Kapitánova pracovna a kajuta

Kapitánovy soukromé komnaty, tedy částečně. Celá místnost je totiž rozdělena na dvě části.
Větší část tvoří pracovna, do které vejde snílek, pokud se rozhodne navštívit kapitána osobně. Otevře-li pro loď charakteristické dveře, ocitne se ve čtvercové místnůstce, hned u dveří jsou křesla a pohovka, takže si může udělat pohodlí mezitím, co bude čekat na kapitána. Stěny jsou vytapetovány prapodivnou tapetou a v každém koutu jsou skříně s knihami, mapami a kompasy. Stoly jsou zde opravdu nápaditě vyřešeny, jelikož je tvoří stalé seříznuté truhly, na který je skleněná deska.
Tedy až na kapitánův pracovní stůl, který je kousek od jeho "přijímací části", o které jste se teď dozvěděli. Samotný kapitánův stůl je opravdu velký a má několik šuplíků s potřebným vybavením. Pracovní deska stolu je jedna velká mapa vesmíru, na které je položena skleněná deska. To vše je doplněno luxusním a pohodlným koženým křeslem s malinkým stolečkem na nohy.
Kapitánova soukromá část se nachází za malinkatými dřevěnými dveřmi, které oddělují jeho pracovní povinnosti od jeho soukromí. Další, menší pokoj je o něco malebnější. Je zde velký kamenný krb, naproti kterému je obrovská postel s nebesy.
Na zdech jsou obrazy významných malířských mistrů a předměty, které mají pro kapitána citovou hodnotu. Dále je zde malý noční stoleček a v levém rohu je dokonce i vana! Jelikož na koupelnu už jaksi nezbylo místo...

Rozletěly se dveře do kajuty a já do ni zapadl, jak nejrychleji jsem mohl. Bylo toho na mě v poslední době opravdu hodně... Všechen ten nátlak a stres...
Opravdu jsem na to neměl. Proto jsem rychle naplnil vanu horkou vodou a pořádně si ji vychutnal, jelikož mi to opravdu chybělo... Po půl hodině ve vaně, jsem se zabalil do županu a pár kroky jsem padl do postele a usnul...

Probudil jsem se až dalšího dne ráno. Mé probuzení opravdu nebo jedno z těch nejsladších, jelikož se mi opět zdálo, že jsem někomu lezl do snů a to se mi nelíbilo. Musel jsem přijít na to, jak se to ovládá, nebo co se s tím dá dělat... Každopádně dnes byl den schůzky a tohle muselo jít stranou, tudíž jsem to nějak vypudil z hlavy, umyl si vlasy, už to potřebovaly jako sůl a pořádně si vyčistil chrup. Poté jsem se oblékl a na krk jsem si připnul přívěsek, který jsem si koupil v Přístavu lebek, snad přinese štěstí... (Přesun)

Pomalu jsem vešel do své kajuty a byl čas na horkou vanu. Zalezl jsem do pokoje shodil ze sebe kožený plášť. Už jsem ho pomalu ani nevnímal, bral jsem ho jako součást svého těla.
Jakmile byla vana plná, skočil jsem do ní a opřel si hlavu o kraj vany, měl jsem tam i přichystaný ručníček. Pohodlí přece muselo být.
Horká voda začala pomalu rozehřívat mé tělo a já v pocitu opojení pomalu začal usínat...

