Jídelna a kavárna

First topic message reminder :

Snad nejoblíbenější místnost všech hladovců. Tato místnost slouží jako jídelna, ale zároveň i jako cukrárna, kavárna a mnoho dalšího v jednom. Děli se na dvě pomyslné části. První je samotná jídelna, ta se skládá ze dvou velkých stolů, které jsou hned vedle sebe a oba jsou obklíčeny šesti židlemi.
Na každém stole je vždy nějaká dekorace ať už ve formě mísy s ovocem či zeleninou, nebo nějakou květinou. Pokud si někdo přisedne k tomuto stolu a pomyslí na to, co si přeje k jídlu, Insignia mu to s největší pravděpodobností splní. Ani o zbytky a nádobí se není třeba starat. Ty zmiznou stejně tak, jak se jídlo objeví.
Druhou pomyslnou částí je jakási odpočívárna na druhém konci pokoji. Ta se skládá z velkého koženého gauče, pár sedaček a kupu pohodlných polštářku. Ve středu toho všeho je konferenční stolek, který je prosklený. Pokud nemáte hlad, ale chcete jen něco dobrého zakousnout, či si dát lahodný nápoj, nenajdete lepší místo. Navíc je jedna stěna jídelny prosklená, takže se můžete kochat krásami vesmíru.

Hups, uklouzlo mi. Tobě... tobě Eserath nic neřekl? Opotila jsem se. Zase jsem plácla něco, co jsem neměla. Facepalm, blbče, kdy už se konečně naučíš držet zobák? Povzdechla jsem si. Ez mě zabije

Obávám se, že v tom případě se budeš muset zeptat jeho. Necítím se být oprávněná poskytovat v tomto směru informace, tím spíš, že sama nic nevím. Jen že spolu máte kamsi jít, alespoň mám pocit, že mluvil o tobě..., začala jsem se do toho zamotávat. Popravdě jsem příšerný sklerotik, takže jsem si najednou přestávala být jistá, že šlo o Matta.

Já... promiň, že tě matu. Jen mám v poslední době trochu bordel v tom, kdo co ví. Nechci nikoho děsit, ale mám pocit, že informovanost posádek je naprosto žalostná. Dějou se tady šílené věci, věci, o nichž by se mělo diskutovat, měli bychom se na ně připravovat a vůbec... ale my o nich zcela zjevně ani nevíme!, zhrozila jsem se. Nebyla jsem si jistá, jestli je dobrý nápad kritizovat postupy kapitánů. Ale v tomto směru mě oba dva štvali úplně stejně. Kdyby se tyhle věci řešily na nějakých... nevím, konferencích, nemusela bych se už poněkolikáté dostat do téhle ošemetné situace.

Podívala jsem se na Matta. Rozhodně nevypadal jako někdo, kdo by se mohl snadno lekat. Rozhodla jsem se, že to zkusím. A co ty vlastně všechno víš o stínech?, zeptala jsem se. Bylo zapotřebí ujasnit si, kdo co ví, a sjednotit pojmy.

Vošla som do miestnosti. Nevenovala som pozornosť okoliu, ale svojej ruke, ktorá cez noc chytila trocha modrastý nádych a ešte stále pobolievala pri dotyku. Super, pomyslela som si trpko.
Konečne som zdvihla pohľad a sadla si.
"Ahojte," pozdravila som, keď som si všimla, že tu nie som sama. Pousmiala som sa a pustila sa do hrianky s džemom a kakaom.
Cherryl sa ako zvyčajne usadila pri mojich nohách a dávala pozor, čo sa deje okolo nej.

Ahoj, pozdravila jsem Momoniku. No vida, jak se nám to slejzá... možná by skutečně bylo na čase udělat si takovou menší rekapitulaci toho, kdo co ví. Cos vyváděla?, sjel mi pohled na její namodralou ruku.

