Džungle

Lesy jsou kam jen oko dohlédne.
Jakmile do nich vejdete, těžko se vymotáte ven. Místní tu však znají každý kámen. Ne nadarmo jsou tu doma.
Pozor, Snílku, na nebezpečné šelmy.

Pomalu jsem se začala probouzet. Po chvíli ospalého rozhlížení se kolem jsem se tiše protáhla. Rychle jsem se vyhoupla z vysutého lehátka v korunách stromů a dopadla na zem. Potácivě jsem došla k lijánovitému stromu, kde jsem měla uložené všechny věci, a oblékla se. Zásadně jsem vždy spala nahá. Napila jsem se rosy z květů divoké lilie a na chvíli se zaposlouchala do zvuků divočiny.

Po dlouhé době jsem se rozhodla udělat i něco fyzicky náročnějšího naž jen se probudit. Tiše jsem probíhala lesem a kontrolovala jestli je vše v pořádku. Pár vesničanů jsem vyhnala pryč, ale jinak byl docela klid.

Na chvíli jsem si sedla. Po dlouhé době jsem zase zatoužila po lidské společnosti. Byla to zase ta moje změna nálady o 180°, kterou jsem nenáviděla. Nejlepší by bylo, kdyby někdo jako já žil taky v lesích, ale znám to tu už od mala a žádné místo pro mě není neznámé, takže kdyby se tu někde někdo nacházel, nejspíš už bych to dávno věděla. ,, Nuda..." šeptla jsem si pro sebe a dívala se do dáli.

Kráčal som lesom len tak zľahka ako vždy. Zmysli nastražené a vždy očakávať neočakávané taká to bola obyčajná prechádza v tunajších lesoch. Lístie sem tam zašuchotalo ale inak som sa pohyboval v celku nepočute pre obyčajných ľudí a tunajšiu zver. Kto vie kde sa poflakuje...povedal som mu o jedenástej ale nie...ja ho tam musím čakať dlhšie a ešte k tomu ani nepríde...pekne som to dopadol.... nadával som na neho v duchu. Obzeral som sa všade naokolo kde sa len dalo. Robil som to tak vždy...všade byť a všetko vidieť...

Po lese se mi zase potulovali nějací lidé. Nechtěla jsem, aby dělali nějakou neplechu a tak jsem za nimi tiše vyrazila. Najednou jsem jednoho z nich uviděla postávat si jen tak v, jestli to nebude znít moc sobecky, mém lese. Podle jeho tepu byl naprosto klidný. Nebál se divočiny kolem. Kdyby se o něco pokusil, můžu včas zasáhnout. Dál jsem vyčkávala v úkrytu a čekala až přiběhne ten druhý. Podle zvuku jeho krokou si to mířil přímo k nám.

Hmm...ktože to sem ide... prebehlo mi hlavou a jednou rukou som zároveň vytiahol luk ktorý sa zložil a druhým som siahol po šípe ktorý som o chvíľu napol tetivu a bol pripravený vystreliť. Chrbtom k stromu a ostražito som sledoval okolie. Ani som nemrkal.

Jelen?! projelo mi myslí jako šíp. Znala jsem ho, byl to mladý jelen, ale měl úctyhodné stádo srn, které teď bylo bez vůdce. Zabublala ve mně krev. Neměla jsem ráda, když tu kdokoli lovil zvěř, ani já jsem ji tu nelovila. Se zavřenýma očima jsem sama sebe uklidňovala. ,, Kdo si, že tu lovíš zvěř?" ujelo mi rozezleně. Rychle a neslyšně jsem se přesunula do jiného houští, aby nespozorovali můj úkryt.

Máš šťastie že som ťa nestrelil ja. Ježiš..jelenia nie..srny áno..jeleňov je málo a keď nebudú žiadny tak nebude nič...nebude nič všetko na tom závislé začne umierať... vyhrešil som ho a potom sa ozval ten čudný hlas. Znovu som napol šíp v tetive a prešiel som okolo miesta kde som počul hlas a zároveň som skenoval určitú oblasť. Naznačil som Einovi nech ma kryje. Slušnosťou je najskôr sa predstaviť a potom sa pýtať...

