Paluba Destiny

First topic message reminder :

Paluba a boky lodi přesně v jejím středu.
Jakmile na ní vyjdete zjistíte, že kolem vás je tma. Země není vidět, neblíží-li se vzducholoď k některé z planet, na kterých plánuje zastavit. Celou loď obklopuje jakýsi neviditelný obal, který umožňuje všem na palubě dýchat. Kolem ní se rozprostírá širý vesmír. V dáli jsou vidět hvězdy. Obloha je jimi doslova posetá.

Pokud se loď nachází v atmosféře některé z planet, je to ještě hezčí.
Pak jsou totiž mraky, červánky všude kolem vás. Při dostatku kyslíku štít kolem lodi zmizí a propustí dovnitř většinu slunečního svitu. Ptáky prolétávající kolem a s křikem zdravící známou loď.

"No nejspíš dobře ale posledních pár dní mám trochu zamlžených."řekl jsem trošku zmateně jelikož jsem si toho nemohl moc vybavit."Stalo se něco významného mezi tím co jsem spal?A pokud by se ti chtělo měl bych stále ty otázky."usmál jsem se na ni a potom jsem se podíval na mladíka vedle."Těší mě nejspíš jsem se ještě přímo nepředstavil jmenuji se Alfio Preghieri ale jelikož tu budeme spolu trávit čas stačí Alfi."také jsem se na něj usmál a podal jsem mu ruku.

Zdálo se, že náš "moment" s Eserathem byl tentam, což mi pro tu chvíli zase tak nevadilo, neboť se mi začínaly klížit oči a od toho neustálého foukání mi už bylo trochu chladno. Jak tu může Alfio chodit jen tak bez trička?!, pomyslela jsem si a začala se najednou těšit na svůj teploučký vlídný krb. Sprchu dnes asi odložím, beztak jsem toho dnes moc nedělala, ale vynahradím si to ráno, přemítala jsem. A taky už konečně musím jít do té knihovny!

Hmm... otázky... to zavánělo další velmi dlouhou konverzací. Jindy bych k tomu svolila velice ochotně, ale teď... "Promiň, já vím, že jsem ti slíbila odpovědi", zatvářila jsem se zmučeně. "A moc ráda bych ti je taky dala, máme co dohánět", šibalsky jsem na něj mrkla, "Ale dneska toho na mě bylo už trochu moc. Nebude ti vadit, když to necháme na jindy? Možná, že tu ještě dneska potkáš někoho, kdo by ti mohl něco říct. Nejsem přece jediná, kdo má nějaké informace...", nechtělo se mi věřit. A taky jsem nebyla. Minimálně jedna osoba toho jistě věděla o hodně víc než já, ale ta teď byla kdovíkde.

Viděl jsem, že tento mladík si má jistě s eM o čem povídat, a proto jsem se pomalu postavil, podal chlapci ruku a středně silně ji zmáčkl.
"Eserath... Těší mě."
Představil jsem se a poté jsem sjel pohledem zpět na eM.
Nechtěl jsem zde být navíc, tudíž jsem se rozhodl vrátit se do kajuty.
"No, myslím, že máte ještě nějaké nevyřešené otázky mezi sebou a co je mezi vámi, to by mezi vámi mělo i zůstat... Takže já se s vámi pro dnešek již rozloučím."
Letmo jsem se oběma uklonil a pousmál jsem se.
"eM, ještě jednou ti za dnešek děkuji, možná to tak nevnímáš, ale pro mě byl dost důležitý. Snad ti to budu v budoucnu moci oplatit."
Jakmile jsem toto dořekl, otočil jsem se a pomalu jsem přešel po palubě lodi až k dřevěným schodům a zmizel v podpalubí. (Přesun)

"Dobrou", zavolala jsem za Eserathem a stáhla pomalu ruku, která mi vyletěla do vzduchu na pozdrav. No, má určitě o čem přemýšlet... zanechal nás tu ovšem celkem zbytečně. Dnes už se žádné otázky nevyřeší. Zívla jsem a hned jsem si zakryla pusu. To nebylo slušné. Ale nedalo se tomu zabránit.

Podíval jsem se na Eseratha a také jsem se mu mírně uklonil.Potom jsem vrátil pohled na Em."V pořádku naprosto to chápu.Pokud chceš někam tě doprovodím."usmál jsem se na ni."Pokusím se potom najít někoho kdo by mi mohl odpovědět a nebo počkám až si odpočineš aby jsem se měl na co vymluvit abych s tebou strávil chvíli."mrknutí jsem ji oplatil.

((musím běžet, sorry, za pár hodin vstávám ))

Zvedla jsem se pomalu ze země a věnovala Alfiovi omluvný pohled. Budu si muset lépe rozvrhnout čas, jestli si chci na téhle lodi udělat víc přátel. Jestli je budu všechny takhle zanedbávat, tak mi za chvilku žádný nezůstane. "Doprovod není nutný, trefím. Leda by se ti chtělo dívat se na mě, jak spím, protože přesně to teď půjdu dělat", usmála jsem se na něj. Vzápětí bych se kopla. Neznělo to moc vyzývavě? Určitě znělo. Panebože. Kroť se. Cítila jsem, jak rudnu.

