Stroskotaná Aethera

First topic message reminder :

Na jednom zo vzdialených južných pobreží planéty, kde býva večne tma, stroskotala po prepade loď plná nebohých nešťastníkov, Aethera. I napriek tomu je tam však pre prítomnosť mesiaca, ktorý odráža slnečné lúče, dostatok svetla nato, aby tu mohli existovať tiene, avšak nie v hojnom počte.

"Omyl, to vy by ste nemali podceňovať nás. Strach, ktorý k boju využívala napríklad Isabel, bol síce prehnaný, ale neobávať sa vôbec. To bude dôvod, prečo prehrajete," hovoril som už v absolútnom pokoji, bez náznaku emócií, skoro ako keby tu stál niekto iný.
Naozaj dúfa, že by som tou bariérou neprešiel, keby som chcel?
"Och, ešte jedna poznámka," dodal som po chvíli.
"Narozdiel od Isabel ako svoje "médium" nevyužívam ľudské telo. To je iba také malé varovanie," prehovoril som pri pohľade nato, ako na mňa padá stožiar, ktorému som sa vôbec vyhýbať nemusel. Okamžite potom, čo ma totiž zasiahol, som sa vedľa z akejsi čiernej substancie zasa zložil.
"Pravidlá určuje iba jedna osoba. My sme len hráči. To mi pripomína, na vašom mieste by som veľmi neničil loď. Ako náhle sa totiž definitívne potopí, i tak bariéra ostane, takže sa všetci bez možnosti úniku utopíte. Varujem vás, pretože keby sa to bolo stalo, nebola by žiadna sranda."

Usmál jsem se, když skrze knížete prošel dřevěný sloup.
Jakmile se začal tvarovat hned vedle z těch jeho odporných přívrženců, nebo co to bylo, nastala má chvíle. Rychle jsem se přesunul za jeho záda. A jakmile dokončil větu, seknul jsem mu lehce po stehně, nechtěl jsem mu moc ublížit, tentokrát jsem si to chtě vychutnat i já.
"Ale na to my si hrát nebudeme. Oba jsme na to až moc staří..."
Jakmile jsem tak udělal, ať jsem se trefil či ne, odskočil jsem zase kousek od něj.
"Nečekal jsem, že budete až tak expanzivní druh, kdo by si to myslel... Ale když o tom uvažuji logicky, dává to celkem smysl. Parazité se dobře rozrůstají, když mají potřebné prostředí. Bohužel pro vás, jako jeden z mála draků ještě žiju já. A ty víš, co to pro vás znamená.
Na mě neplatí ty vaše tělo netělo schopnosti, zasáhnu tě tak jako tak!"
Usmál jsem se a opět jsem si olíznul rty, začal jsem to dělat nějak sám od sebe...

Stál sem za barierou kterou vytvořila eM. Mrzelo mě že se nemohu zapojit do boje i když vím že bych jen překážel.
eM, Eserath a Matt se o to postarají...musíme jim věřit.... řeknu nahlas a snažím se aby to vyznělo optimisticky.
Doufám že stíny porazíme a budeme se moci vrátit v klidu domů... pomyslím si v duchu a čekám jak se situace vybarví a doufám že to bude v náš prospěch.

Stál som pred Ell a chránil ju štítom. Očami som sledoval Kaeho a bol vždy pripravený vytvoriť bariéru kolo neho ak by sa niečo stalo. Začínalo ísť do tuhého. V celku ma to štvalo, že nemôžem nič urobiť.

Chytila som sa Pietrovičovho trička a pevne som sa ho držala. Vrelo to vo mne, každý závan krvi vo mne prebúdzal zvieratá. Roztriasla som sa a jednu ruku som si priložila na tvár. Moje oči menili farbu a zreničky sa raz sťahovali, inokedy rozťahovali. Kusla som si do pery a ruku som z tváre dala dole. Pevne som ju stisla do päste až som si prerezala dlaň. Nechcem im ublížiť, nechcem im ublížiť, nechcem... nie nie nie.... Sklonila som hlavu a pevne som sa držala Pietrovičovho trička.

Jednou rukou som obchytil Ellu a druhou som nás bránil štítom."Neboj...bude dobré...Hlavne kľud, musíš vypnúť schopnosť." poviem a pozriem na ňu. Usmejem sa a dúfal, že všetko bude dobré.

