***

Pod polštář beze snů
se snažím vtěsnat snění
neb nespoutalo tmu,
co pod postelí není.

Kamkoli hledím mlčky,
kde chybí prázdno stropu.
Věta bez vykřičníku, tečky,
za sebou nezanechá stopu.

Mám otázky, však odpovědi
mi chybí víc než ty.
V noci jsem jako u zpovědi,
v náručí samoty.

Skrz další dny a další chlad
a další touhy po blízkosti
mne nutíš objímat
plyšové hračky ctností.

Klidný svět nelze dát
někomu, komu chybí,
touha jen rozehrát
hru, ve které jsou chyby.

Pro pěkné sny tě toužím alespoň obejmout,
přestože nejspíš zraní mne existence pout.