Otevřel jsem oči a najednou jsem zjistil, že jsem někde úplně jinde. Byl jsem uprostřed vesmíru. Rozhlížel jsem se okolo a zjistil jsem, že jsem tu pravděpodobně úplně sám. Nebylo tu vidět živáčka... Uvažoval jsem, jestli jsem zase v něčím snu, nebo už nemám žádnou fantazii, abych si vysnil lepší.
"Nejsi tady náhodou. My tě tady přivolali."
Ozval se cizí ženský hlas a já se okamžitě otočil a hledal, kdo to řekl. Najednou jsem stál proti dvěma podivným objektům, jakési hlavy se začaly formovat z mlhoviny a hvězd.
Byla to krásná ženská hlava a pravděpodobně dračí.
Trochu jsem se zděsil, ale to už si mně obě hlavy prohlížely a sem tam těkly pohledem i na sebe.
"Kdo jste a co chcete? To jste nějaké přízraky od stínů a snažíte se mi dostat do hlavy?!"
Obě hlavy se trochu zasmály a ženská hlava začala mluvit.
"Je trochu nezdvořilé, že nás nepoznáváš... Jsme totiž tvou součástí..."
Pozvedl jsem obočí a obě hlavy jsem ještě jednou přeměřil pohledem.
"Že o tom nějak nevím, tak se představte, když jste mojí součástí, tak vás asi budu znát."
Dračí hlava se ujala slova.
"Já jsem tvou součástí, jsem tvá dračí část. Díky mně máš své schopnosti proměny, dračí regeneraci a vše s tím spojeného..."
"A já jsem ta, která se k tobě přidala na této lodi. Jsem Insignia...
Využili jsme tvých schopností snílka a pomocí nich, jsme se ti zde zjevili, protože oba vidíme, že potřebuješ trochu podpořit."
Ukázal jsem prstem na sebe.
"Mých schopností snílka? Jak to myslíte? Mé schopnosti snílka jsou přece specializované na dračí přeměny a vše kolem toho. Jsem dračí hybrid, jaké další schopnosti bych snad měl mít?"
"To je sice pravda. Ale každý drak, tedy pokud patří k lepšímu rodu, se specializuje na jakousi oblast. Přeměny a regenerace jsou pouze přeměny, které ti pomohou se stát tím, čím ve své podstatě jsi. Je toho ještě více."
"Regenerace?!" Najednou jsem si vybavil, že když jsem se poprvé proměnil i s drápy, po proměně se nehty a krvavé ranky téměř okamžitě zahojily a druhého dne byly hned pryč.
"To jako, že se léčím rychleji než ostatní?"
"Tak už to u regenerace bývá. Ale navíc jsou tu i tvé snílkovsko-dračí schopnosti a ty jsou spojeny se spánkem a sněním."
Na chvíli jsem se zamyslel a vzpomněl jsem si na sny, ve kterých se objevovaly útržky snů ostatních...
"Takže to je další schopnost? Dračí proměny a teď i tohle?"
"Přesně tak to je, jsi velmi zajímavý snílek... Proto jsem si tě vybrala jako kapitána."
"Hej, přesně! Tohle chci ještě vysvětlit. Proč jsem to byl já? A proč tak narychlo?! Proč jsem to musel být já? Sama nejlíp víš, jak se teď cítím!"
"Ano, to opravdu vím, A moc mě to netěší. Ale říká se, že ty nejlepší je potřeba trochu popohnat...
Proto jsme si tě tu dnes zavolali.
"Nemohli jsme si nevšimnout, že od vstupu na Insignii ses hodně změnil. Skoro vůbec si to neužíváš, zabýváš se jen problémy a starostmi, co kdyby... A to je špatně!
Trochu jsem se zamračil a podíval se na dračí hlavu.
"A co mám dělat?! Jsem kapitán lodi, ručím za jejich bezpečí. Na Destiny se to už stalo, jak můžu vědět, že se neobjeví i tady?! A navíc, jak můžu vědět, že je já porazím, nebo kdokoliv z nás? Postavili mně před hotovou věc a je asi jasné, že se s tím během dne nesrovnám!"
"Pššš... A proč se zlobíš na nás? Snažíme se ti právě teď pomoct. Jsi kapitánem lodi, ale nejsi jím bezdůvodně. Ale ty důvody si prozatím nechám pro sebe... Řeknu to takhle, každý máme v sobě různé ctnosti, ale jen někteří mají ty, které z nich mohou udělat kapitány a tu ty máš. Proto jsi kapitánem. Nevybrala bych si tě, kdybys nebyl schopen svou posádku ochránit, a navíc ti přinejhorším mohu pomoci, i když ne moc."
"A co se týče tvé dračí části? Nefňukej tolik, někteří by dali vše za to, aby se stali alespoň z poloviny tím, čím jsi ty, nebo čím se teprve staneš...
Podíval jsem se na své ruce a chvíli jsem mlčel. Že by to opravdu bylo tak?
"Ano, přesně tak to je. Určitě si říkáš, že si jako silný nepřipadáš, ale ani stíny se tu neobjevily ze dne na den a musely projít jakousi evolucí, stejné je tomu i u snílků, takže se neboj... Síla přijde společně s časem."
"Ale co když do té doby?!"
"Nejsi tady sám! Pokud se o vše budeš starat sám, dopadneš jako minulý kapitán... Měla jsem ho ráda, ale ke konci mu už nikdo nemohl pomoci, protože ztratil víru. V sebe, ve snění, v ostatní... Byl horší než kterýkoli stín... Ale to se už nesmí opakovat... Proto ti dnes radíme a je to jenom dnes!"
"Takže mi radíte, abych..."
"Abys to vše netáhnul sám. Protože v kolektivu je síla, to věděli už kdysi téměř všichni draci. Užívejte si krásných chvil, protože ty odejdou, to si buď jistý, užívejte si sami sebe, dokud to jde, protože přijdou těžké časy. Nebudeme ti lhát, takže se na to dobře připrav, ale nedělej si s tím velké starosti, dokud se to opravdu nestane... Piluj své schopnosti, ale nezapomeň u toho pořádně žít a především snít... To je naše rada."
"Správný kapitán dodává sílu, podporuje ostatní snílky. Pokud budeš chodit s hlavou svěšenou a ocasem staženým, tahle posádka nedopadne dobře..."
"Takže mi říkáte, abych se tolik netrápil a staral se o snílky?"
Obě hlavy přikývly a souhlasně řekly to samé.
"Přesně tak, o tomhle je správný kapitán. Sílu kterou má, předává ostatním.
Najednou se odnikud a zároveň odevšad začala valit masa vody a začala tu, ač jsem tedy nechápal jak, zvedat hladina vody.
"Co?! CO se to děje?!"
Hlavy se letmo usmály a dračí hlava se rozhodla odpovědět.
"Usínat ve vaně se nevyplácí... Každopádně si myslím, že jsme ti řekli vše, co bylo potřeba. Využij naše rady a staňte se tak dobrým kapitánem!"
Jakmile to dračí hlava dořekla, voda byla tak vysoko, že jsem se začal topit a zmatkovat.