Vystúpila som na palubu. Čerstvý vzduch ma hneď prebral z driemot, ktoré sa o mňa usilovali v knižnici. Čerstvý vzduch vo vesmíre? Že sa vlastne ešte čudujem... Myšlienky zmizli, len čo som pozrela na oblohu posiatu hviezdami.
"Nádhera," vydýchla som nahlas. Vzápätí mi do očí vyhŕkli slzy. Nemala som s kým zdielať túto krásu.
Objala som sa rukami a zasnene som ostala stáť s pohľadom upretým na šíry vesmír. Cherryl si urobila miesto vedľa mojich nôh.

Zasmál jsem se."Ne nechci tě otravovat vím že žena potřebuje klidný spánek takže tě nebudu rušit."Jemně jsem chytl její dlaň a políbil ji."Dobrou noc."na rtech se mi udělal menší úšklebek a já sem se otočil na toho chlapce."A ty jsi kdo pokud to mohu vědět?"usmál jsem se na něj a čekal na odpověď.
(V pohodě nevadí )

Mé rozrušení přetrhl nepříjemný hlas, který se ozval ze tmy. Blbec! Je tady. Já to věděla.

"Rozhovor, který se tě vůbec netýká", odsekla jsem. "Měla jsem zato, že čistokrevní lidé jsou dost slušně vychovaní na to, aby věděli, že poslouchat cizí hovory se nesluší", rýpla jsem si.

Alfio mi galantně políbil ruku a já už se cítila rudá až za ušima. Co to se mnou dneska je? "N... nejde ani tak o klid, mně bys nevadil, ale nevím, co by tě na tom bavilo, sledovat, jak chrápu", zasmála jsem se. Ok, tohle neznělo moc sexy.

((když mě to zrovna tak bavííí ))

Vrátil jsem pohled na Em."Kdo říkal že bych jen sledoval?"šibalsky jsem se usmál a pak jsem si pomyslel.čistokrevní? takže je to nějaký Aristokrat stejně jako já?.Ještě jednou jsem si chlapce prohlédl.No nevypadal nijak zvláštně ale ani obyčejně.

Polk. Kruci. Dýchej Zamotala se mi hlava. Tak moment, co se to tu děje, teď vážně spím, ne?

"No...", bože, co se na tohle dá říct, "moje kajuta je snadno k dohledání, takže jestli zatoužíš po společnosti, která si tě vůbec nebude všímat a ani nejspíš nebude vědět, že jsi tam, tak moje dveře jsou ti otevřené", zkusila jsem říct co nejledabyleji. Nebylo mi příjemné, že tuhle naši mírně lechtivou konverzaci (nebo se mi to jenom zdálo?) sledoval blbec, měla jsem pocit, že mu to dává do ruky perfektní zbraně do budoucna, ale co se dalo dělat. Telepatii jsem neovládala... Mé myšlenky zase zabloudily ke kapitánce. Kdepak je jí asi konec...Teď mě blbec nemusel zajímat. A nezajímal.

((LOL, na mudly XDD to je moc))

"Na to že by jsi měl být čistokrevný nevíš jak mluvit s dámou."postavil jsem se před Em a hodil po něm nevraživí pohled."Asi jsi měl špatnou výchovu a to by jsi měl být čistokrevný člověk.Jenom zahanbuješ lidi jako jsme my."poslední větu jsem řekl už podrážděnějším tónem.

Z rozjímania ma vytrhli hlasy. Jeden ma dosť rozhodil, patril totižto tomu nepríjemnému idiotovi. Radšej som sa odplížila na druhú stranu od ostatných. Aj keď pohovoriť si s Em by nebolo zlé... je sympatická.
Oprela som sa o zábradlie a pokračovala v sledovaní hviezd. Vyzerali, že si moju prítomnosť nevšimli.

Přešla jsem blbcovy přihlouplé řeči o aristokracii jeho vznešenosti, teatrálně jsem se mu uklonila a pak jsem se usmála na Alfia. Pokusila jsem se, aby to vyznělo jako povzbuzení, potvrzení toho, co jsem říkala, že mi nebude vadit. No ještě aby, polonahej chlap mi bude vadit v kajutě, ne?. Zároveň jsem nechtěla znít nijak... nemravně. Opravdu jsem měla v plánu rychle usnout. Jestli se mi to ale v jeho přítomnosti podaří, to byla otázka.

Dáma? Vytrhlo mě z přemýšlení označení, jímž mě Alfio počastoval. Bože, ten je tak roztomilý, můžu si ho nechat? a vzápětí mě zase dostalo to nepatrné slůvko na konci jeho plameného proslovu. My? To jako že on taky...? Hergot. To už je na mě moc.

Raději jsem to moc nezkoumala, tiše hlesla své "dobrou" a zmizela v útrobách lodi.

