem se, že ho vyplaším jako nějakého ducha. Beze slova a pomalu jsem si sedla na lehátko a dívala se na něj s takovou radostí, s takovou úlevou, s takovým klidem, že se to nedá vypovědět. Tys nám dal, povzdechla jsem si. Vítej zpátky.

Všechno jsem viděl rozmazaně, jen barevné fleky, navíc jsem pořádně nevěděl, kde jsem a Insignia se mi začala násilně rvát zpět do hlavy.
"Aaa! Sakra, to je bolest!"
Chytil jsem se za hlavu a zase ji zabořil do polštáře a zavřel jsem oči, měl jsem sto chutí si vyškubat vlasy, ale věděl jsem, že to by mě nedonutil udělat nikdo, ani Insignia ne. Pomalu jsem se snažil zpomalit dýchání a po chvíli hysterického vzteku jsem uslyšel povědomý hlas, eM!
Oddychl jsem si a poté, co přestalo čelo tak intenzivně bolet, jsem s rukou přes oči naklonil hlavu jejím směrem a optal se.
"Kde to jsme? Co je za den? Jak jsme se tu dostali?!"
Měl jsem tolik otázek, vůbec jsem si nemohl nic vybavit...

Mno. S tím dnem to máš těžké, to se tady trochu těžko určuje... ale pokud správně počítám od té doby, co jsem tady, tak bych řekla pátek... chtělo by to kalendář, zadumala jsem se. Jsme na Insignii, kde bys čekal. A jak jsme se sem dostali? Tak normálka, víš jak, zachránils nám všem zadek a tak..., dodala jsem ledabyle, zvedla se a přišla blíž. Jen lež a odpočívej. To tvoje divadýlko s oddělením vědomí nebo co to bylo je asi trochu víc než co bys měl momentálně zkoušet. Byl jsi mimo sebe snad dva týdny. Ale není kam spěchat, tak si klidně ještě dáchni, nabádala jsem ho, když jsem viděla, v jakém je stavu.

((budu tu až večer, takže mě kdyžtak prostě ignoruj nebo tak něco ))

Akurát keď som sa chystala odísť, zastavil ma výkrik. To sa Eserath prebral.
Rýchlo som sa otočila k nemu. Kedy sem vošla eM? Podivila som sa. Mala by som si viac všímať okolie.
"Zdravím," poviem aspoň. eM sa už dala do vysvetľovania.
Konečne sa prebral... Po celý ten čas, som si odmietala pripustiť, že by sa prebrať nemusel...

Zdravím nazpět, usmála jsem se na Momo a zvedla dodatečně ruku na pozdrav. Snad odpustí chvilkovou neomalenost v tak důležité chvíli jako je návrat kapitána.

Další hlasy, žeby Momo?
"A co se stalo? Já si pamatuju jen loď, pak už mám jen tmu... Šli jsme na Aetheru ne? No a pak jsme tam šli a někdo tam byl... Ale co se tam stalo? A jak jsme se dostali na loď?"
Absolutně jsem si nevěděl rady, nějak jsem měl v hlavě temno...

No, bojovali jsme s jedním z knížat. Ale ne že bychom mu zrovna nakopávali zadek. Nakonec začali všichni odpadat, sdělovala jsem mu průběh celé události velice heslovitě, protože jen z pouhé vzpomínky na to, jak všichni trpěli jako zvířata (někteří doslova), omdlévali nebo krváceli, se mi tvořil knedlík v krku. Pak jsi udělal nějaké svoje čáry máry a zdržel jsi ho. Nevím, popravdě to bylo dost chaotické, vůbec nechápu, jak jsme se odtamtud dostali, ale nějak se to stalo. Naštěstí. Všichni jsme prošli celkem v pohodě nazpět bránou, někdo si poležel přes noc na ošetřovně, někdo dýl, všichni dostali zabrat, pokývala jsem hlavou. Ale to už je pryč. Hlavní je, že jsme konečně všichni v pořádku a já můžu prohlásit to, na co jsem se těšila celou dobu už od Aethery, nadechla jsem se, a sice že já-vám-to-ŘÍKALA!, pronesla jsem vítězoslavně a zvedla prst se škodolibým úsměvem. Popravdě to nebylo zase takové vítězství, byla bych raději, kdybych se byla mýlila.