Von-tu-tlamu-nezavře, cedila jsem skrz zuby a ohnivá bariéra se zničehonic rozdvojila. První, bližší stěna zůstala stát na svém místě a bránit mé přátele, druhá se rozjela směrem ke stínu, rozhodnutá nezastavit, dokud neprojde skrz něj nebo přes něj, to se uvidí. Do toho jsem od stěny oddělila cca šest fireballů, které se všechny vyřítily jeho směrem a mířily mu převážně na hlavu, ale i na hruď. Každou chvíli ho tedy zasáhne stěna tvořená zuřivým ohněm a několik ohnivých koulí.

Potila jsem se už jako herec a ztěžka se mi dýchalo, začínaly mě bolet ruce a ramena, ale to nebyl důvod polevit. Strach? Nebyla pravda, že jsme se nebáli. Ale strach není vždycky ochromující. Není vždycky smrtelný. Strach člověka posiluje. Strach o vlastní život ho vybičuje k věcem, jichž by se normálně ani nenadál. A strach o život přátel? Kdo ví čeho všeho díky němu budeme schopni...

Pálilo mě za krkem, tak jsem vztekle zavrtěla hlavou a dál se soustředila na to, co právě dělám.

Vôbec ma neprekvapovalo, že ma bol Eserath schopný zraniť, rovnako ako ani fakt, že na mňa eM zaútočila. Na jej útok som však podobne ako predtým vôbec nereagoval, naopak. Po kontakte so substanciou, z ktorej bolo tvorené moje telo, všetok oheň akoby zmizol. Blbosť, pravdou bolo, že sa jednoducho pripojil k môjmu "telu". To bola moja schopnosť.
"S tebou sa nebavím, dievča," jediným pohybom ruky sa moje nohy akoby scelili s loďou, následkom čoho eM obklopili drevené dosky. Mohla ich zapáliť, ale keďže sme na lodi, zhorela by tak isto. Minimálne som chcel vidieť, či je schopná podobným spôsobom prežiť.
"Tak, späť k tebe, dráčik," pohliadol som naspäť jeho smerom.
"Kamarátka ti posiela darček," moja ruka sa sformovala do tvaru dela, z ktorého vyšiel všetok predtým absorbovaný oheň, prekvapivo však nie na Eseratha, ale na Matta, obklopujúc ho zo všetkých strán.

He?, hekla jsem překvapeně, když mě obklopily dřevěné desky a odřízly mě od ostatních. Snažila jsem se zpacifikovat své myšlení a neudělat nějakou blbost. Je to dřevo. Shouldn't be a problem, usoudila jsem. Přiložila jsem tedy svoje ruce k deskám a zavřela oči. Vší silou vůle jsem se soustředila na to, abych svůj oheň koncentrovala do přesně určeného místa, tak, jako jsem to ještě nikdy předtím nedělala. Následkem toho bylo, že v deskách se v mžiku jako laserem vypálil obrys. Křivý, nebyla jsem žádný truhlář, ale přesto postačil na to, abych mohla ten nepravidelný ovál vykopnout a vystoupit z obležení.

Jakmile jsem tak učinila, viděla jsem, jak kníže posílá můj oheň na Matta. Tak to ani nápad, frajere, oheň je můj, zavřískla jsem a švihla rukou, takže plameny, řítící se na Matta, se odklonily od směru a rozplynuly se ve vzduchu.

Nato jsem po knížeti vypálila další firebally. Bylo mi jedno, že je jednou absorboval. Třeba napodruhé nebude mít takové štěstí.

Jakmile pohltil eMiin oheň zarazil jsem se.
"Tak tohle je tvoje schopnost, Isabel se uměla pohybovat skrze stíny, ty jelikož nemáš vlastní tělo, absorbuješ vše v okolí... Chytré..."
Vycenil jsem zuby a podíval se, jak eM pěkně odvrátila jeho útoky.
"Jak vidíš, nebudeš to mít tak lehké..."
Ihned po doznění slova jsem zmizel z místa, rychle jsem se dostal na bok lodi a odtud jsem se odrazil od zábradlí, abych letěl přímo na knížete, ale ne přímo na něj, jen tak, abych proletěl těsně kolem něj a s napraženými drápy jsem se jej chystal seknout do zad, nemohl jsem zaútočit přímo, jelikož by mohl využít oheň, který poslala eM. Proto jsem využil tenhle rychlý útok, abych ho zasáhnul v letu a okamžitě poté doskočil dále.

