Přezdívka: Nancy Farraigeová
WWW: barka-ma-v-mori-nekonecna.blog.cz
Kontakt: Nanciin.mejl@seznam.cz Něco o mně: Můj pohled na svět by se dal shrnout do dvou vět. Jediné, na čem opravdu záleží je láska; a že krásu je třeba chránit. A když říkám krása, mám na mysli tenhle svět, tuhle planetu a lidi, kteří na ní žijí - a umění. To je ta pravá krása. A protože kreslit, ani zpívat pořádně neumím, a také protože jsem už ve školce milovala příběhy, a doufala, že jednou nějaký sama stvořím, snažím se hlavně o literární tvorbu.
Ukázka z tvorby: Je to taková nesrozumitelnost, ale nic lepšího zatím nemám.
"Vyprávěj mi příběh."
Tak dobře. A o čem?"Přece o Něm."
Dnes ne."To říkáš vždycky!" dopla nespokojeně nožkou. "Proč mi to nechceš vyprávět? Já to musím vědět!"
Jednou to pochopíš. A až ten den přijde, bude to konec. Konec pro mě, pro tebe, i pro Něj. Konec všeho.Zahihňala se. "Mluvíš divně. Nerozumím ti. Jak by mohl být konec? Copak se na to nedá zvyknout?"
Možná. Ale i tak, pak už to nebudeš ty. Už by to byl někdo jiný, ne ty, Nevinnosti.Vztekle nakrčila nosík. "Neříkej mi tak hloupě."
Je to tvé jméno."Jsem Hermiona."
Usmál se a sklonil hlavu, aby jí posvítil na cestu. Hřejivé žlutá záře na okamžik zatančila po trávě a zaleskla se na spadaném jehličí. Pak se ale na ni podíval vážnýma očima.
Kde jsi na to přišla?Provinile sklopila oči. "No, od nich..."
Nemyslíš snad...?"Jo, od lidí." Vzdorovitě vystrčila bradu a zkřížila ruce na hrudi. "Z toho co si vyprávějí. A co čtou. Líbí se mi to.
Vždycky jsi měla ráda příběhy. Zastavil se chvilku za myšleně hrabal kopitem v zemi. Kdo je to ta Hermiona?"Je to strašně chytrá holka, nejlepší ze třídy. Chodí totiž do školy, kde se učí kouzlit..." Rozpovídala se. Její zvonivý hlásek byl jako někonečný proud, vodopád a on mu trpělivě a tiše naslouchal, jen občas se pro sebe pousmál.
Až nakonec došli k jezeru. Tam se konečně odmlčela a usmála se při pohledu na párek motýlů poletujících na břehu. Nadšeně se otočila a otevřela ústa, aby mu něco řekla, ale on jí naznačil ať je potichu. Sevřela rty a naklonila hlavu na stranu. Odkudsi zněla hudba. Tichý zvuk flétny, tajemný a melodický, vzdálený a nepolapitelný a přece se jí zdál tak známý. I motýli zřejmě zaujal, takže se rozletěli po zvuku. Dívenka se ohlédla za svým průvodcem a pak se oba vydali za motýli. Jen o kousek dál našli zdroj hudby.
Co tady děláš?Odtáhla flétnu od úst a obrátila se k němu. Několik havraních pramínků jí přitom spadlo do tváře.
"A co ty?" zeptala se. Její hlas byl ostrý jako nabroušená dýka a přece podivně svůdný a něžný.
Jak se mne vůbec můžeš takhle ptát?"A jak ty mne? Cožpak jsi už zapoměl?"
Zatřepal hlavou, až mu bělostná hříva sklouzla po zádech a škubl ocasem.
Já nezapomínám.Děvčátko se na ženu zvědavě dívalo. Přihopkalo k ní a sedlo si na břeh do trávy.
Žena se na ní pousmála. "Jakpak ti říkají, maličká?"
Lidé už na ní nemyslí tak jako kdysi. Není moc takových, kteří by jí ještě nějak nazývali. Ale já jí říkám její pravým jménem-Nevinnost."Tak ty jsi Nevinnost?" pohlédla žena na děvčátko. "A jestlipak už ti někdo řekl o Něm?"
Děvče našpulilo rty. "Nechtěl mi o Něm říct."
Žena se obrátila k jednorožci. Ten jí pohled tvrdě opětoval.
Neměla by to vědět. Nebyla by už tím, kým je. Dost na tom, že už na ní lidé zapomínají. Ty máš snad jiný názor?"Nestarám se o to, co bude. To je ostatně tvůj úděl. Já pouze jsem a stále budu, dokud bude poslední člověk dýchat, protože jsem stále jejich součástí. S nikým nebojuji, snad jen s hloupostí."
Ty ne. Zato ona v lidech stále bojuje. Bojím se, že jednou s Ním prohraje."Nevěřím, že by jeden z nich jednou prohrál." Pak se však zarazila a upřeně se zahleděla mezi stromy. "Přichází." Oznámila stroze.
Všichni tři se obrátili k lesu. Jednorožec i žena uviděli vysokou postavu v kápi doprovázenou černým psem. Ale dítě, to nevidělo, ani neslyšelo nic.
Buď zdráv starý brachu. Zasípala postava.
Jak se ti daří, Osude?Jednorožec švihl ocasem.
Jako vždy, od počátku věků.
Žena vstala. "Buď zdráv i ty, Krutosti," podívala se na psa, "i ty, smrti."
Postava si ji změřila pohledem.
Neznám tě. Jaké je tvé jméno?Žena se na něj podívala a pak se usmála. Zaklonila hlavu a smála se, hlasitě a nespoutaně, divoce a přece s jemností, podivným smíchem, který se podobal křiku krkavců a řevu šelem a zároveň zpěvu ptáků a té nejlíbeznější hudbě.
Znovu se podívala Krutosti zpříma do očí. "Já pouze jsem a stále budu, dokud bude poslední člověk dýchat, protože jsem stále jejich součástí. S nikým nebojuji, snad jen s hloupostí. Díky mě umějí lidé zpívat a malovat, díky mě píší knihy a skládají básně. Naučila jsem je smát se i plakat, nenávidět i milovat. Naučila jsem je vidět krásu. Díky mě si vyprávějí příběhy. Ty se ptáš na mé jméno? To bys chtěl vědět, co?"
Na závěr pár mých vzorů, nebo prostě lidí, kteří mě nějakým způsobem inspirují, či oslovují: Angie Sageová, mistr Yoda, Joanne Harrisová, C. S. Lewis, Naruto, sir N. Winton, Ch. Dickens a W. Shakespeare.
Předmět: Nancy Farraigeová 
