Jídelna a kavárna

First topic message reminder :

Snad nejoblíbenější místnost všech hladovců. Tato místnost slouží jako jídelna, ale zároveň i jako cukrárna, kavárna a mnoho dalšího v jednom. Děli se na dvě pomyslné části. První je samotná jídelna, ta se skládá ze dvou velkých stolů, které jsou hned vedle sebe a oba jsou obklíčeny šesti židlemi.
Na každém stole je vždy nějaká dekorace ať už ve formě mísy s ovocem či zeleninou, nebo nějakou květinou. Pokud si někdo přisedne k tomuto stolu a pomyslí na to, co si přeje k jídlu, Insignia mu to s největší pravděpodobností splní. Ani o zbytky a nádobí se není třeba starat. Ty zmiznou stejně tak, jak se jídlo objeví.
Druhou pomyslnou částí je jakási odpočívárna na druhém konci pokoji. Ta se skládá z velkého koženého gauče, pár sedaček a kupu pohodlných polštářku. Ve středu toho všeho je konferenční stolek, který je prosklený. Pokud nemáte hlad, ale chcete jen něco dobrého zakousnout, či si dát lahodný nápoj, nenajdete lepší místo. Navíc je jedna stěna jídelny prosklená, takže se můžete kochat krásami vesmíru.

"Nenudíš..no ja mám na to len dve slová. Dokonalá a krásna. Viac tam dodať netreba. Bolo by to krásne.." poviem a pozerám na ten krásny výhľad."Vieš, ja tam na Zemi som mal pocit, že mi život unikal medzi prsty. Najhorší však bol pocit bezmocnosti.." povedal som a spustila sa mi slza. Nechal som ju tiecť a potom utrel. Bol to len maximálne piaty krát čo som plakal. Strašne ma zraňovalo, všetky tie udalosti na Zemi."Prepáč ja nemám vo zvyku plakať. Dobre už dosť. No vieš ja som chcel cestovať najmä po exotických krajinách, ostrovoch. Bora Bora, Hawai, Jamajka a všetky tie malé ostrovčeky, kde môžeš kľudne relaxovať, a nie byť vždy v meste.." povedal som a pozrel sa na eM bolo mi dosť ťažko. Náhle sa to všetko zosypalo. No aj mňa také dni zastihli a tomu sa nevyhol nikto.

Tvář se mi naplnila výrazem překvapení, smutku a soucítění, když jsem viděla, jak to Petra sebralo. Upřímně, plačícího kluka jsem viděla dvakrát v životě. A pokaždé mě to stejně sebralo. Bylo to prostě nezvyklé. Vzácné. Svým způsobem úžasné.

Přisunula jsem se blíž. Ne, to je v pohodě, já jsem asi ten poslední, komu byses musel omlouvat, a vůbec, to je přece normální, všichni jsme o hodně přišli a nikdo není ze železa..., koktala jsem a položila mu ruku na rameno. Já jsem na zemi opravdu hodně času probrečela... měla jsem pocit, že jsem k ničemu a že všechno dělám špatně. Že bych měla žít nějaký život, něco dělat, někde být, něco vidět, a ne jen sedět doma na zadku a vzlykat nad sebou. Takže to znám... dodala jsem chápavě. Co my víme, třeba tu ještě uvidíme nějaké fantastické věci. Není to přece jako že bychom byli navěky zaseknutí na lodi uprostřed vesmíru. Podle mě nás ještě čekají ohromné věci, ujišťovala jsem ho. Vypadal ale pořád tak zničeně, že mě z toho rozbolelo srdce. Achjo, pojď sem, přitáhla jsem se blíž a pořádně ho objala. Zabořila jsem se nosem do jeho ramene. To zvládnem. Všecko zvládnem.

Len som ju pevne pritlačil k sebe. Nevedel som, čo povedať, tak som zostával ticho. Verne som objímal eM a nepúšťal ju aspoň som to nechcel. Sklonil som hlavu.

Po nejakej tej chvíli som zdvihol hlavu."Nemali by sme už ísť?" povedal som po chvíľke ticha. Tieto chvíle som nenávidel, keď som plakal alebo prejavoval city. Vždy som sa len usmieval a smial a tým to dokonale maskoval.

To je na tobě, řekla jsem a trochu si oddychla. Večerku tady nikdo nestanovil, pokud vím. Jestli chceš, nemám s tím problém, pokrčila jsem rameny.

(přesun)

Len som zostával ticho a stále ju objímal. Začal som rozmýšľať nad jej kajutov ale do toho mi vstupovali emócie. Až po chvíli som sa upokojil a my sme znova zmizli.

