Přezdívka: Opti-Mystique
WWW:opti-mystique.blog.cz
Kontakt:mail (nový, určený na blogy apod.) - above-the-wires(zavináč)seznam.cz
ICQ - 376-312-188
Něco o mě: Autoportrét:
Moje pravé jméno je Lucie, chodím na gympl, v květnu 213 maturuji a snad se mi podaří dostat na medicínu. Jsem rozený Moravák a jsem na to náležitě hrdá! Ehm, národnost při sčítání lidu byla taktéž moravská a Brno je pro mě nejúžasnějším městem... ^^ Přesto mám jisté choutky po vysoké zkusit život někde za kopečkama, konkrétně ve Finsku, které je pro mě něco jako vysněná země, takže se učím finsky a denně o tom sním
mezi mé další srdeční záležitosti patří formule a tenis. F1 je mou víkendovou záležitostí už hezky dlouhou dobu, tenisu jsem přišla na chuť až v posledním roce. Nemusím doplňovat, že ani jedno nepraktikuji, ale sportuji pouze gaučovně
Velká část mého ,,přežívání" je závislá na hudbě, ve které si zatím hledám svůj styl. Nejdéle mě asi drží Sum 41, Sunrise Avenue, Thrice, Nirvana a úžasná brněnská kapela Animé. Takže možná něco do rock-alternative-indie stylu? Kdyby se mi do toho ,,nepletl" Tomáš Klus, tak by se mě dalo zaškatulkovat snadněji... Ale i on si mě drží už pár let
Když mě má někdo popsat, tak většinou používá slova jako ,,zmatkařka", ,,snílek", ,,optimista" případně ,,zarputilý čtenář". Něco pravdy určitě bude na všem, ale stále jsem ve věku, kdy se člověk mění, takže to, co řeknu teď, za měsíc už nemusí platit.
Nejjednodušší by asi bylo mě poznat a utvořit si obrázek na vlastní pěst...
Ukázka z blogové tvorby: Moje ,,tvorba" je veeeelice rozmanitá
Občas si říkám, že až příliš přeskakuji od jednoho tématu k druhému a že bych se někde měla zastavit.
Tákže, co se u mě na blogu dá najít?
Předně asi
obrázky:
Dále nejrůznější ,,
reportáže" - jak já to nazývám. Z koncertů a podobných akcí. Jednu dobu i z Velkých cen F1
Blog mi slouží také jako skladiště výtvorů z
korálků...
... jako
deníček ...
... případně úložiště nejrůznějších
psaných věcí. Jak úvah, občas povídek nebo i básniček.
Jako příklad tohoto druhu jsem vybrala ,,povídku" s názvem
Nekončící jaro, kterou jsem psala v březnu roku 2011.
Žil byl, jako vždy. Bylo léto a on se šíleně potil. Nesnášel léto. Z domu vycházel většinou jen v noci, ale dnes udělal výjimku. Možná to byla dokonce osudová chyba, která mu měla změnit celý život. Kolem něj byly samé rozzářené tváře. Děti měly prázdniny, všichni se radují a smějí. On je nechápal a oni nechápali jeho. Procházel se ulicemi ve svém dlouhém černém kabátu. Přál si, aby toto strašné období konečně skončilo. Aby už nastalo to, na které se tak těšil.
Žil byl, jako vždy. Byl podzim a on byl promoklý na kost jakoby právě vylezl v oblečení ze sprchy. Už mnoho dní nepřetržitě pršelo a on měl pocit, že už nikdy nepřestane. Procházel se ulicemi jako celý rok. Kde je ta poetika? Kde všichni mají ty nádherné barvy podzimu? Byl podrážděný, mokrý a právě v této chvíli mu v hlavě začala klíčit TA myšlenka.
Žil byl, jako vždy. Byla zma a on se celý klepal. Jeho plášť byl příliš tenký a nedokázal ho ochránit před chladem. Procházel se ulicemi a míjel samé zimou zčervenalé tváře. Najdnou ho zasáhla sněhová koule a kolem něj zazněl dětský smích. Nechápal, co je na tom tak směšného, ale jen kvůli nim se pousmál, nechtěl je vystrašit. Ale přesto mu už bylo naprosto jasné, co musí uělat, ale stále se bál - neměl dost síly.
Žil byl, jako vždy. Tentokrát se cítil nesmírně šťastný, tak jak dlouho ne. Bylo jaro a on věděl, že v této chvíli by chtěl žít napořád. Stromy začínaly pučet, všude kvetlo jarní kvítí, ptáci zpívali a on v sobě cítil lásku ke všemu kolem. V této chvíli nebyl takový mrzout. Chtěl aby všichni byly šťatní tak jako on. Ano. Udržet tuto chvíli navždy - to by bylo řešení. Na podzim o tom vážně začal uvažovat a v zimě mu to bylo naprosto jasné. A teď už byl připravený to udělat.
Žil byl ... ale rozhodně jinak než předtím. Prováděl tajemný a téměř ztracený rituál. Nevěděl, zda ho dělá správně. Ovládnutí přírody a chodu celého světa není vůbec lehké. Ale cítil, že je na správné cestě. Že to zvládne. Že už bude konečně spokojený. Dokonce mu bylo jedno, jak bude reagovat okolí - však oni si časem zvyknou. On chtěl jen jaro. Jaro, které už bude trvat napořád. Vyřkl poslední formuli a viděl kolem sebe silnou zář. Zavonělo tu kytkami a jarním deštíkem. Cítil, že rituál je u konce. chtěl udělat krok, aby se vypravil na první procházku nekončícícho jara.
Žil byl, teď a navždy. Jeho kořeny prostupovaly mnoho metrů hluboko, kůra na jeho kmenu byla neporušená a jeho rozložitá koruna s velkými listy vytvářela stín nebo úkryt před deštěm pro mnoho živočichů. Nevěděl, co se mu stalo, ale tušil, že s rituálem přecijen nebylo něco v pořádku. S přírodou by si niko neměl zahrávat a i když je jaro krásné, důležitá jsou i ostatní období. Teď už to věděl. Příliš pozdě...
Na závěr ...
... bych chtěla přidat jeden citát, který se stal mám životním mottem.
Nalezla jsem ho napsaný rukou na přebalu cédéčka Sky above the wires od Animé.
,,There's a sky above the wires. Please don't give up."Nevím, proč mě tak zaujal... jsou prostě nějaké věci mezi nebem a zemí...
(A nemyslím tím letadla
)
Předmět: Opti-Mystique 
).