Skullka Nika Elricová

Jsem divná a šílená čtrnáctiletá upírka, co si v poklidu žije v gotickém sídle ve svém vysněném světě. Mám ráda knížky, hudbu, počítačové hry, jazyky (japonštinu a angličtinu), filozofování nad blbostma, anime a Japonsko celkově, blogování a svoje kamarády. :3

Mými úchylkami jsou viktoriánská éra, steampunk, kapesní hodinky, yaoi, Alenka v Říši divů, pohádky, otaku cony, Johnny Depp, krev, šílené šperky, divné oblečení, černá (rtěnka! :3) s růžovou a roztomilé věci.

Z hudby mám nejraději rock - Evanescence, Linkin Park, Powerwolf, Avril Lavigne, Tokio Hotel, Kerli a Coldplay. Pak mám taky ráda asijskou hudbu, hlavně Nanu Kitade, Kanon Wakeshimu, An Cafe, Vocaloidy a BigBang.
Moji oblíbení spisovatelé jsou Jacqueline Wilsonová, Darren Shan a William Shakespeare. Z knížek mám nejraději Moji sestru Jodie, Ságu Darrena Shana, Den trifidů, Percyho Jacksona, Richarda III., Erebos a Upíří polibky. :3
Moje oblíbené filmy jsou Finfing Neverland, Wall-e, Občanský průkaz, Avatar, Titanic a Karlík a továrna na čokoládu. Z anime mám nejradši Kuroshitsuji, Fullmetal Alchemist, Hetalia movie Paint it, White!, Howl's Moving Castle a Ouran High School Host Club. Z mangy zase Uzumaki, Hetalii, Gravitation a Kategorie: Stvůry.

Věcí, které nemám ráda není moc, ale stačí to. Jsou to vypatlané bárbínky a mucQařky, povrchnost, nafoukané lidi a tupé kolektivní sporty jako například fotbal.

Moje špatné vlastnosti převažují nad těmi dobrými. Jsem náladová, úchylná, tvrdohlavá, šílená, mírně egoistická a ráda do lidí rýpu, ovšem občas vystoupí na povrch i moje hodná stránka, která se nedokáže dívat na utrpení druhých. Jsem cholerický melancholik a optimistický pesimista. Jsem taky hrozná citlivka a romantička, což bude asi tím, že jsem Rak. Miluju svoje přátele a nikdy bych je nezradila.
I když se vám to možná nezdá, jsem hodně uzavřený a intovertní člověk upír. Často vnitřně tak depkařím, že bych mohla z fleku reprezentovat emaře - většinou proto, že si připadám osamělá. Ale vždycky to skrývám... se svými problémy se svěřuji jen určitým lidem.
A ještě jedna specialitka – věřím na osud, na nějakou vyšší sílu, ale většina náboženství mi přijde vyloženě směšná.

Byla jsem přijata v osmnácté vzducholodi, a jsem za to hrozně ráda. Počítala jsem minimálně s Repetitiem!

V životě se řídím hesly Nikdy neříkej nikdy, Život je boj, ale bojovat se musí a taky věc, kterou "učím" svoje postavy už prakticky od první povídky: Věř až do samého konce.

...a taky miluju psaní. Sním o tom, že se jednoho dne stanu spisovatelkou. Chtěla bych lidem svými příběhy něco sdělit, chtěla bych s nimi něco dokázat. Bohužel jedna z mých špatných vlastností je taky lenost, a proto, byť mám nápadů hodně, jich skutečně sepíšu jen zlomek.
Nejraději píšu pesimistické příběhy se šťastným koncem a nádechem fantasy.

Takže na mém blogu, byť by převážně povídkový měl být, zas tolik povídek nenajdete. Píšu tam hlavně svoje výkecy, občas dávám nějaké svoje patlaniny, fotky, recenze na všechno možné nebo filozofické kecy. Ale i přes to mám svůj blog ráda, je mojí součástí, stejně jako moje internetové já, které se už pomalu stává reálným. Když nevím kam s myšlenkami, jdu na blog, protože tam se můžu vypsat úplně ze všeho.

A kde že mě teda všude můžete najít, pokud jsem vás ani tímhle vším nezastrašila?

Jako ukázku z díla jsem vybrala prolog povídky jménem Pád. Je to sice fanfikce na Stmívání, ale je to jediná věc kteoru jsem kdy napsala a nemyslím si o ní, že si zaslouží spálit a popel zakopat hluboko pod zem. A navíc... je bez Belly.