/presun/

Objavil som sa v strede jedálne. Rýchlo som si sadol za stôl a zjedol to, čo mi Insignia dala. No nezabudol som na eM, vlastne kvôli nej som zobral raňajky na podnos. Postavil som sa a zmizol aj s podnosom.

/presun/

V jídelně jsem se dlouho nezdržela. Byla jsem unavená, a tak jsem jenom popadla nějakou housku se salámem, vypila sklenici džusu a zmizela.

(přesun)

Tak, co si dáááme? protáhla jsem si prsty a přisedla ke stolu. Poklepala jsem na jeho desku a přemýšlela. Nakonec mě napadlo, že jsem dlouho nejedla špenát, a tak jsem si dala knedlo-zelo se špenátem a citronádu k tomu. Pomlaskávala jsem si, Insignia se opět vyznamenala, masíčko se jen rozsýpalo, špenát nebyl ani přesolený, ani přečesnekovaný, a citronáda byla tak akorát, vše ve správném poměru.

Dojedla jsem, otřela si pusu ubrouskem a opřela se do židle. Nádobí zmizelo ze stolu a objevila se mandarinka. Až takhle? uchichtla jsem se jala se ji oloupávat. Loď prostě dbala o mé zdraví.

Napadlo mě, že na večer by se hodila trocha kakaa. Požádala jsem tedy Insignii o trochu mléka a prášku, abych si ho mohla sama vyrobit. Mé žádosti zdráhavě vyhověla a věnovala mi celou termosku s mlékem.

Jakmile jsem zdlábla mandarinku, vypochodovala jsem z jídelny a šla se někam zregenerovat.

(přesun)

Objavil som sa sem. Urobil som páru krokov od stola. Za pomoci bariel som sa dostal k stolu. Sadol si a barle oprel o druhú stoličku. Bolo mi v celku jedno, čo som chcel zjesť, len aby to bolo dobré a nasýtilo ma to. Tak sa aj stalo. Insignia predomnou nechala zjaviť rezeň na prírodný štýl. Bolo to dokonalé! Nič lepšie som si nemohol želať. Tak som tu sedel a jedol. O chvíľu som si popíjal aj pomarančový džús. Dúfal som, že ma tu takto nikto neuvidí. Nerád by som bol ak by ma našli so zlomenou nohou...

Zabalená v olivovém županu jsem se doplazila do jídelny. Bylo mi špatně od žaludku, třásla jsem se lehkou zimnicí a toužila jsem po něčem teplém, co mi uklidní bolavé břicho. U stolu jsem zmerčila Petra, vedle nějž stály - pro mě z nepochopitelných důvodů - opřené berle (!) Situace se stala pochopitelnější, když jsem se přišourala blíž a zjistila, že má nohu v sádře (!!) Cos proboha vyváděl? vyhrkla jsem na něj místo pozdravu a ztěžka dosedla vedle něj. Insignia mi okamžitě naservírovala temně modrý hrnek s jakýmsi bylinkovým čajem. V duchu jsem jí žehnala a doufala, že bude dost účinný.

"Aj ja teba zdravím...Deje sa niečo? Noha? Ale to, nič neboj sa... Nejako sa tu trasieš, je ti niečo?" poviem a snažím sa usmiať. Nohu vyložím na ďalšiu stoličku a pozriem na ňu. Dojedol som svoje jedlo a sledoval eM. Nejako sa mi zdala nesvoja.

Ani nevím, je mi nějak nedobře. Ale to přejde, mávla jsem nad tím rukou a pořádně si přihnula z hrnku. Co s tou nohou? ptala jsem se znovu starostlivě. Začala jsem si představovat hrůzné výjevy, v nichž se Petr znovu vydal na Aetheru nebo nějaké podobně šílené místo a něco se mu tam stalo, protože jak by se mu to proboha mohlo podařit tady na lodi?

"Ále to nič...ono to prejde. Som v pohode, je len zlomená.." povedal som a usmial sa. Začal som si prezerať jedáleň ale pohľad sa mi zastavil na eM. Poklopkal po sádre, bola ešte čerstvá ale už dosť tvrdá.

No, to jsem pochopila z té sádry, zavrčela jsem už nevrle. Ale JAK? To jsi se teleportoval na strom? snažila jsem se dobrat nějaké konkrétní odpovědi.