Podívám se na pro mě nového spolucestujícího. Kaemon Tadashi...ale říkej mi Kae... představím se mu s úsměvem. Poté dojím poslední sousto bábovky a zapiji ho poslední kapkou čaje. Safra ta vzducholoď je geniální...začíná se mi tu sakra líbit...ale teď bych si zatrénoval...
Můžu mít dotaz? otočím se k eM a Mattovy. Je tu někde místo kde bych si mohl zaběhat? Ještě jsem k tomu neměl co jsem tu možnost a začíná mi to chybět... pak se podívám na nově příchozí. Zdravím... řeknu s úsměvem.

Možná po palubě...?, napadlo mě a vzpomněla jsem si, jak jsem takhle běhala po palubě Destiny. Nebo třeba v parku, ale tam bych dávala pozor na výmoly. Přece jenom kamenná podlaha není na běh úplně to nejlepší, pokusila jsem se poradit.

Tak to souhlasí, přikývla jsem. No, co já vím navíc, je, že tu existuje jakási organizace, která proti nim bojuje. Nejsou to ale lidi, mám za to, že jsou to taky pěkné potvory a rozhodně nás nemají v lásce, protože jim tu narušujeme jakousi jejich rovnováhu... Nicméně Berenika a Ez se zřejmě s jedním z těch týpků dohodli na jakémsi příměří s tím, že budeme proti stínům bojovat a pomůžeme jim je porazit. Moc toho sama nevím, ale v blízkých dnech se máme sejít s jejich představiteli na Zemi. Jak už jsem říkala, nemám z toho dobrý pocit a nelíbí se mi to, ale zdá se, že nemáme na vybranou. Každopádně co jsem tak pochopila, smí tam jít jen několik málo lidí a myslím, že ty máš být jedním z nich. Kapitán má zřejmě zato, že si s tím poradíš, usmála jsem se.

"Ále, trocha som si pohovorila s jedným vrecom na boxovanie," zasmiala som sa.
Pozrela som na Matta a usmiala sa: "Vďaka."
Pohľadom som prešla na Kaemona. Hm, nováčik. Kývnem mu na pozdrav. "Momo, teší ma," ešte dodám a potom pokračujem v jedle.

Jo, tak ten dostal zabrat i ode mě, usmála jsem se na Momoniku. Ale asi jsem to zase tolik neprožívala, dodala jsem. Možná bysis na to měla dát led nebo si zajít na ošetřovnu. Kdoví jestli sis něco nenarazila. Takhle by zdravá ruka vypadat neměla, podotkla jsem a řádně se napila ze svého megahrnku.

Těší mě...Jsem Kaemon ale říkej mi Kae... představím se nově příchozí a pak se zvednu. Když mě prosím omluvíte půjdu si zaběhat...zkusím asi ten park...příroda je příroda... a vyrazím pomalu pryč. (přesun)

Přesně tak, usmála jsem se a měla jsem radost, že to Matt bere tak s klidem. Každopádně Ez (kdy jsem sakra dala přezdívku i jemu?) mluvil o jakési místnosti tady na lodi, odkud je možné sledovat někoho, na kom ti záleží... mám za to, že bude možné sledovat odtamtud průběh toho "jednání". Kdyby se něco zvrtlo, budeme o tom hned vědět a můžeme něco podniknout. Nevěděla jsem sice co, ale bylo to pořád lepší než čekat, jestli si pro nás přijdou nebo jestli se naši vrátí.

"Uhm, to je pravdepodobne len modrina. To bude v pohode. Raz som si tak narazila nohu, malo to podobný priebeh a nič to nebolo," povedala som, "Na modriny som zvyknutá."
Hm, tak Matt pôjde s kapitánom a kto ešte? Pravdepodobne eM, tá je dosť silná a bojovná, skonštatovala som. Snažila som sa potlačiť strach, ktorý ma začal zožierať.
Dojedla som a dopila posledné zvyšky kakaa. Tanier a pohár zmizli.

