Další pouštní den se pomaloučku chýlil ke konci. Vedro ustupovalo a tak nemuseli lidé tolik hledat úkryt před slunce ve stínech budov či pod plachtami stánků na tržišti, kudy právě také kráčel Gabriel.
Levačkou držel rukojeť jednoho ze svých dvou scimitarů, které se mu houpaly v pochvách u boků, a opíral si o něj tak ruku, a v pravačce držel jakýsi plod, který si před chvilkou koupil u své oblíbené obchodnice. Ani nevěděl, jak se to jmenuje a co to vůbec je, koupil si to, protože se mu líbil ten tvar a barva a když se do onoho plodu před chvilkou zakousl, prostě jen doufal, že se z toho nedělá jed na krysy nebo tak něco.
Proplétal se mezi lidmi na tržišti a rozhlížel se zaujatě po stáncích. Procházel tudy skoro denně a stejně tu nikdy neviděl pořád ty samé věci a zboží.
Tuhle část města měl snad nejraději. Bylo tu rušno, anonymita a spousta pozoruhodných lidí i věcí. Bohužel i dost kapsářů, proto měl ruku na svém meči a soustředil se nejen na prohlížení stánků, ale i na váček s penězi, které si dnes vydělal v kartách. Mělo by to stačit na jídlo na pár dní a nájem do konce příštího týdne. Víc ani nepotřeboval.
když dožvýkal a spolkl sladké sousto, zadíval se k nebi.
Vzpomněl si na chvíle, kdy ležel na louce před svým domem a sledoval pozemské nebe. Spolu se Silvette.
Zatřepal hlavou a obrátil svůj pohled znovu na cestu před sebou, aby do někoho nevrazil.
Když tu se zarazil a na chvilku zastavil.
Několik metrů před ním spatřil záda nějaké dívky, s dlouhými černými vlasy do půlky zad, v černých šatech a černých elegantních botách.
První, co by většinu lidí napadlo, by asi bylo, že je šílená, oblékat se do černé v Zemi Pouští, ale Gabrielovi prolétla hlavou jiná myšlenka.
„Dávej pozor!“ vrazil mu do ramene nějaký kolem jdoucí, kterému se Gabriel svým stáním uprostřed ulice pletl do cesty.
„Pardon,“ hlesl automaticky Gabriel, kterého náraz probral, sebral se, a vyrazil rychle tím směrem, co viděl onu dívku.
Ještě několikrát se mu ztratila z dohledu, ale několikrát se tajemně znovu objevila, jakoby odnikud, aby mu dala nápovědu, kudy má jít.
Gabriel se takhle propletl celým tržištěm a jeho tempo bylo rychlejší a rychlejší.
Když se dostal až na okraj tržnice, zahlédl špičky vlasů oné dívky mizet za rohem jednoho domu napravo.
Neváhal a rozeběhl se tím směrem.
Když doběhl až k domu a prudce zahnul za onen roh, nikdo tam nebyl, a to to byla slepá ulička.
Gabriel se chvilku zadýchaně rozhlížel po uličce, dokud nepopadl dech.
Přece se mi to nezdálo! Zamračil se a odfrkl si.
Po tom se rozhodl pokračovat ulicemi Hlavního města směrem domů.
>>
Ulice Hlavního města
Předmět: Tržiště 