"Nie, zakopol som..." poškrabal som sa na hlave a znova sa usmial. Cítil som sa dosť trápne. Ja človek, čo môže byť kdekoľvek som si zlomil nohu na mizernou betóne. Potom som si uvedomil, že som mysľou preč. Znova som sa usmial a myslel som, že to nejako napravím..

Zakopl? zopakovala jsem nahlas a pomalu. Na to jsem vyprskla smíchy. Tak to se ti povedlo. Bolí to moc? vyptávala jsem se. Já vlastně nikdy nic zlomeného neměla zamyslela jsem se nahlas.

Zasmial som sa tiež."Nie, už nie. Pichol som si svoje sedatívum, je to fajn. Ja tiež nie...a vidíš.." povedal som a rozpažil ruky. Zasmial som sa znova. Poškrabal som sa na hlave a zaklonil hlavu a potom hlboko vzdychol.

Eww... otřásla jsem se nad představou, že si někdo sám píchá injekce. Tak aspoň že... no, ale to vlastně ne... zamyslela jsem se. Chtěla jsem říct, že je fajn, že nemusíš chodit - protož máš tu schopnost. Ale ono by nebylo dobré ji takhle zneužívat. Mohlo by se ti přitížit. Poposedla jsem si na židli. Uvědomila jsem si, že už mi je líp a že bych něco snědla, a tak jsem si u Insignie objednala housku se salámem. Víc se mi pokoušet nechtělo.

"Neboj sa..." usmejem sa a pohladkám ju po hlave."Ty sa o mňa vždy tak pekne zaujímaš..No nepreháňaj to..budem v pohode.." zasmial som sa a tvrdil si svoje. Potom som pozrel ako si spokojne objednala."Dobrú chuť.." stihol som ešte dodať a potom som pozrel na nohu. Zasmial sa a klopkal po sadre.

Instinktivně jsem se přikrčila, když natahoval ruku k mé hlavě, a pak jsem trochu zrudla, připadajíc si nesmírně hloupě. Já vím, povzdechla jsem si. Mám ochráncovský komplex. Když mi na někom záleží, tak se starám, mno. Někdy možná až moc, zakousla jsem se do housky. Mělo to divnou chuť. Nebo to spíš bylo tím, že mi nebylo dobře. Jako bych kousala molitan. Dala jsem si další hrnek bylinek. Když to první nespravil, třeba pomůže druhý. Že by to bylo tou včerejší saunou? Blbost... přemítala jsem.

Usmial som sa a pozeral na ňu ako si pochutnáva na jedle. Aj keď to dva krát nevyzeralo, žeby jej to chutilo."Nejako ti to nechutí alebo sa mi to len zdá?" trochu som sa zasmial a vytiahol kovové puzdro. Bola tam posledná injekcia, položil som na stôl a zatvoril ho. Zostala mi posledná, takže som si s tým musel nejako výhodne vynaložiť..

Bože, dej to ode mě, otřásla jsem se při pohledu na injekční stříkačku a chuť mě přešla už úplně. Podívala jsem se na tu housku. Ono je to dobré... asi... ale já jsem dneska nějaká chcíplá. Není mi úplně nejlíp. Ale to přejde, asi jsem si jenom skřípla nějaký nerv nebo jsem normálně nachlazená, mávla jsem nad tím rukou. I když představa, že se ohnivý elementál nachladí, mi připadala vyloženě humorná.

Zasmial som sa. Ohnivý elementál a nachladení. To ma dosť pobavilo."Tak sa o teba budem starať..fajn?" povedal som a puzdro dal naspäť do vrecka. Pousmial som sa a čakal, čo povie...

No, to určitě, ty, se zlomenou hnátou, se budeš starat o mně, když mi nic není, uchechtla jsem se. Jak se vlastně léčí zlomená noha? Neměl bys ležet nebo tak něco? Kdy sis to zlomil? S tím přece nemůžeš takhle hned chodit, ne? bombardovala jsem ho otázkami a už jsem se viděla, jak ho ukládám na lůžko a nosím mu jídlo. Proč jsi s tím vlastně nezůstal na ošetřovně? Insignia by ti to dala dohromady cobydup, takhle to může trvat... já nevím, měsíce? No týdny určitě, podotkla jsem.

Pľacol som si rukou o čelo. Zasmial sa."Stalo sa to pred chvíľou. Myslím, že tá sadra bude zachvíľu dole. To sa neboj...ja sa rád o teba postarám." zasmial som sa znova a pozrel na ňu. Vzdychol a pomaličky som sa postavil sa zobral som si barle a pomaly sa prechádzal. Musel som to trochu rozchodiť.