Martina

Ehm, no, tak jsem tady.
Jméno: Martina
Věk: 14
Oblíbená hudba:The Beatles, Luis Armstrong, Joan Jett, System of a down, The Pretty Reckless, The Runaways
Oblíbený film: V jako Vendeta, Chlapec v pruhováném pyžamu, Faunův labyrint, Ramona, Sweeney Todd
Oblíbená kniha: Holčičika, která měla ráda Toma Gordona, Proč? 13X proto, Hobit,
Oblíbený spisovatel: Stephen King, J.R.R. Tolkien, Robert Muchamore, Stephen Leacock

Jsem vášnivá spisovtelka, básnířka, školačka, tanečnice, blagařka a knihomol. Jsem šílená a někdy dřív mluvim než myslím. Jsem melancholik s trochou cholerika. Jsem složitá. Nikdo mě skutečně nechápe. Nikdo. Možná, že se v tom tak trochu utvrzuji sama. Ale neznám nikoho, kdo by přesně věděl, co udělám a proč to dělám. Neznám nikoho, kdo by mi kdy nepoložil otázku "Proč se tak chováš?" nebo "Proč to děláš?". Nikoho. Každopádně, ani já sama se pořádně neznám. Někdy něco udělám a pak si v duchu říkám "Ty náno pitomá, co to mělo jako znamenat?". Nevím, proč se chovám, tak jak se chovám. Mám pocit, že uvnitř mě je ještě někdo, někdo, kdo se dere na povrch. Toho někoho neznám. Nechci s ním mít nic společnýho. Nebo možná jo, nevím. Mám sklony k tomu se podceňovat. Mám sklony k tomu, říct lidem do očí, co si o nich myslím. Mám sklony k tomu brečet, i když se všichni smějou. Mám sklony litovat sama sebe. Nejsem odvážná. Nedokážu říct svý city. Snažím se prosazovat, ale moc mi to nejde a dělám ze sebe akorát šaška. Když mluvím vážně, všichni se mi jen smějou. No, všichni možná ne. Ale většina ano. Někdy jsem špatná kamarádka. Někdy mám pocit, že mi nikdo není schopen rozumět. Někdy mám pocit, že všem sloužím jen jako vrba. A každý večer si řeknu, že vlastně vůbec nic nechápu. Protože přesně tak to je. Nechápu svůj život, nechápu své činy, nechápu ostatní. Nechápu už vůbec nic. A v celym tom velkým nechápání vlastně nalézám sama sebe. Jsem ta holka, co nic nechápe. A tečka.

Narodila jsem se na datum úmrtí mého dědy -už odmalička NESNÁŠÍM svoje narozeniny- 4.ledna 1998 jako malý uzlíček štěstí...! Do svého druhého roku jsem nejraději spala, jedla nebo si "četla" na nočníku. A tak jsem rostla- naučila se chodit, naučila se, že některý věci jsou EE!, naučila se, že školka není jen "ta budova se kterou sousedíme", naučila se říkat si o svá práva, naučila se jak pít...(ze skleničky), naučila se , že bubáci nejsou (ale stále tomu nevěřím), naučila se takové ty nudné věcí, které PRÝ potřebujete k životu a naučí vás je v té ohromné hnusné budově s názvem škola, která je plná hrozných lidí, kteří si říkají učitelé, naučila se, že kniha je jako brána do jiného světe, která se musí otevřít, až jsem se najednou ocitla na prahu puberty, třináctiletá holka co miluje knihy, psaní, tanec a hudbu snad víc než sama sebe s jediným cíle.....
!!!!!!!!!!!!"BÝT SPISOVATELKOU!"!!!!!!!!!!!!

P.S. Článek je trochu chaotický a je psaný už hodně dávno, ale až budu mít čas, tak ho upravím, bohužel teď toho je na mě moc (škola a tak).

Velmi pěkné. Ani jsem netušila, že máme u kolonky věku stejné číslo.

Faunův labyrint? Uf, to je na mne příliš... Morbidní? To asi nesedí od někoho, kdo píše tak depresivní věci jako já... xD

Berenika: No, mě bude oficiálně čtrnáct až za dva dny, ale to už se nepočítá.
Já Faunův labyrint zbožňuju, byl to první film, u kterého jsem brečela.

Vida, mě v březnu patnáct.

Nu já ho vlastně nikdy nedokoukala do konce a jsem za to ráda.
Nápad má pěkný, ale na mě je v něm až příliš krve. Spíš se shodneme s Tolkienem. Jeho knihy jsou opravdu pěkné a to nejen Pán prstenů.

citace :

Jsem vášnivá spisovtelka, básnířka, školačka, tanečnice, blogařka...

Pěkné! Tanec je vášeň a láska na celý život Stejně jako psaní! Holt když člověk propadne umění...

Tajemná M napsal:

No, mě bude oficiálně čtrnáct až za dva dny, ale to už se nepočítá.
Já Faunův labyrint zbožňuju, byl to první film, u kterého jsem brečela.

Film si taktéž získal i moje sympatie. Zvláště soundtrack je hodně jemný a patří k mým favoritům. ;-)
Taktéž mám ráda Kinga a čtení knížek. ;-) Když mi bylo jako Tobě, také jsem psala (většinou díla, kteá skončila v šuplíku) a chtěla se stát spisovatelkou a novinářkou. Nakonec mě život zavál nejspíše jinam.

Tajemná Martinko, vítej na fóru. Doufám, že se Ti zde bude líbit.

A znáš skupinu Run Away My Son?
myspace.com/rrunawayy

Berenika: jeho knihy zbožňuju, nejvíc Hobita, je to taková moje srdcovka.
Kopretinka: Jé, děkuju za pěkné přivítání.
D@ve : Neznám, ale ráda poznám.
Le fille Ash: Tak, tak.