Pohliadol som smerom naokolo ešte než Eserath vyrazil mojim smerom, neprejavujúc však prekvapivo žiadne emócie.
"Nezdá sa, že by ste chápali, čo sa tu deje," nemohol som si odpustiť poznámku pri pohľade na ďalšie na mňa letiace ohnivé gule. Vtom však vyrazil Eserath, ktorého rýchlosť bola prekvapivo ešte vyššia než predtým. Nechal som sa však zámerne zasiahnuť ohňom, ktorý sa následkom toho zapálil na mieste, na ktorom som stál a spôsobil tak to, že v snahe zabiť ma Eserath skočil rovno do ohňa, vzhľadom na ktorého prítomnosť som sa ja rozpadol a zasa v podobe tej zvláštnej substancie zhmotnil na inom mieste.
"Dovoľte mi to teda objasniť. Vaše útoky nemajú zmysel," ruku som priložil na jedno z miest bariéry obklopovanej tieňmi, následkom čoho sa Eserathova predchádzajúca rana okamžite zhojila.
"Nikto z vás ma nemôže zabiť, dokonca ani dráčik. Obetoval som všetky svoje výhody ako knieža, všetky možnosti transformácií, premeny, efektívnych útokov, tvarovania, proste všetkého. A výsledok? Stal som sa najnezraniteľnejším a tým zároveň najsilnejším z nich."

Herdek lidi, přestává mě to bavit. Proč tady toho chvástala prostě nenecháme, ať se třeba udáví tou zpuchřelou lodí?, houkla jsem na ostatní. Polévalo mě čím dál nesnesitelnější horko a docházely mi nápady. S čím taky bojovat, když může nepřítel všechno sebrat a využít proti vám? Pak jediná zbylá možnost je nebojovat vůbec ničím. Ideálně sebrat mu všechny dostupné zbraně. Nebo ho obklopit něčím, co absorbovat nechce. Ale co by to mohlo být? Nic mě nenapadalo.

Prosvištěl jsem hořícím něčím a ucítil jsem na ruce až příliš velkou teplotu, zasyčel jsem a začal jsem divoce máchat rukou, abych ten žár zmírnil. Matt mě natolik zrychlil, že jsem málem přeletěl skrze loď, ale druhou rukou jsem se zaryl do zábradlí a tím jsem se udržel na lodi. Okamžitě jsem zkontroloval postiženou ruku a vypadala v pořádku. Sice trochu ožehlá, páchla po spálenině, ale bylo to v pohodě. Tenhle kníže byl pěkný oříšek, ani se schopností zranit ho fyzicky to asi nebude stačit...
Dostal jsem nápad, pokud by se mi povedlo jeho tělo alespoň nějak rozdělit a udržet ho od té bariéry, mohli bychom jej částečně oslabit. Okamžitě jsem se rozešel zpátky ke knížeti, a když jsem byl několik metrů od něj, už jsem se rozbíhal.
"Když tě nejde porazit, změníme strategii..."
Skočil jsem přímo po něm a sekl tak, aby rána směřovala od hrudi k hlavě, snažil jsem se, abych přeťal hlavu a tu poté mohl chytit... Jediný, kdo teď něco mohl udělat jsem byl já...

"Chvástal? To prosím nie, my necítime potrebu sa chvastať. Tá vlastnosť prináleží ľuďom a my, nočné mory, jej nerozumieme. Hovoríme vám, jak to je a preto môžem povedať jedno - v kondícii, v akej práve teraz ste, nemáte najmenšiu šancu ma poraziť," než sa ku mne Eserath i napriek rýchlosti, ktorú získal, stačil dostať a odťať mi hlavu, vytvorila sa predo mnou obrovská drevená ruka, ktorú bol síce Eserath schopný poškodiť, ale pre hrúbku nie úplne zničiť. Tá ho následne po mojej vôli pevne schmatla a zovrela, znemožňujúc mu tak akýkoľvek pohyb. Tlak bol priveľký nato, aby bol i po prípadnej záchrane ešte schopný bojovať.

To je zajímavá věc, protože já mám pocit, že pořád-jenom-kecáte, zahulákala jsem přerušovaně, jak jsem na jeho dřevěnou ruku vyslala několik drobných plamenů. Hlava mi mohla prasknout a hučelo mi v uších, jak jsem se soustředila, abych spálila jen ji a nedotkla se přitom Eseratha. Na kapitána mi sahat nebudeš, ty sketo!, zasyčela jsem, jak se ruka pod náporem mých schopností začala drolit a uvolňovat stisk.

Když jsi tak dobrý v podávání informací, řekni mi - jak tě tedy zničím?, sykla jsem vztekle a čekala na odpověď.