,, A představil se on tomu jelenovi, než ho zabil?" Najednou mě napadlo, že je to trochu blbá poznámka, ale už se stalo. Zse jsem se přesunula neslyšně někam jinam, aby nezjistili můj úkryt. Tak mě tak napadlo, jestli si s nima budu povídat hodně dlouho, tak se tu za chvíli budu ploužit s vyplazeným jazykem. ,, Stejně, kdyby každý z vás vystřelil, uhnu se tomu." prohodila jsem si pro sebe a seskočila ze své skrýše přímo před ně.

Tak malá holka nemá co pohledávat v lese... prehodil som a napnutú tetivu som trochu uvoľnil. Čo tu vlastne robíš?! potom pohľadom prešiel na Eina. Mal by si začať z tým mäsom niečo robiť inak by to vyšlo nazvyš...

,, To, že si větší, neznamená, že jsi víc v bezpečí. " odplivla jsem si. ,, Já tu bydlím, takže bych se měla spíš ptát já, co tu děláte?" s neutrálním tónem jsem odpověděla. Cítitla jsem, jak mě jeho oči probodávají. Nepříjemné. trhla jsem hlavou, abych odhrnula vlasy z obličeje.

,, Nepatří ani tobě. " trochu povíšeně jsem se na ně podívala. Šlapali mi po nervech a ještě k tomu si mě jen tak přestane všímat a před mýma očima začne stahovat jelena, kterého jsem znala už od jeho dětství. Zatla jsem pěsti. Ach bože dej mi ať ve mně nerupnou saze. podívala jsem se k nebi. ,, Máš divný jméno, Mikuláši. Nech tu jelena a radši jděte domů." Procedila jsem mezi zuby.

Kľud obaja... vstúpil som do ich hádky. Ein donesieme drevo a tu dnes prenocujem, hlavne nech tu nie je moc cítiť krv... otočil som sa na dievča. My nikam nepôjdeme...jeleň je mŕtvy...takže nenecháme ho tu len tak na pochutnanie pre ostatné zvieratá... lov len koľko potrebuješ...a presne to sme urobili...ani nevieš ako dlho sme nejedli...

Moc se mi ty dva nelíbili, ale ten zelenáč se aspoň nesnažil o problémy. ,,Tse." neměla jsem chuť se moc hádat, ne dnes, i když jsem si začala. ,, Dělejte si co chcete, ale ještě nějaké zabité zvíře a vynesu vás v zubech." otočila jsem se a skočila zpátky do korun stromů. Trochu jsem se vzdálila, ale zůstala jsem na blízku tak, jak to bylo nutné, abych případně zasáhla. Neslyšně jsem se usadila ve větvích a přemýšlela.

Jako kdyby se v tu chvíli setmělo.
Rozhodně se to na poledne objevovalo příliš mnoho stínů. Honily se navzájem. Utíkaly po kmenech, po listech stromů. Po hřbetu laně, která se v té chvíli vyplašeně dala na útěk. Ptáci, kteří doteď zpívali vzlétli a s křikem zmizeli. Křídly tloukli do vzduchu. I v něm jako kdyby byla tíseň, kterou kolem rozlévali stíny. Všem přítomným začala být zima. Na tváře jim dopadaly drobné kapky deště, který se spustil zničehonic. To by ještě nebylo nic neobvyklého. Stále to mohlo vypadat jako že se blíží bouřka. Ale stíny houstly...

Zbystřila jsem sluch. V lese se dělo něco divného a mně se to rozhodně nelíbilo. Zvířata zněla neklidně a rychle se snažila ukrýt. ,, Že by ty dva?" zaposlouchala jsem se jejich směrem. On to být nemohli. Určitě si toho taky všimli, jestli se nechválili až příliš. Možná o tom něco vědí. Rychle jsem se k nim přesunula a sledovala je z úkrytu. Přitom jsem poslouchala, jestli neřeknou něco, co by mi pomohlo.