Bissazioa, aneb bavme se a tvořme společně!

Úvodem

Když se řekne Bissazioa, pak rozhodně málokdo ví, o co se jedná. Tedy, zatím. Jen pár zasvěcených si při vyslovení toho slova vybaví to, co má. Tedy vcelku mladý "literární žánr". Moment, vyslovení, člověk aby si na tom jazyk zlámal, že? Správně se to čte "bisazíja".

Ale když tu o tom mluvím, o čem vlastně mluvím? Dobrá, pojďme si o tom říci více.
Bylo to nedávno (možná před rokem?) kdy jsem já a moje kamarádka, začaly společně tvořit, nejprve ovšem slovně, jakési příběhy, a to takovým způsobem, který zmíním níže.
Brzy nás ale napadlo, že bychom to mohly dát do formy písemné. No a nakonec do dospělo tak daleko, že jsme z toho udělaly jakýsi literární žánr (i když to slovo až příliš silné, ale pššt!)

Bissazioa se představuje

Kdo a kdy?

Žánru Bissazioa vdechly asi před rokem život dvě mladé dívky, říkající si Le fille Ash a Sněhurka. Ony také vytvořily zcela první Bissaziou a od té doby žánr propagují a seznamují s ním okolní svět.

O co tedy přesně jde?

Dalo by se to nazvat jako spoluautorská tvorba. Musí na to být vždy dva. Jeden (v tomto případě to jsem já) píše a druhý (to je má kamarádka Sněhurka) diktuje. Ten co píše, vytváří samotný příběh. Ten co diktuje mu „kazí“ děj všemožnými slovy, která jen tak bezmyšlenkovitě říká. Různými. Beze smyslu a bez spojitosti, které ten co píše musí co nejrychleji do příběhu zařadit.
Rozhodně tedy z toho nemá vzniknout nic smysluplného. Právě naopak. Jde o to, aby se všichni, jak tvůrci, tak čtenáři, pobavili a zasmáli. Tedy, nehledejte v Bissazioe žádný smysl!! Žádný tam totiž není! Častými náměty je např. konec světa, či nějaká jiná katastrofa. Je i trochu dráždivá a sem tam se dotýká aktuálních témat, která podává lehkým a vtipným způsobem.

Ukázka, aneb Jak to vypadá v praxi?

Diktující musí vždy zadat první slovo, řekne třeba: Krokodýl

Ten co píše, musí začít psát první větu s tímto zadaným slovem: To bylo jednou, co krokodýl ležel na břehu řeky…

Diktující zase řekne slovo, nebo slovní spojení: francouzská revoluce

Ten co píše opět musí zakomponovat do příběhu: On ani nevěděl, že se mu za zády odehrává velká francouzská revoluce…

Diktující znovu řekne slovo: Chingischán

Ten co píše opět musí psát: Vyvolal ji Chingischán svými nedobrými názory.

A takto to jde až do nekonečna... je proto většinou nutné, příběh nějak rázně utnout.

A co nějaké rady, jak přesně na tvorbu?

Rady pro diktující slov

Napsat si slova na papír, zapojovat slavné osobnosti, protiřečit si, využívat přísloví, taky nesmyslná a dosud neobjevená slova, za kterých ale jde pochopit, o co asi tak jde (viz-housenkometi), taky říkat věci, keré se co nejvíc nehodí do příběhu, zapojovat známá místa (a třeba je i často měnit) a tak podobně..

Rady pro pisatele

Když píšete, úplně se odpoutejte od reality a jen poslouchejte slova, co vám diktující hází. Není dobré psát úplně beze smyslu a bez jasného záměru. Je dobré třeba určit nějaký postup příběhu třeba pro dvě, tři věty do předu a toho se pokusit co nejvíce držet. Při psaní nekoukejte na chyby. To se dá opravit. Je nutné psát co nejrychleji, ale zase se nesnažit mermomocí zasadit dané slovo přímo tam, kde bylo řečeno. Je lepší dokončit větu ( a s ní i jednu myšlenku) a potom až navázat dalším slovem.