Otevřel jsem oči a zjistil jsem, že jsem pod vodou. Okamžitě jsem zpanikařil a pokusil se zvednout. Dostal jsem se z vody a vlasy se mi okamžitě nalepily na obličej. Bylo to nepříjemné, ale konečně jsem se mohl nadechnout. Zakuckal jsem se, ale vše bylo v pohodě. Nic se mi nestalo, tedy až na menší šok a mokré vlasy. Voda už byla vlažná, takže jsem okamžitě vylezl a osušil se.
Poté jsem si lehl do postele a uvažoval jsem nad tím, co se právě stalo... Byl to sen? Vnuknutí, nebo jen hloupá náhoda? Tak jako tak, rozhodl jsem se otoh držet a vyskočil jsem na nohy.
"Je čas to tu pořádně oživit."
Usmál jsem se a zmizel v útrobách chodby. (Přesun)

Otevřel jsem dveře kajuty a opět na mě padla ta samá únava, jakoby tahle místnost byla zakletá, ale dnes jsem se tomu opravdu nijak nehodlal bránit. Co se stalo ve vedení organizace bylo dost divoké a já si zasloužil pořádný odpočinek, takže jsem se ani nenamáhal jít do svého pokoje a natáhnul jsem se na gauči, který je tu spíše pro hosty.
Natáhnul jsem se jak dlouhý tak široký a pomalu začal usínat.
"Snad se to zase neprojeví..."
Zabrblal jsem si, ještě než jsem usnul a poté jsem vytuhnul.