Mezi neustálým hekáním a zjišťováním toho, co vše mě bolí, se začaly vzpomínky pomalu drát na povrch...
Celé jsem si to vybavil, a i když jsem měl zakryté oči, viděl jsem to před sebou jako v kině.
"Už... Už si vzpomínám, ten kníže, který nebyl fyzicky zranitelný... A pak..."
Nedokončil jsem větu, protože mi eM skočila do řeči svou dlouze připravovanou hláškou a mi došlo to, co se stalo. Málem jsem přišel o celou posádku a to jen proto, že jsem se tak slepě hnal za něčím, co už tam dávno nebylo...
"Máš pravdu eM..."
Pronesl jsem s těžkostí v hlase a poté už jsem jen mlčel a snažil se udržet vážnou tvář, sice mohli vidět jen spodní část obličeje, ale i to mohlo stačit k tomu, aby viděli, že jsem se málem rozbrečel...

Hm, to jsem nepotřebovala slyšet, pokrčila jsem rameny. Spíš bych byla ráda, kdyby se to neopakovalo. Když už máme někam takhle pitomě nakráčet, měli bychom mít v zásobě i někoho z Destiny, abychom byli vyvážení. Útočit na někoho, kdo nemá fyzické tělo, fyzickými schopnostmi, to fakt úplně nevyšlo, dodala jsem. Odpočívej, řekla jsem pak rozhodným hlasem, přišla blíž a zatlačila mu do ramen, abych ho položila. Není kam spěchat. Mám ti přinést něco k jídlu? Musíš být vyšťavený až hrůza.

I přes neustálé chvění rtů jsem byl schopen něco říci.
"Já... ne... Děkuji, nemám hlad..."
Pronesl jsem tiše, jakoby se ve mě něco zlomilo, jakoby se hodinky prostě z ničeho nic zastavily a poté jsem se převalil na bok a zabořil hlavu do polštáře.

(Sry, budu tu až kolem deváté asi xD )

Ok, pokývala jsem hlavou. Bylo mi to jasné, potřeboval odpočívat. Řekla jsem si, že bude lepší nechat ho popadnout dech, a zatoužila jsem si ovládat nějaké mentální schopnosti, abych dokázala ostatním vnuknout tu stejnou myšlenku. Měla jsem pocit, že tahle místnost je až příliš přeplněná než aby si tu mohl v klidu odpočinout. Kdyby něco..., nedokončila jsem. Nepochybovala jsem o tom, že i kdyby sebevíc potřeboval, neřekne si. Byl už prostě takový.

(přesun)

Len som počúvala a bola rada, že je späť.
Keď odišla eM, pobrala som sa aj ja. Bolo mi jasné, že potrebuje byť sám a odpočinúť si.
Odišla som spolu so Cherryl ako myška.

(presun)

Jakmile všichni odešli, zpod rukávu mi začaly kanout malinké slzy...
Byl jsem kapitán a málem jsem svou posádku sám zabil. Jako kapitán minulý.
Chtěl jsem zachránit další a málem jsem neubránil ani svoje... Nechtěl jsem tady být. Styděl jsem se za to, jakým jsem byl... Čím jsem se stal. Potichu, ač jsem se tedy snažil, částečně hekavě jsem odhodil peřinu a pokusil se vstát. Okamžitě jsem sletěl na zem a div jsem si nerozdrtil kolena.
Byl jsem tak rozzuřený, že mi začaly růst tesáky a kůže začala šupinatět. Ano, bylo to tak... Využil jsem svou schopnost k tomu, aby mi dodala potřebnou sílu, jen na malý moment a vyběhl jsem z ošetřovny pryč. Ignorujíc hlas Insignie v hlavě, chtěl jsem se někam schovat, kde mě nikdo neuvidí. Kde se nebudu muset stydět... (Přesun)

