Lea Lyndem

Jméno
Jmenuji se Lea Lyndem.
Mé iniciály jsou L.L., což není žádná zvláštnost, ale pro mě osobně jen tyhle iniciály dost znamenají. Říkají mi, že jsem stále někdo, jen ty dvě písmenka, za kterými se toho může tolik skrývat..

Vzhled
Vzhled, no co k tomu říct, vypadám prostě jako naprosto normální 15-ti letá holka. Ničím neobvyklá, jsem ten typický příklad prostého člověka.
Mám dlouhé, až po pas sahající špinavě blonďaté vlasy, které si nosím, jak se mi zachce. No, spíše se dá říct, jak se ráno probudím, což je někdy opravdu šok, ale to každý z nás zná.
Dále mám menší nos a obyčejné, nijak nevýrazné modré oči. Měřím 172 cm a svou postavu jsem nikdy moc neřešila. Připadám si opravdu zcela normální.
A co nejraději nosím?
Většinou jsou to pohodlné sportovní oblečení, nic upnutého, nic vyzývavého. Nejčastěji na mne uvidíte nějakou mikinu, většinou jednobarevnou, ovšem nesmí na ní chybět tkaničky, jakkoliv barevné a když už si jí uráčím sundat, tak uvidíte buď obyčejné sportovní tričko, nebo nějaké s výstižným nápisem uprostřed.
Na nohou vystřídá spoustu věcí, od tepláků až po kraťasy všech barev, ale něco jako sukně a šaty jsou pro mě zapovězeným koutem. Přinutit mě vzít si na sebe šaty je jen při nějaké výjimečné události či oslavě. Jinak jsou tyhle věci tabu, stejně jako nesnesu lodičky či boty na vysokém podpatku, u nich je velká pravděpodobnost fyzické újmy na zdraví, no možná i té psychické. Vidět Eifelovku, aby se kymácela? U mě s těmihle boty velice pravděpodobné.
Jakékoliv botasky, sandále, žabky, conversky, to všechno už je v mém šatníku k mání.
A můj nejčastější doplněk? Nedá se říct doplněk, spíš závislost? Věčně se sluchátky po ruce! Ne nadarmo tvrdím, že hudba je bránou do světa snů.

Schopnost
Neviditelnost (invisibilitate)
Schopnost proměnit všechno, čeho se dotknu nebo co ve své blízkosti uvidím, na neviditelné. Nezmizí to, jen se to stane pro lidské oko neviditelné.
Představte si, že denně chodíte po té samé cestě, jenže ta pouliční lampa, co tam tenkrát stála, už tam prostě není? Jaké asi musí být vaše překvapení, když vám tahle lampa uštědří nemilou ránu, když do ní narazíte čelem? Ale jak se to stalo, když ji nevidíte?
Jednoduchý příklad toho, že když to nevidíme, tak to neznamená, že to neexistuje.
V neposlední řadě budu moct zneviditelnit i sebe, a v úplně poslední fázi, při ohrožení života utlumit, zpomalit i ztišit veškeré své životní funkce, kdybych doopravdy nechtěla, aby mne někdo našel.

Charakter
Nikdy jsem samu sebe neuměla dost dobře popsat. Ne, že bych se neznala, ale každý si totiž myslí něco jiného, i já sama občas nevím, co si o sobě mám doopravdy myslet.
Ale těch pár stoprocentních vlastností vypíšu.
Jsem sangvinik, zapřisáhlý optimista, vidící ve všem jen ty světlé stránky. Jsem milá, strašně upovídaná, přátelská, dokážu se nadchnout skoro z čehokoliv a mít radost z jakékoliv maličkosti. Pečlivá, spolehlivá, dokáži udržet tajemství, věčně s hlavou v oblacích, pro ostatní otevřená a společenská.
Ráda se vrhám do všech aktivit, jsem hrozně uspěchaná, věčně neposedná, ale tím asi seznam dobrých vlastností skončil.
Když to vezmeme z té druhé stránky, v hrozně ohledech jsem nerozhodná, občas nervózní, uvnitř stydlivá a když chci dosáhnout úspěchu, potřebuji dodat odvahu, abych si vzala do hlavy, že to musím zvládnout, potřebuji popostrčit, abych si uvědomila, že každý může ve svém životě něčeho dosáhnout.
To, co mám doopravdy ráda, jsou procházky nebo běh, při kterém se krásně pročistí hlava, pozorování noční oblohy a kolotoče!

Jak jsem se dostala na vzducholoď
Narodila jsem se před zhruba 15-ti lety, v malém městečku, pár let jsem žila v nevědomosti, nevěděla jsem, jaký je dnešní svět, a dnešní lidé, ach jak sladká to léta.
Pravou podstatu života jsem začala poznávat až v trošku starším věku. Až když jsem vyrostla z těch plínek, prolezla tím prvním stupněm základní školy, a trošku si začala uvědomovat realitu. A nebylo to zrovna příjemné procitnutí. Ale to je vedlejší.
Už od první třídy jsem se hlásila do všech možných kroužků, dělala závodně několik míčových sportů a láska k nim mi vydržela až dodnes. Nebyla jsem v nich nijak výborná, ale zase ne úplná nula.
Díky tomu jsem si získala spoustu přátel, poznala spoustu skvělých lidí, měla krásné zážitky, ale nemůže být pořád dobře. Jen kvůli sportu na mne byl vrhán čím dál tím větší tlak, a abych se odprostila od reality, začal i někdo jako já… snít. Ubírat se každý den při vyučování do svých představ, když jsem přišla domů, snila dál a své pocity jsem vkládala na papír, do nesmyslných písmenek, které ale mne smysl dávala.
Roky plynuly a já se naučila zbavit negativních pocitů svými představami, svými sny. Vždy jsem v noci ulehávala s pocitem, že ve snech nebude nic, co by mě trápilo, alespoň to jsem si myslela.
Ubírala jsem se tam čím dál tím víc, přes den věčně s úsměvem na rtech, snažíc se vydat ze sebe to nejlepší a doma zavalená tunou knih, jak jsem toužila po dobrodružství, které jsem si v další chvíli vysnila. Přála jsem si aspoň na chvíli přerušit ten běžný stereotyp a to jsem tehdy netušila, že se mé přání stane skutečností.
Nikdy jsem si ani nepomyslela, že se dostanu na vzducholoď. Že se v jednu temnou noc, kdy na obloze zazáří miliony hvězd a mě jejich svit ukolébá k sladkému polospánku, mě někdo přijde navštívit. A vytrhne mě z toho každodenního stereotypu, ukáže mi nový život, nové dobrodružství o kterém jsem jen četla ve vymyšlených příběhách...
Nikdy jsem netušila, že to udělám, ale já odhodlaně vkročila na palubu…

Nádherné! Jsem opravdu ráda, že budeš hrát a doufám, že tě to bude bavit xD
Povoleno a můžeš začít xD

Děkuju ^^ A určitě mě to bude bavit, to RPG mě nadchlo hned jakmile jsem si přečetla příběh! ^^