Už jak jsem se poprvé dozvěděla téma prvního tématu týdne v novém roce a vlastně i na tomto fóru, tak jsem měla tušení, že by nebylo na škodu něco zplodit.
Něco se v mé hlavě nahromadilo, ale název to nějak nedostalo. Možná kvůli tomu, že je to jenom ,,to". A co je to vůbec zač? Nevím. Povídka? Próza? Těžko říct... ^^
Snad budete k mým myšlenkovým pochodům formulující (nejen) tyto myšlenky shovívaví
(Nepojmenované)Leží v posteli.
Leží v posteli a pozoruje skvrnitý strop.
Jak se z něj odlupuje omítka.
Jak jí nevědomky ukazuje opotřebení jejího světa.
Leží v posteli a vzpomíná.
Oči otevřené, ale přesto nesledují tento pokoj.
Vzpomíná a přehrává si jeden okamžik stále dokola.
Dokola.
Přeskakuje z jedné sekundy do druhé.
Drobnosti ignoruje, paměť jí selhává.
Ty drobnosti!
Ty, které jsou snad nejdůležitější.
Leží v posteli. Vyprahlá.
Už dávno nevnímá zvuky okolního města.
Hádku manželského páru v bytu pod ní.
Má otevřené oči a přesto nic nevidí.
Pootevřená ústa a přesto nic neříká.
Je snad mrtvá?
Leží v posteli. Ticho prořízl jen zvuk budíku.
Rukou setře slzy v očích, nahodí na tvář úsměv.
Aby snad nevyděsila ostatní.
Nepotřebuje jejich soustrast.
Cítí se bez života, ale přesto nějaký má.
Mrtví totiž nepláčou.
Opti-Mystique