Pomalým krokem vejde na ošetřovnu. Zajímavé je, že se trefila hned na poprvé.
Potom, co vejde, se porozhlédne. Místnost na ní nepůsobí pěkně.. Spíš strašidelně.. I přesto, že je jí tu nepříjemně, zamíří k vitríně se sirupy. Hledá něco na povzbuzení a najde velkou lahvičku s tmavě růžovou náplni. Visí na ní malá cedulka vybledlá časem. Na ní se skoro nečitelně píše "Napij se, keď dobře není ti. Pomůže to od různých neduhu, před smrtí tě však nezachrání."
Divné, zamumlá si. Lahvička s divnou cedulkou.. Tak moc mi to připomíná Alenku z říše divů! Snad to nebude mít vedlejší účinky. Tiše se zasměje při představě, jak bude pěticentimetrová Lira pobíhat po lodi.

Napije se, a pocítí nový příliv sil. Ještě chvilku postoji u vitríny, a pak si strčí lahvičku do kapsy. Bude se hodit.

(přesun)

Objavil som sa tu. Tvrdšie než som očakával som sa ocitol na chladnejšej zemi. Pomaly som sa začal postavovať, keď zrazu som sa ocitol v slepom bode. Ak by som sa postavil, mohol by som si nalomiť nohu ešte viac. To isté bolo aj v prípade ak by som klesol. Takže som sa jednoducho presunul rovno na lôžko. Insignia sa o mňa začala hneď starať a ja jej v duchu ďakoval.

Netrvalo dlho a mal som na nohe sádru. Avšak dosť ma to stálo bolesti. Len, len, že som to udržal. Ešte som poprosil Insigniu aby mi pichla nejaké sedatívum, no neurobila to. Tak som si vytiahol svoje verné kovové puzdro, vytiahol injekciu a aplikoval si to do žily. Pomaličky som sa postavil, Insignia mi dala barle. Ďalší dôvod, prečo milovať túto loď. Poďakoval som a znova som niekde "skočil".

/presun/

Objavil som sa tu. V strede lôžok. Ľahol som si na posteľ a vyložil nohu. Teraz mi už len trebalo kľud a pokoj. No ja nie a nie zaspať. Bol som plný energie a napadali ma len hlúpe myšlienky. Ak by som nemal zlomenú nohu, kto vie, čo by som robil... Insignia mi pichla narkózu a ja som odpadol do hlbokého a pokojného spánku.

Zarazilo mě, že Eserath na ošetřovně nebyl. Nebyla jsem si jistá, jestli je to dobrá zpráva. Naštěstí alespoň jeden vzorný pacient se tu našel - na jednom z lehátek tiše oddechoval spící Petr. Spokojeně jsem se usmála a šla se projít.

(přesun)

Pozorovala som všetko čo sa na ošetrovni dialo. Eh...? Prešlo mi mysľou. Potom som sa pozrela na Kaeho. Ovládol ma taký divný pocit, prázdny a pritom taký, boľavý. Zdvihla som sa z postele a pomaly, tak aby som nespadla, som sa posúvala k dverám. "Idem... idem na vzduch..." Povedala som zo sklonenou hlavou a odišla som.

(Presun)

Pozoruji co se všechno událo na na ošetřovně. Bylo tu na mě hrozně moc zmatku. Lidi se tam točily jak na běžícím páse. Alespoň že kapitán je v pořádku. Ulevilo se mi. Pak jsem ale uviděl že se Ell sbalila a odešla. V tomhle stavu by se tu neměla toulat. A tak jsem se vydal za ní. Doufaje že mě za ní Insignie dovede.

(přesun)

Po dlhom spánku som sa zobudil. Nohu som mal vyloženú. Infúzia mi stekala do ruky."Ách do frasa...to je bolesť...ó blin.." karhal som a naťahoval sa. Infúziu vypojil z tela. Bol čas sa prejsť. Pomaly som sa postavil. Svet sa mi točil, no bolo to fajn. Zobral som barle a pomaly sa šiel prejsť.

/presun/