Stál jsem najednou na nejvyšším stěžni lodě. Vítr mi pěkně vlál do vlasů a já si užíval plavby insignie. Ale nějak mi nedocházelo, proč jsem tady.
Bylo mi to jedno, pěkně jsem seděl nahoře a sem tam jsem někoho zahlédnul dole, jak se prochází po palubě a prohlíží si vesmír.
Spokojen jako kapitán jsem si tedy seděl nahoře a jen tak si užíval plavbu.
Ale najednou... Uviděl jsem dole něco černého! Stín! Na Insignii?!
Okamžitě jsem se chytil stěžně a pomalu se spustil dolů, ale když jsem se dostal dolů, nic tam nebylo. Potkal jsem několik snílků a ti se jen usmívali.
Něco se mi na nich nelíbilo. Otočil jsem se, že se jich na něco zeptám a myslel jsem, že vyletím z kůže, místo obličeje měli černou díru a jen 2 velké prázdné oči a vypadalo to, že po mě jdou.
Rozběhli se na mně a já tak uvažoval, co bych mohl udělat. Kéž bych tak mohl využít nějakou schopnost, ale nic takového se nemohlo uskutečnit, jelikož moje moc byla v transformaci. Ale najednou, se tu z ničeho nic objevila velká větrná bouře a všechny tyhle podivné snílky strhla z lodě.
Šel jsem se podívat k zábradlí, co se s nimi stalo a jakmile jsem tak udělal, něco mě strčilo do zad a já přepadl přes zábradlí a začal padat do nicoty.

Vyletěl jsem z gauče jako namydlený blesk, až jsem zaryl nehty do kožené sedačky a zatočila se mi hlava z toho, jak rychle jsem vstal.
Všechno se nějakou chvíli motalo a poté vše pěkně zapadlo do sebe, přesně tak, jak to u zatočení hlavy bývá. Když jsem ale přišel k sobě, nestačil jsem se divit, jelikož moje kajuta vypadala k nepoznání. Papíry byly snad všude, jakoby se tady prohnalo tornádo.
"Co to sakra je? To byla Insignia? Nebo kdo zas?!"
Rozmrzele jsem se zvedl, ač se to nezdálo, spal jsem něco přes 5 hodin. Začal jsem sbírat papíry po zemi a vše urovnávat tak, jak to mělo být.
Nebavilo mě to, byl jsem rád, že mapy nepřišly k úrazu, ale co mi zbývalo, než to uklidit. Jakmile jsem s tím skončil, ještě jednou jsem nad tím zakroutil hlavou a vydal se na něco k snědku. (Přesun)

Přišel jsem do své kajuty a doslova se těšil, až se zabořím do postele a zdřímnu si. Přešel jsem přes svou pracovnu a zavřel jsem se v pokoji, Byla tu taková zima, asi na mně lezla nemoc nebo co, jelikož se mi zdálo, že je tu všude zima.
Proto jsem tedy přišel ke krbu a začal rozdělávat oheň, dal jsem si záležet a dříví v krbu jsem pěkně rozložil, aby se rozhořelo co nejrychleji. Poté jsem dříví zapálil a chvíli před ním rozjímal, natahoval jsem před něj ruce, abych se ohřál, ale díky tomu, že byl pokoj tak malý, velmi rychle se zde zvýšila teplota a já se zde cítil lépe.
Proto jsem změnil místo a zalezl si pěkně do postele, ovšem hned jsem si nelehnul, přikryl jsem se po pás a opřel se o stěnu, zíral jsem přímo do ohně před sebou a uvažoval, co asi tak dělá eM, jelikož oheň mi ji strašlivě připomínal.
"Kdo by si kdy myslel, že kapitán musí být i dobrý psycholog? Nejdřív Ell, teď Mirin, eM je pryč i s tím mužem, jehož jméno si nejsem schopný zapamatovat... A to se ještě děje něco se mnou. Jen se modlím, ať si dají stíny na chvíli voraz..."
Zabrblal jsem si pod nos a po pár desítkách minut jsem se rozhodl pokusit se vyspat, tudíž jsem sjel hlouběji do postele a zachumlal se do postele. Ale ani to moc nepomohlo, jelikož můj obličej byl stejně zachmuřený jako před chvílí. Ale tak jako tak, starosti pomalu začaly mizet a mé oční víčka těžkly a těžkly, nakonec jsem usnul.

