M. Phoenix

Jméno:
eM. nebo M. To písmeno má pro mě řadu skrytých významů a jsem toho názoru, že k oslovování bohatě postačí, alespoň prozatím.

Vzhled:
Proměnlivý, zejména pokud jde o barvu vlasů. Tu a tam do černa, tu a tam do zelena, do modra či do fialova, většinou však v ohnivých barvách, neboť ty mi dodávají největší sílu a nejlépe mi sedí. Jsem drobek, ale ráda vyčnívám - jsem trochu exhibicionista. Vlasy mám krátké a věčně rozčepýřené. Pleť světlou, v zimních měsících až nezdravě působící, to proto, že mi chybí sluneční svit. S jeho příchodem se ale obvykle rozzářím. Oči modrošedé.

Na palubu lodi jsem přišla s vlasy - jak jinak - ohnivě oranžovo-rudými. Jednotlivé pramínky dosahovaly po ramena a po levé straně tváře se mi svíjel drobný zapletený copánek, pro nějž mě mí dřívější přátelé škádlivě nazývali 'padawanem', ale většinu vlasů jsem si dávno ostříhala do kratšího mikáda, neboť jsem byla vždy milovníkem pohodlnosti.

I má volba oblečení tomu odpovídala. Tmavé manšestrové roury, dlouhý, vínově rudý, pletený svetr s bambulkami (miluju bambulky!), kaštanově hnědá šála a converskám podobné botky od Riekra s kožešinou uvnitř. Prostě teplá, podzimně laděná výbava. To jsem celá já, zmrzlík, co se nejradši ze všeho pořádně zachumlá do měkkoučké bavlny.

Charakter:
Náladová, nestálá, vášnivá, mnohdy až přehnaně přemýšlivá, otevřená, upřímná až to bolí, rádoby vtipná, často nervózní, přidrzlá, někdy pěkně sprostá.

Měním se vteřinu od vteřiny. Někdy si připadám vyhasle a jindy planu všemi možnými vášněmi. Někdy mám pocit, že zevnitř shořím nebo že spálím všechno kolem sebe, to když se rozběsním. Ale vcelku jsem milá osoba, vstřícná a přátelská. Ráda poznávám nové lidi. Ráda se učím. Jsem hudební maniak, anglofil, grammar nazi a ukecaný minimalista, zbožňuju šachy, horké koupele, psaní, čtení, procházky na čerstvém vzduchu a nikdy nekončící cívění do hvězd.

Schopnost:
Jsem fénix, to znamená ohnivá bytost. Dokážu komunikovat s ohněm. Ne že by mě nějak zvlášť poslouchal, nezadávám mu žádné příkazy, dokonce mi kolikrát ani neodpoví na mé dotazy – na nějakou hlubší plodnou konverzaci je až příliš nestálý - ale jsme ze stejného těsta. Časem z nás mohou být i silní spojenci, dokážu-li si získat jeho přízeň.

Životopis:
Všechno to začalo mou vášní pro oheň. Sluneční svit jako by na mě působil stokrát silněji než na druhé. Stačilo pár paprsků a mně se dobíjely baterky. Jako mnohé, i mě vždy fascinovaly plamínky svíček. Jenže narozdíl od mnohých, jen moje prsty jako by jimi dokázaly pohnout, jen má vůle, pokud jsem se opravdu soustředila, jako by je přiměla tančit, jak se mi zachtělo, a nikdy mě nespálily, jen hřály a hřály...

A pak ty táboráky. Hodiny jsem dokázala sedět na samém kraji hranice, kam se jiní neodvažovali. Spálíš se, říkali mi. Shoříš. Ale já věděla, že mi oheň neublíží. Ne že bychom byli velcí kamarádi, ale toleroval mě ve své blízkosti.

Jak jsem se dostala na vzducholoď:
Sama nevím. Celý život jsem měla pocit, že tenhle svět není pro mě. Slyšeli jste někdy o Peterovi Panovi? Já ano a měla jsem vždycky zato, že někde na mě čeká nějaká loď, která mě odnese pryč od vší té všednosti, která tíží a táhne k zemi. Že to bude právě vzducholoď, která mě i se všemi mými sny ponese vzhůru ke hvězdám, to jsem netušila. Ale mám pocit, že právě teď a tady,ve chvíli, kdy jsem v polospánku vstoupila na její palubu, můj život teprve začíná...