Vytřeštil jsem oči, ale už bylo příliš pozdě, kvůli tomu, že mě Matt nadlehčoval, jsem nedokázal ovládat svojí rychlost a vletěl jsem přímo do pasti. I když jsem se proti tomu rozehnal vší silou, způsobil jsem škody, ale stejně mě chytil.
"Sakra! Jak se opovažuješ, ty špíno!"
Snažil jsem se z toho vyprostit, ale jelikož mi uvěznil ruce podél těla, neměl jsem jak. Ten tlak, jakým začal působit...
"Aaa!"
Zařval jsem hlasem, který byl směsicí zuřivosti, zoufalství a odporu. Ale na nic jsem se nezmohl, začal mi vytlačovat poslední zbytky vzduchu z plic a já, ač nerad... Omdlel jsem. Jakmile jsem ztratil vědomí, mé tělo se začalo transformovat zpátky, rohy začaly mizet, šupiny taky. Jediné, co po přeměně zbylo, byly 2 velké, trochu zahojené rány na čele, byly jen uzavřené, aby nekrvácely, na víc se moje regenerace prozatím nezmohla...

A dost, procedila jsem vztekle skrz zuby a vrhla všechnu svou sílu proti stínové bariéře. Ne proto, abych je spálila, ale abych je oslnila tím největším možným světlem, jaké dokáže taková ohnivá show způsobit. Světlo stíny plaší. Dokážeme-li v bariéře protrhnout díru, může nás Matt zrychlit a dostat nás co nejdřív k loďkám. Nebo nás všechny odlehčit natolik, abychom mohli přeletět. Možná bych zvládla nějaké ohnivé trysky, abych to ještě víc urychlila. Stín by nás mohl možná honit, ale používal-li jen co měl kolem sebe, pak proti dřevu jsem mohla bojovat a přímo na něj už bych pálit nemusela. Oheň by tak proti mým přátelům použít nemohl.

Technika eM mala účinok, drevená ruka bola skutočne nútená Eseratha pustiť skôr, než ho stačila definitívne rozmliaždiť. I napriek tomu to však stačilo na jeho omráčenie.
"Hooo, celkom chytré," poznačil som smerom k tomu, čo práve eM urobila s mojou bariérou, čím pochopiteľne tak ako si myslela skutočne vytvorila akúsi trhlinu. V ten istý moment som však neprestával s útokom a úderom do najbližšej steny paluby som vytvoril niečo ako tupý drevený kôl, vyračiaci priamo spopod Matta, uštedrujúc mu tak priamy zásah do brucha s úmyslom ho tak isto pripraviť o vedomie.

Ty tvoje hrátky s dřevem..., zavrčela jsem a mozek mi pracoval na plné obrátky. Rozeslala jsem tak po celém jeho nejbližším okolí plameny, které pokryly všechno, čeho se teoreticky mohl dotknout, a začaly ho spalovat. Byla jsem odhodlaná nenechat mu nic, co by mohl použít k boji. Samozřejmě se přitom držely v dostatečné vzdálenosti od mých přátel. Je mi jedno, že údajně nemá fyzické tělo, na něčem ty jeho hadry držet musí, nějakým způsobem se dotýká věcí kolem sebe, takže alespoň v určitých okamžicích na něm něco fyzického být musí. Je mi jedno, co to bude, ale najdi to a spal to!, ječela jsem na ten oheň ve své mysli a hlava mi třeštila. A jestli ho ještě necháš na tebe sáhnout a projít skrz, tak jsme skončili, jasné? vyhrožovala jsem směrem k plamenům, které stín dokonale obléhaly.

S obavami jsem přitom sledovala Matta. Je to bojovník, ten už nějaké kopance přežil. Zásah do břicha mu možná vyrazí dech, ale určitě ho neochromí na dlouho. Zároveň jsem sledovala Eseratha. Jak dlouho může být drak mimo? Proč tu sakra nemáme nějakého healera? A vůbec, proč tu není někdo s mentálními schopnostmi, k čertu?

"Dvaja dole, štyria ostávajú," vyriekol som pri pohľade na Matta, sústrediac sa tentokrát na oheň. Natiahol som ruky do oboch strán, pohlcujúc ho tak všetok do seba, vytvoriac tak z vlastného tela obrovskú, ohnivú príšeru, pokrývajúcu takmer celú loď. Rázom vyzeralo moje "telo" úplne inak ako doteraz.
"Dúfam, že teraz už vidíte, akí ste v porovnaní s kniežatami neschopní. Povedal som to raz a poviem to znova, ten súboj proti Isabel bola iba obyčajná fraška na jej odstránenie. Nikto z vás, absolútne nikto, nemá na nás, 4 skutočné a jediné kniežatá nového sveta, ani len najmenšiu šancu. Tak, dokončme prosím tento súboj skôr, než sa unudím na smrť."