Tak, toto je, prosím, nový "literární žánr" s názvem Bissazioa (bisazíja). Doufáme, že se alespoň trochu uchytí. Mnoho z našich děl tohoto žánru najdete u mne na blogu ve stejnojmenné rubrice, ale abyste nemuseli hledat, jednu vám přidám na ukázku sem.


Robin Hood se procházel po svém tajemném lese. Na jeho cestě ho celou dobu doprovázela třínohá kachna, která kvůli svému malému hendikepu musela jezdit na motorovém člunu. Zrovna dneska se oba vydali do velké botanické zahrady. Ale jako by jim štěstí nepřálo. Narazili na dopravní kolizi, kterou nechtěně způsobil zlatý déšť. Ano… nepršela voda! Ale zlato! Lidé s roztomilými obličeji hbitě vyskakovali z aut a snažili se pochytat co nejvíce kapek. Bohužel, zapomněli auto zastavit, jak byli oslepeni náhlým štěstím. Strážník, věrný a nevypočitatelný cotangens, se snažil celou situaci uklidnit. Bohužel, ani on však neodolal.

O zlatém dešti se už vyprávělo po celém světě. Dozvěděla se to i chudá dívka Popelka, která rázem zatoužila po bohatství. Uspořádala proto loupežnou výpravu! Překonala všechny nástrahy, které ji na cestě potkaly. Bez problému se zachránila z potápějící se lodi a ještě při tom stačila z kapitánovy kajuty vytáhnout zrezivělý, avšak stále ještě funkční, samopal. Dále se dokázala vypořádat s tajnými agenty, kteří na ni byli vysláni. Ještě před tím, než dorazila na místo, kde pršel zlatý déšť, navštívila prezidentský palác. To ale neměla dělat. Potkala ji nečekaná velká smůla. Televizní vysílač v tu chvíli hlásil její jméno i s popisem Popelčiny podoby. Bohužel, borovicový les, který ovšem byl velice daleko, byl jedinou záchranou. Proto různými tajnými šachtami chtěla uniknout právě do něj. Nepochopitelně se ale objevila v Petrohradě na nějakém šachovém turnaji. Zúčastnila se ho a celý turnaj s přehledem vyhrála. To jí vyneslo mnoho pochval a uznání od nadšeného publika. Žena totiž nikdy tento turnaj ještě nevyhrála! Ale něco tu nehrálo. Podezíravý pohled toho, co prohrál, prozrazoval něco, co Popelka nemohla odhadnout. Kvapně se proto rozloučila, vzala všechnu tajnou zásobu mentolových žvýkaček a studeného čaje a utekla pryč. Z toho všeho pak vytvořila tajemný nebezpečný lektvar, kterým postupně otrávila celé lidstvo. Všechen zlatý déšť pak byl jen a jen její!!


Tak, to je snad vše. Budeme se Sněhurkou velmi rády, když i vy se pokusíte vytvořit vlastní Bissaziou a budeme ještě radši, když sem dáte odkaz, abychom si ji mohly přečíst
Tak, nechť vám Múzy slouží!

(deleted)

Určitě zkuste! Člověk si při tom opravdu užije spousty legrace...

Až seženu někoho, kdo by byl ochotný se mnou tohle zkusit, půjdu do toho, zní to jako dobrá zábava

A taky je, někdy z toho opravdu vznikají velmi "zajímavé příběhy"

To je vážně fajn nápad. Mně osobně to připadá jako obohacené dítko absurdního dramatu. Nejvíc mne pobavila třínohá kachna na motorovém člunu

Tak to zní přesně jako něco, co by nám s kamarádkou šlo Až se divím, že nás něco podobného nikdy nenapadlo. Zaručeně to někdy vyzkouším

To je prdel Něco podobnýho jsme hrávali na baletním soustředění, akorát jsme to nepsali a nemívalo to předem určená slova. Spíš šlo o to, že někdo nakousnul příběh, další větu udělal ten druhý a pak zase někdo jiný, přičemž to každý vedl úplně jiným směrem a bylo to čím dál tím absurdnější. Nebo na chatu, tam jsme to taky hrávali. Člověk se u toho neskutečně nasmál.