Nechtělo se mi otevřít oči. Zdál se mi takový krásný sen. Sen o vzducholodi.
"Ách!" protáhla jsem se a odhodlala otevřít svoje zalepené oči. To, co jsem uviděla mi vyrazilo dech.
"Ono se mi to nezdálo," zašeptala jsem, jako kdybych se bála, že když promluvím nahlas, všechno se přede mnou rozplyne. Opatrně jsem vylezla z postele a dala se do prohlídky své kajuty. Včera jsem byla tak unavená, že ani nevím, jak jsem zvládla dojít až do postele, ale dnes jsem byla odpočatá a připravená na další dobrodružství.
Kajuta byla jedním slovem dokonalá. Jako kdyby loď přesně věděla, co chci. Dokonce na stole byl jakýsi tvůrčí nepořádek. Usmála jsem se.
Nejvíc mi ale vyrazily dech malé poličky na stěně vedle stolu. Bylo na nich všechno. Všechny moje vzpomínky. Nevím, jak je možné, že se všechny ty malé, za léat nahromaděné, předměty dostaly na vzducholoď, a bylo mi to jedno. Jestli tu jsou, znamená to jediné - tohle je teď můj domov.
Nakonec jsem narazila na koupelnu. Jako vždy jsem se vyděsila při pohledu na svoje, do všech stran trčící, vlasy. Popadla jsem hřeben a jala se tu hrůzu krotit. Když se mi vlasy podařilo dostat do jakéhosi pochybného drdolu, ještě jsem si vyčistila zuby a opláchla obličej. Už mi ani nepřišlo zvláštní, že koupelna obsahuje přesně to, co potřebuju.
Stejně tak mě nepřekvapilo, když jsme ve skříni objevila několikery pohodlné džíny, spoustu triček a mikin s kapucí. A nic růžového. Vzala jsem si to, co zrovna bylo navrchu a rychle se oblékla. Už jsem se nemohla dočkat, až budu moct prozkoumat další část lodi.
Ve dveřích jsem se otočila a prohlédla si svůj pokoj. "Domov," zašeptala jsem, než jsem se vydala chodbou pryč.
(přesun)
Předmět: Kajuta Fantaghiry 