(přesun)

''ano čistokrevní drahý.... Ryuuji jméno mé ze šlechtické rodiny Tsunoroi''
odpověděl jsem Muži/chlapci a pohledem jsem se vrátil opět na eM a nějak jsem nepochopil co právě řekla, inu raději jsem držel bobříka mlčení než-li bych řekl že jsem jí nerozuměl ale po té se projevil opět ten muž
''hmm''
zamručel jsem
''tvá věta možná stojí za zvážení, ale ona si mou úctu nezasluhuje''

Will se procházel po lodi, ale jeho kroky ho opět zavedly na palubu lodi, přesně když odešla Em. tak chvilku na to přišel Will. Jen tak se tam postavil a rozhlédll se po palubě "aaaa vaše milosti" řekl směrem k Ryuujiovi a zároveň si dal ruce na saxonský nůž a vrhací nůž, které měl kolem opasku, ale bylo v tom pozdravu tolik sarkasmu a výsměchu, že ani Ryuuji to nemohl brát vážně, pak tam spatřil Alfia a jen pokynul hlavou "dobrý večer" řekl a když spatřil Momoniko, tak se usmál a přešel k ní, lehce se uklonil "přeji dobrý večer Momo, jak jsi trávila dnešní den" zeptal se Will

"Moje jméno je Alfio Preghieri těší mě."představil jsem se a přitom jsem ho probodával pohledem."Myslím že každá žena zasluhuje určitý respekt a to by ses měl naučit.Neznamená že jsem z významných rodin a nebo že jsme výše postavení že by jsme tento fakt měli ignorovat.Hrubě se k ženě chová jen odpad a mám dojem že k tomu by jsi se řadit nechtěl nebo se pletu?"hodil jsem po něm menší sarkastický úsměv.Pokud je šlechtit neměla by mezi námi být špatná krev ale toto chování jsem nemohl tolerovat.

''ts''
odfrkl jsem si naštvaně a byla to zároveň reakce jak na Willa tak na Alfia
''proč vás dva vůbec poslouchám... nevíte jaké je to být šlechticem pravé krve''
odvrátil jsem od nich na chvíli mé krvavé oči, které se potom vrátily zpět na Alfia, upřímně bylo zde jisté zamyšlení ve které jsem si řekl že ani já sám to nevím, no to oni nemuseli vůbec vědět ... proč ně jsem momentálně nejvznešenější a nejdůležitější osobnost na lodi
''kapitánka se nějak nevrací, takže převezmu velení a vydám se na cestu''

(upřímně až z téhle postavy uděláte dobrou xD někdy v budoucnu tak si dám ten čas a sepíšu si všechny nadávky a sarkasmy které na ni byli použity a že jich bude sakra hodně xD)

Trocha som nadskočila, keď ma niekto oslovil, tak som bola zabraná do štúdia hviezd, ale keď som zistila, že je to Will, usmiala som sa. "Dobrý večer. Veľmi kľudne, povedala by som, zobudila som sa neskoro a potom som niekoľko hodín pobudla v knižnici. Teraz som sa prišla nadýchať čerstvého vzduchu. A čo ty?"

Will si vyslechl co říká ten druhý kluk "takže je také šlechtic, ale jde vidět, že tenhle kluk je z lepší rodiny" řekl si Will a jen se ušklíbl "můj pane tenhle člověk nemá ani kousky cti, ani k ženám ani k autoritám nestojí ani za to s ním vést hovory" řekl k Alfiovi a pak se vrátil k Momo a nadhodil příjemný úsměv "to jste se měla, já dnes konečně překonal obtíže s mořskou nemocí, ale už je konečně pryč, ale mám na vás otázku víte něco ohledně...." nedořekl, protože Ryuuji řekl něco co se mu hodně příčilo "jakým právem chce zabírat plavidlo jenž vám vůbec nenáleží, dokonce ani nenese vlajku té vaší směšné rodiny, ale pokud se o to pokusíte, zakusíte co je to pravý boj, ne to co čtete v knihách" řekl a otočil se k Momo "omlouvám se, ale chování takovýchto lidí se mi příčí, kde jsem to skončil" zeptal se a hned si vzpomněl "víš něco o schopnostech" zeptal se a čekal co ona na to.
(jo a jen pro pořádek Willovi je 18 let ;-) a pochází asi tak z 13-14 století)
(jj to bude sranda, neboj Will na něj bude mít spoustu uštěpačných poznámek, no hold Hraničáři nemají jen ostré šípy ale i jazyk)

Pri Ryuujiho slovách som sa zamračila a polohlasne dodala: "Pochybujem, že by sa ti niekto podriadil a tiež mám silné pochybnosti ohľadne tvojich schopností ovládať vzducholoď..."

Keď Will dopovedal otázku, prekvapene som naňho pozrela, takže aj on, alebo nebodaj všetci?
"No, viem len o svojej... vlastne som o nej celý deň čítala v knižnici... Máš nejakú schopnosť? Och a som rada, že je ti lepšie."