To je možné, ale ta loď ví co dělá. Měla bysis to nechat prohlédnout. Nejsem kapitán, nemůžu ti nic nařizovat, ale měla bys., otočila jsem se na Momo. Kdybych kapitánem byla, napadlo mě, byl by to rozkaz. Mě Destiny léčila už jen kvůli hloupé popálenině. S tím vším, co se okolo dělo, jsme opravdu nepotřebovali být zranění a oslabení. Potřebovali jsme všechny síly na sto procentech.

Nejspíš ano, ale zatím jsem ji neviděla, odpověděla jsem Mattovi. Je to bohužel jednosměrné, alespoň podle toho, co říkal Eserath, ale mohlo by nám to poskytnout alespoň nějakou kontrolu nad situací. Nebo přehled. Stejně ale nemůžu pochopit, že tu nemají něco jako vysílačky. Ty lodi dokážou vytvořit iluzi slunečního svitu, jsou tu celé parky a kouzelná zrcadla, jsou tu místnosti s branami a místnosti, které se neustále mění, a my přitom nemáme ani pitomé vysílačky?, rozjela jsem se. Vzpomněla jsem si zase na posádku Destiny. Kdo ví kde těm je konec a co teď dělají. Měla jsem tisíc chutí zorganizovat pátrací akci po Eserathovi a vymlátit z něj nějakého poštovního holuba nebo něco. Musel přeci být v kontaktu s Berenikou. Proč jsme ten kontakt nemohli mít i my? Měla jsem pocit, že by nám to dodalo na náladě a to jsme přeci ze všeho nejvíc potřebovali. Pořád se mi zdálo, že rozdělení posádek nebyl dobrý nápad.

"Asi máš pravdu," povzdychla som nakoniec, "ale dúfam, že ma to nespúta," povedala som s nevôľou, naozaj som nemala chuť byť spútaná kvôli modrine. "Ale aspoň sa nemusím báť, že by sa mi tu mohol Akihiro pomstiť," povedala som už viac-menej pre seba a zasmiala sa.
"Istotne áno," usmiala som sa na Matta.

S tím soukromím je to fakt, ale počítám, že by to mohlo mít nějakou pojistku pro případ zneužití, napadlo mě. Vzápětí jsem zadoufala, že to tak je, protože představa, že si mě někdo prohlíží například při sprchování nebo když spím, se mi ani trochu nelíbila.

Možná, že tu něco takového nakonec přece jenom bude. Měli jsme se na to zeptat Bereniky, ta ví víc..., zachmuřila jsem se do stolu. Nestihla jsem se jí zeptat na spoustu věcí. A kdoví jestli to ještě budu mít příležitost udělat.

To jo, zasmála jsem se na Momoniku při vzpomínce na Akiho. Jakpak ten se asi má. Věčná škoda, že právě jeho si nechali na Destiny. Nemohla jsem si pomoct, měla jsem pocit, že v tom rozdělování musela mít prsty Berenika. Destiny byla poťouchlá jako my, ta by nám určitě takhle nepřekazila legraci.

Uvědomila jsem si, že se mě Matt na něco ptá. No, protáhla jsem. Matt byl vůči takovým informacím odolný, ale Momonika? To bylo něco jiného. Usoudila jsem, že tady už bych značně překročila čáru. Nevím. Mám za to, že byste měli jít tři - a nejsem si jistá, jestli tím třetím člověkem nebude Berenika. Každopádně já mám zůstat na lodi a hlídat to tu., uzavřela jsem.

Huh? eM ma strážiť loď? Ale to zas nie je tak od veci, bude v dobrých rukách... a ja budem tiež v bezpečí, to sú celkom priaznivé vyhliadky, aj keď sa mi zas nepáčilo, že by šli len oni traja. Čo keď sa im niečo stane? Ale zrejme nie je inej možnosti.
Zdvihla som sa od stola: "Ospravedlňte ma, pôjdem na tú ošetrovňu."

(presun)