Tiše jsem se procházel po skleníku a sem tam jsem přicházel blíže k rostlinám a čichal k jejich květům, opravdu jsem si to užíval, nic mě netížilo. Prostě takový ideální den. Zdálo se mi však, že v dáli vidím podivnou osobu. Založil jsem si tedy ruce na prsa a rychlejším krokem jsem se vydal k oné podivné postavě. Byla mi poněkud povědomá, ale nemohl jsem přijít na to odkud.
"Halo? Potřebujete něco?"
Optal jsem se starostlivě. Jelikož postava vypadala, že něco potřebuje.
"Chtěla bych... Odtud odejít, chtěla bych jít jinam, někam kde patřím..."
Trochu jsem se zamračil a hlas mi napověděl, že to bude s největší pravděpodobností Ell.
"Ell? Děje se něco? Něco se ti stalo? Copak se děje?"
Optal jsem se a položil ji ruku na rameno. Trošku pootočila hlavu a bylo vidět, že má v oku něco zvláštního, takový divný pohled.
"Já se tu necítím doma, chci aby přišly stíny..."
Vyvalil jsem oči, když něco takového řekla, jelikož tohle mě opravdu vystrašilo.
"A proč chceš, aby přišli?! Vždyť nám můžou ublížit!"
Vyštěkl jsem po ní nevěřícně, načež se jen pousmála a otočila se ke mně čelem. Okamžitě jsem z ní spustil ruku a pár kroků poodešel, šok, který se dostavil, mi málem zastavil srdce. Ell byla na půl stín, její druhá polovina obličeje byla temná a její bílé oko nepříjemně zářilo.
"Protože oni jsou naše rodina. A takové jako ty nemáme rádi!"
Najednou se z úplně opačného směru ozvaly něčí kroky a já se okamžitě ohlédnul. Přicházela eM, z další strany Matt a z další Momo. Všichni šli jako vojáci, ale když přišli, pokoušel se o mě infarkt, protože všichni vypadali jako Ell.
"Přišli jsme to tady ukončit, nemá to cenu, stínům se stejně nedá bránit věčně."
Pověděla eM. Načež se Matt začal šíleně smát, Momo se přidala, následně i Ell a eM. Všichni proti mně poslali paprsek stínu, který se vytvořil z jejich vlastního a já se zděsil, chtěl jsem něco udělat... Ale co?! Nemůžu jim ublížit! Než jsem se nadál, najednou se kolem mě vytvořila jakási podivná tlaková vlna a já ...

Vyletěl jsem z postele, tedy spíš moje horní polovina těla se najednou vzepřela a já zakřičel tak, že to nebylo možné.
Otevřel jsem oči a viděl jsem něco zvláštního. Vlna, kterou jsem naposledy viděl ve svém snu se najednou prohnala i mým pokojem, jakoby vyletěla přímo ze mně, ale nic nezničila, nic neshodila, jen proletěla pokojem a poté prostě zmizela.
Já vylekán snem i tímto podivným úkazem jsem začal chytat dech, protože takhle rychle jsem dýchal málo kdy. Jakmile jsem si uvědomil, že to byl jen sen, plácnul jsem se do čela a pomalu vylezl z postele.
"Tohle opravdu nemám za potřebí."
Přešel jsem k malému umyvadélku a namočil si obličej, jelikož tohle bylo trochu příliš a navíc ten podivný důkaz... Potřeboval jsem něco dostat do žaludku, jinak jsem to neviděl. Tudíž jsem se oblékl, vyčistil zuby, upravil vlasy a vyrazil pryč z kajuty. Už ani spát nebylo bezpečné...
(Přesun)