Pád - Prolog

Víte, život je svině. A ani ne tak kvůli tomu, že nás jako lidi nutí snášet tolik bolesti. Je svině kvůli tomu, že nehraje fér hru. Často nás nechává v jakési iluzi - iluzi, že je všechno bezvadné, skvělé, úžasné, perfektní, dokonalé. Na jakoukoliv myšlenku, že by se něco mohlo pokazit, je odpovídáno arogantním smíchem: Ale prosím tebe, co by se asi tak mohlo stát?

Říká se, že štěstí je vrtkavé. Není naším úkolem být v životě šťastní. Pokud šťastní jsme, máme si toho vážit a čekat, ne, vědět, že to nebude navěky. Ale lidé tohle neví. Myslí si, že když jsou šťastní, je to tak správné. Proč by taky museli trpět? To není jejich povinnost. Ach, jak je naivní ta naše rasa…

Nemůžeme být šťastní věčně, ani kdybychom chtěli. Život je jeden nekonečný boj, kdy je vždycky někdo dole a někdo nahoře. Pak si ty dvě osoby vymění místo. Svět takhle zůstává v rovnováze. Je to jako, kdybyste celý život lezli na nějakou horu - je jedno, jak moc dobří jste, jaký máte výcvik, jaké máte cíle, jak vysoko jste se už dostali. Jednou prostě spadnete a budete muset začít od začátku. Jenže rozdíl je v tom, že někdo se moc vysoko nedostal - a tak ho ten dopad nebude tolik bolet. Jenže pokud jste se dostali už vysoko, pak je to pád velice krutý. A taky ho nemusíte přežít. Pády z výšek vždycky bolí víc - a hůř se pak šplhá nahoru, protože víte, jak blízko cíle už jste byli…

Možná, že moje přirovnání není přesné. Možná někdo leze celý život po horách a ani jednou nespadne. V horolezectví to tak fungovat nemusí - ale svět, svět, ten takhle funguje. V devadesáti procentech případů.

Když jsou věci bezvadné, skvělé, úžasné, perfektní a dokonalé a vy si myslíte, že už to nemůže být ani lepší, ale ani horší… A najednou přijde šok. Najednou vám někdo z očí strhne růžové brýle, podrazí nohy a vezme si věci, na kterých vám záleží. Někdy je jich jen pár - a někdy tím přijdete o úplně všechno.

Zrovna já to vím. Měla jsem všechno, co jsem si mohla přát - rodinu, přátele, kluka, domov, zdraví i hmotné statky. Byla jsem spokojená. Byla jsem šťastná. Až moc šťastná…

Tu noc, kdy to všechno začalo, si někdo vzal moje štěstí místo mě.

A svět byl tak opět v rovnováze…

U Wilsonové se naše zájmy neshodují, ale jsem ráda, že tu vidím dalšího člověka, který má rád Shakespeara. Četla jsi hry nebo přepsanou verzi třeba v knize "Z oříšku královny Mab" ?
(To bych nebyla já, abych nebyla zvědavá)

Obrázky jsou krásné. Pokud opravdu ukazují dvě stránky tvé osobnosti, budeme si rozumět xD Jsem ráda, že je tu další čtrnáctiletý člověk xD

Přiznám se, že "Z oříšku královny Mab" jsem nečetla... Převyprávěné verze čehokoliv nemám moc v oblibě. ^^'' Zkráceného Shakespeara můžu jenom v manga podobě, přes které jsem se k němu taky dostala. (Jó, Hamlet z budoucnosti, to absolutně sedí. )

Ano ano, to jsem přesně já... xD Teda takhle, já mám ve skutečnosti osobnost rozčtvrcenou, ale tak nějak se to dá shrnout do dvou.

Na tuto možnost jsem zcela zapomněla! Ano, i já jsem milovníkem mangy xD
Co se převyprávěných verzí týče, jediné, kde mi vyhovují, jsou ty pro původní divadelní hry. Z oříšku královny Mab je pěkná kniha, ale já preferuji samotné hry. Hůř se to čte, ale zároveň to má své kouzlo.

Ano, přesně tak, přečíst si originální hru je nejlepší... je fakt, že to trvá dýl, ale na druhou stranu je to takové... hrozně specifické. Osobně si ráda čtu Shakespeara v různých překladech, od těch nejstarších po nejnovější... například od Hilského jsou překlady nejčtivější a nejvtipnější, na druhou stranu třeba od Urbánka to má zase takovou starodávnější, dobovou atmosféru. ^^

Já jsem pro překlady od Urbánka. Abych se přiznala od Hilského jsem ani žádné nečetla. Za čtení stojí ale i ono shrnutí od Vrchlické. Sice je to spíše pro mladší než pro ty, kteří v Shakespearovi opravdu naleznou zálibu, ale... I tak je to příjemné.